El Greco (1541?–1614)
El Greco, vlastním jménem Domenikos Theotokópulos, se narodil ve Fodele, malé vesnici poblíž Kandie, dnešního Heráklionu na Krétě, v době, kdy byl tento ostrov součástí Benátské republiky. Okolo roku 1557 se v klášteře učí malířem ikon a této profesi se několik let věnuje. Patrně na doporučení někoho, kdo rozpoznal jeho jedinečný talent, uvažuje o studiu malířství.
V roce 1565 skutečně odjíždí do Benátek, kde studuje soudobé západní malířství u Tiziana, jenž jej spolu s Bassanem a Tintorettem ovlivňuje nejvíce. Zpočátku byla jeho situace poměrně těžká, přijel patrně do Benátek zcela bez prostředků, záhy však ovládl techniku a začal pracovat na prvních obrazech. Zdá že El Greco pracoval spíše u Tintoretta, přímo v jeho dílně, a jeho rukopis můžeme rozpoznat na některých dílech, která z ní vzešly. Tintorettův vliv na umělce je patrný zejména na jeho obraze Kristus vyhánějící kupce z chrámu.
V letech 1570–1576 působí v Římě, kde však neměl příliš velký úspěch. Odvážným tvrzením, že by mohl malovat lépe než Michelangelo, si získal mnoho nepřátel a dostal se i do několika vleklých soudních sporů. Také v tomto období začal být znám pod jménem Greco, to jest Řek, což však nepřijal, a své obrazy nadále podepisuje jako Domenikos Theotokópulos, někdy i s přívlastkem Kréťan. Právě zde v Římě a právě pod dojmem Michelangelových prací se dotváří jeho svébytný styl s mírně deformovanými postavami. Zdá se, že k docílení tohoto efektu zpočátku používal čoček a zrcadel.
V roce 1576 se, patrně na Tizianovo doporučení, stěhuje do Madridu, kde v té době byla velká poptávka po umělcích všeho druhu, marně tu však usiluje o králův patronát. Jeho pronikavá, mystická díla nenacházejí ve Španělsku zpočátku příliš pochopení, nicméně v zemi zůstává a roku 1577 se stěhuje do Toleda. Věnuje se portrétům a dále převážně náboženským tématům, což plně korespondovalo s tehdejší atmosférou ve městě, které se vždy považovalo za baštu katolické víry a evropského protireformačního úsilí. Tehdy i El Grecovi nastávají lepší časy. Usazuje se zde natrvalo a získává první velké zakázky. Maluje například oltářní obraz kostela S. Domingo el Antiguo (1577), a stává se tak sice ne přímo oblíbeným, ale dostatečně známým. Daří se mu i v osobním životě, v roce1578 se žení a jeho žena Jeronima de Las Cuevas mu ještě téhož roku porodí syna Jorgeho Manuela.
V roce 1580 pak získává skutečně významnou zakázku na obraz „Umučení sv. Mauricia" pro Escorial od krále Filipa II. Tento obraz je však králem přijat s jistými rozpaky, a El Greco již další objednávky od krále nedostane.
Roku 1586 maluje své další významné dílo „Pohřeb hraběte Orgaze" a také například obrazy pro velký oltář kláštera Dona María de Aragon v Madridu (1584–1614).
El Greco, přes všechny kontroverze, jež jeho jedinečné a osobité dílo vyvolává, je v této době bezesporu slavným a uznávaným malířem. Zejména mezi léty 1591 a 1603 je zahlcen množstvím zakázek v Toledu a Madridu. V roce 1614 umírá v Toledu uprostřed práce pro kostel špitálu Afuera.
El Greco si během svého života vytvořil zcela jedinečný a neopakovatelný styl, ve kterém zúročil své zkušenosti jednak z poznání soudobého malířství, malířství vrcholné renesance i umění byzantských ikon. Je mistrem kompozice, barvy i anatomie. Svému vychloubačnému tvrzení z Říma v jistém smyslu dostál, málokdo tolik vytěžil z Michelangelových prací jako právě on. Byl a je jednou z nejsilnějších tvůrčích individualit a jeho styl neměl následovníky ani napodobitele. Jeho rozsáhlé a úchvatné dílo bylo znovu objeveno až v 19. století, a obdiv k jeho pracem vyjádřili největší umělci moderní epochy, mezi jinými Delacroix, Cézanne, Degas, Gauguin i van Gogh. A tak se rodák z neznámé vesničky na Krétě Domenikos Theotokópulos, přestože stál vždy stranou hlavního proudu evropského umění, nesmazatelně zapsal do jeho dějin, a jméno El Greco, které nakonec přijal za své, je právem zmiňováno mezi největšími umělci všech dob, zejména proto, že svým dílem i životem dokázal svůj neopakovatelný výtvarný názor nejen obhájit, ale i do jisté míry prosadit, aniž by se úchýlil ke kompromisu.