Orest Adamovič Kiprenskij (24. března 1782 Něžinskaja – 17. října 1836), vynikající ruský portrétista, jehož díla byla přirovnávána k obrazům největších mistrů evropského malířství, jakými byl Rembrandt a Rubens, jejichž dokonalosti ve své práci dosáhl. Umělec považovaný za největšího zástupce romantismu v ruském umění, dokonalý znalec lidských hnutí a pocitů, který však kromě tvorby portrétní také ve svých dílech živě reagoval na politické události tehdejší Evropy, zejména pak Napoleonovo tažení do Ruska.
Orest Adamovič Kiprenskij se narodil na statku Něžinskaja u vesnice Koporje poblíž Petrohradu 24. března 1782 (respektive 13. března 1782 podle juliánského kalendáře) a byl nemanželským synem velkostatkáře Alexeje Djakonova. Uvádí se, že se tento fakt uvádí v jeho příjmení odvozeném od jména Kypridy, jedné z řeckých podob bohyně lásky. Vychován byl v rodině Adama Schwalbeho, jednoho z Djakonových poddaných. Kiprenskij se tedy narodil jako nevolník, ale jeho skutečným otcem mu byla darována svoboda a otec mu také významně pomohl ke vstupu do internátní školy na Carské Akademii výtvarných umění v Petrohradu v roce 1788 (Orestovi tehdy bylo teprve šest let).
Studoval na internátní škole a na samotné Akademii až do roku 1803, a strávil zde také další tři roky jako stipendista pracující na získání velké zlaté medaile, tedy nejvyššího ocenění. Tuto cenu nakonec získal za svůj obraz „Princ Dmitrij Donský po bitvě na Kulikově poli“ (1805), což mu vyneslo i stipendium na cestu do zahraničí za účelem studia umění v Evropě.
Rok před dokončením studia, v roce 1804, namaloval portrét Adama Schwalbeho, svého nevlastní otce, který sklidil nečekaně velký úspěch. Portrét byl pokládán za tak dobrý, že jej později členové Neapolské akademie považovali za dílo některého starého mistra, Rubense nebo van Dycka. Kiprenskij musel požádat členy Carské Akademie umění o dobrozdání na podporu svého autorství.
Po návratu z cest po Evropě žil Kiprenskij v Moskvě (1809), Tveru (1811) a Petrohradě (1812). V letech 1816 až 1822 se znovu vrátil do Itálie a žil v Římě a Neapoli. V Itálii se seznámil s místní dívkou Annou Marií Falcucci, kterou si vzal k sobě jako pomocnici. Koupil ji od její zpustlé a chudé rodiny a staral se o ni. Když opouštěl v roce 1822 Itálii, poslal ji do římského katolického kláštera.
V roce 1828 se Kiprenskji vrátil do Itálie. Dostal totiž dopis od svého přítele Samuela Halberga, který ho informoval o tom, že ztratil kontakt s onou dívkou. Kiprenskij dívku našel v jiném klášteře a opět si ji vzal k sobě. V roce 1836 si ji nakonec vzal, i když kvůli tomu musel přestoupit na katolickou víru.
Zemřel na zápal plic v Římě o rok později, 17. října 1836.