Leonardo di ser Piero da Vinci (toskánsky Lionardo) (15. dubna 1452 Anchiano u Vinci – 2. května 1519 Cloux u Amboise), jeden z nejvýznamnějších umělců italské renesance, a jistě nejslavnější z nich, všestraná tvůrčí osobnost. Výjimečný malíř, sochař, architekt, přírodovědec, vynálezce a hudebník, jehož dílo je po celá staletí právem obdivováno pro krásu a dokonalost, které tento neobyčejný muž dosáhl svou neuvěřitelnou pílí.
Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 v toskánském městečku Vinci, v dolní části údolí řeky Arno, na území ovládaném Florentskou republikou. Byl nemanželským synem notáře Piera Fruosina di Antonio da Vinci, a prosté rolnické dívky Cateriny. (Leonardovo plné jméno bylo Lionardo di ser Piero da Vinci, tedy Leonardo syn šlechtice Piera z Vinci.)
Dětství trávil Leonardo nejprve v domě své matky v osadě Anchiano a od roku 1457 žil v domácnosti svého otce, prarodičů a strýce Francesca v malém městečku Vinci. Leonardův otec se oženil s šestnáctiletou dívku jménem Albiera, která malého Leonarda zbožňovala a zahrnovala ho péčí. Zemřela však velmi mladá. Když Leonardovi bylo šestnáct, jeho otec se znovu oženil, tentokrát s dvacetiletou Francescou Lanfredini. Ale i ta záhy umírá, aniž by dala Leonardovu otci legitimního dědice. Teprve třetí a posléze čtvrtý sňatek dospěl v tomto smyslu k naplnění. Patrně již od raného dětství se budoucí umělec vzdělával v latině, a protože byl rozpoznán jeho výtvarný talent, odchází v roce 1466 do florentské dílny umělce Andrey di Cione, který je znám jako Verrocchio. Touto dílnou, bezesporu nejlepší a nejproslulejší v tehdejší Florencii, prošli i jiní slavní umělci té doby, Ghirlandaio, Botticelli nebo například Perugino.
Tehdejší umělecké dílny nebyly jen malířskými školami v dnešním slova smyslu. Od renesančního mistra se očekávalo, že ovládne celou řadu uměleckých, ale i řemeslných dovedností. Leonardo zde studoval teorii a získával nepřeberné množství různých technických znalostí nejen z oblasti kresby, malby a sochařství, ale také z chemie, mechaniky, hutnictví, kovoobrábění, zpracování kůže, dřeva a textilií.
Velká část produkce Verrocchiovy dílny byla také ve skutečnosti dílem jeho žáků a pomocníků. Hlavní mistr zpravidla práci jen vedl a osobně zpracovával jen nejnáročnější části díla. Podle Vasariho, slavného životopisce mnoha renesančních umělců, spolupracoval Leonardo například na Verrocchiově obraze Kristův křest, kde zobrazil anděla držícího se Kristova roucha takovým způsobem, že údajně mistr Verrocchio, ohromen touto prací, odložil svůj štětec a již nikdy sám nemaloval. Na tomto obraze dnes skutečně rozpoznáváme nový styl práce s olejovou barvou typický právě pro dílo Leonarda da Vinciho, a je tedy zřejmé, že na tomto obraze skutečně pracoval.
V roce 1472, tedy ve věku dvaceti let, byl Leonardo přijat jako mistr do cechu svatého Lukáše, spolku umělců a lékařů. Ačkoli mu otec zařídil vlastní dílnu, i v následujících letech spolupracuje se svým bývalým mistrem. Z této doby pochází také první umělcova známá práce, datovaná 5. srpna 1473. Jde o kresbu tuší s námětem údolí řeky Arno.
Jediný záznam, který máme o Leonardově životě mezi tímto datem a rokem 1478, je záznam v knihách florentského soudu. V roce 1476 byl totiž Leonardo spolu se třemi dalšími muži obviněn z homosexuálního styku, soud je však všechny jako nevinné osvobodil. V této době pravděpodobně maluje Zvěstování (florentské), a Madonu s karafiátem. V roce 1478 umělec natrvalo opustil Verrocchiův ateliér a pobýval v otcově domě.
