Igor Emmanuilovič Grabar (25. března 1871, Budapešť, Rakousko-Uhersko – 16. května 1960, Мoskva, Sovětský svaz) – ruský umělec, restaurátor, kunsthistorik a pedagog.
Narodil se v rodině haličsko-ruského poslance rakouského parlamentu Emmanuila Grabara, jeho matkou byla Olga Grabarová, jež se rovněž zasloužila o povznesení Haliče. Brzy po narození syna byli rodiče ovšem nuceni prchnout do Itálie, odkud se po třech letech vydali společně s rodinou milionáře P. P. Děmidova, kde otec působil jako učitel, do Paříže. V roce 1876 se rodina přestěhovala do Ruska.
V letech 1882–1889 I. E. Grabar studoval lyceum v Moskvě a poté právnickou fakultu v Petrohradě. Nakonec si však, na rozdíl od svého bratra Vladimíra, vybral dráhu malíře a od roku 1894 studoval na petrohradské Akademii umění. Po čtyřech letech studium ukončil a jel na zkušenou do Mnichova a Paříže. Zapojil se do činnosti uměleckých skupin Svět umění (Мир искусства) a Svaz ruských umělců (Союз русских художников) a zúčastnil se také několika výstav – kromě ruských galerií také v Mnichově a Paříži (Salon d’Automne, 1906). Malířství se Grabar věnoval i v době, kdy se již rozhodl stát spíše teoretikem umění.
I. E. Grabar se věnoval portrétům, ale zejména krajinomalbě.
Obrazy:
Balustráda (Балюстрада, 1901)
Zářijový sníh (Сентябрьский снег, 1903)
Chrizantémy (Хризантемы, 1905)
Poslední sníh (Последний снег, 1931)
Břízová alej (Берёзовая аллея, 1940)
Zimní krajina (Зимний пейзаж, 1954)
Literatura:
Грабарь И. Э., Репин, Мoskva 1933.
Подобедова О. И., И. Э. Грабарь, Мoskva 1964.
Грабарь И. Э., Письма, sv. 1 – 3, Мoskva 1974 – 1983.