V lednu 1478 získavá také významnou zakázku na obraz pro kapli svatého Bernarda v Palazzo Vecchio, avšak nesplní ji. V témže roce pak maluje druhé Zvěstování (pařížské). V roce 1481 pak začne pracovat na obraze Klanění tří králů pro klášter San Donato Scopeto, ale tuto práci přeruší jeho odchod do Milána.
Leonardo byl poslán do milánských služeb Lorenzem de Medicimi v roce 1482. Jako dar sebou vezl stříbrnou lyru ve tvaru koňské hlavy, kterou sám vyrobil. Umělec prožil v Miláně vrcholné období své tvorby, pracoval zde mezi léty 1482 a 1499. Kolem roku 1483 Leonardo začíná svoje studium aerodynamiky, fyziky a anatomie. Vytváří zde slavnou Madonu ve skalách pro bratrstvo Neposkvrněného početí Panny Marie, Poslední večeři pro klášter Santa Maria delle Grazie a rovněž slavnou Dámu s hranostajem.
Leonardo pracoval na mnoha různých projektech pro Ludovica Sforzu, milánského vévodu, od opevňovacích prací, návrhů pro stavbu milánské katedrály až po organizování různých oslav a slavností. V roce 1492 dokončil hliněný model koně pro zamýšlenou obrovskou jezdeckou sochu Francesca Sforzy, Ludovicova předchůdce. Leonardo však tento pomník nebyl nikdy schopen dokončit, přestože na něm pracoval po několik let, a na jeho plánované odlití již měl připraveno sedmdesát tun bronzu. Dochovaly se nám pouze přípravné kresby a náčrtky. Bronz byl nakonec v roce 1494 použit na výrobu děl na obranu města před invazí Karla VIII. Hliněného koně použily francouzské jednotky k nácviku střelby na cíl v roce 1499.
V tomto roce 1499 je totiž svržen milánský vévoda Ludovico Sforza, a Leonardo musí za dobrodružných okolností spolu s přáteli prchat do Benátek, kde byl pak krátce zaměstnán jako vojenský architekt a inženýr a navrhoval metody obrany města před námořním útokem.
Leonardo se vrací do Florencie v roce 1500, a v tomto roce vytváří známé dílo Madona s dítětem, svatou Annou a Janem Křtitelem. Podle výše zmíněného Vasariho vzbudilo tak velký zájem, že si jej chodily prohlížet celé davy lidí, jako by se účastnily nějaké slavnosti.
V roce 1502 v Ceseně Leonardo vstupuje do služeb Cesara Borgii, syna papeže Alexandra VI. Působí jako vojenský architekt a inženýr a cestuje po celé Itálii se svým patronem. Umělec se vrací do Florencie 18. října 1503 a zde se opět stává členem místního cechu svatého Lukáše. V tomtéž roce mu bylo uloženo vysokou radou města, aby v novém sále radnice vymaloval obraz Bitva u Anghiari. V roce 1504 byl také součástí výboru, který proti vůli autora rozhodl o přemístění Michelangelovy sochy Davida. Někdy v letech 1503 až 1506 namaloval obraz Mona Lisa, patrně jeden z nejslavnějších obrazů světového malířství vůbec.
V roce 1506 se Leonardo vrátil do Milána, ale už roce 1507 se na krátkou dobu vrací do Florencie a snaží vyřešit spory mezi svými bratry na otcově statku. (Leonardův otec zemřel v roce 1504.) Od roku 1508 žije v Miláně ve vlastním domě nedaleko Východní brány ve farnosti Santa Babila.
V letech 1513 a 1514 pak pobývá u papežského dvora v Římě, kde žije v paláci Guiliana de Medici, mladšího bratra tehdejšího papeže Lva X., a jako jeho chráněnec dostává pravidelný plat. V té době zde mimo jiné pracují také Raphael a Michelangelo. 19. prosince 1513 je Leonardo přítomen na setkání Františka I. a papeže Lva X., které se konalo v Bologni, a zde také vytváří pro krále mechanického lva.
Na pozvání Františka I. odjíždí v roce 1516 do Francie, kde v doprovodu svého přítele a učedníka, hraběte Francesca Melziho, strávil poslední tři léta svého života. Leonardo umírá 2. května na zámku Château d'Amboise v Cloux. Podle Vasariho král František I., který se stal umělcovým velkým přítelem, držel jeho hlavu na klíně, když umíral. Leonardo je pohřben v zámecké kapli sv. Huberta.