Nikolaj Alexejevič Kasatkin (1859–1930) byl významný ruský realistický malíř. Patřil mezi mladší generaci „Spolku putovních výstav“ známého též jako „peredvižnici“, jehož členem byl od roku 1891.
Nikolaj Kasatkin se narodil v Moskvě 13. prosince (podle starého juliánského kalendáře) 1859 v rodině populárního umělce, litografa Alexeje Alexandrovič Kasatkina. Již od mládí projevoval velký zájem o umění a kresbu a ve svém otci tak nalezl svého prvního skvělého učitele. Kasatkin od mládí pomýšlel na kariéru umělce a jeho sen se mu také bez obtíží splnil. Vystudoval slavnou Moskevskou školu malířství, sochařství a architektury (studoval zde v letech 1873 až 1883), kde se jeho učitelem stal jeden z největších ruských malířů (rovněž člen spolku peredvižniků) Vasilij Perov (1834–1882) či neméně známý malíř, pedagog a mistr žánrové a realistické malby Illarion Prjanišnikov (1840–1894). Pod jejich vlivem se také mladý talentovaný umělec stává v roce 1891 členem spolku peredvižniků. Když mu bylo pouhých 16 let (v roce 1876) namaloval Vasilij Perov jeho portrét.
V závěrečném roce svých studií (1883) získal nejvyšší ocenění kolegia, Velkou stříbrnou medaili a titul Umělce, a to za obraz představující žebráky na zápraží kostela.
Po ukončení studií cestoval po celém Rusku, zejména je důležitá jeho návštěva Donbasu, kde maloval na konci roku 1894 a v roce následujícím. Odtud pochází velká část jeho obrazů a námětů zachycující život na venkově, scény ze života dělníků, horníků a jiné žánrové obrazy.
Od roku 1894 až do revoluce v roce 1917 Kasatkin působil jako pedagog ve své škole, tedy v Moskevské škole malířství, sochařství a architektury. Navíc byl vyzván, aby pracoval v nakladatelství největšího ruského vydavatele Sytina. Umělec v tomto nakladatelství nakonec pracoval celých 30 let a podílel se zde mj. na zpracování Dějin Ruska v obrazech, na prvních ruských stolních kalendářích a mnoha dalších projektech a publikacích.
V roce 1897 se malíř poprvé zúčastnil mezinárodní výstavy v Mnichově, kde zaznamenal velký zájem o své dílo. V roce 1899 znovu cestuje na Donbas, ale také na Ural, který jej doslova očaroval, a Kasatkin zde namaloval celou řadu scén z prostého života v této drsné oblasti.
V roce 1898 byl jmenován akademikem a v roce 1903 se stal řádným členem Imperiální akademie umění v Petrohradě.
Revoluční události z roku 1905 mu poskytly cenné náměty, a již tehdy byl považován za umělce tvořícího ve zcela novém, tedy socialistickém duchu. V roce 1906 Kasatkin krátce cestoval po Finsku a v následujících letech 1908 až 1910 navštívil Středomoří, zejména Itálii a Turecko. V těchto letech se také začal účastnit výstav Společnosti milovníků umění v Moskvě. V roce 1910 podruhé vystavuje na prestižní výstavě v Mnichově a na začátku roku 1917 vystavuje až v dalekém americkém St. Louis.
Po říjnové revoluci se stal Kasatkin prvním malířem, kterému byl udělen čestný titul lidového umělce Ruské sovětské federativní socialistické republiky (1923). Již v roce 1920 vstoupil do nově vytvořeného Sdružení umělců revolučního Ruska, tehdy nejpočetnější a nejvlivnější umělecké organizace. V roce 1924 byl Kasatkin touto organizací vyslán do Anglie, aby tam zachytit sociální boj tamního proletariátu. Byla zde patrna jistá snaha vytvořit z Kasatkina „Gorkého sovětského malířství“. Kasatkin jistě patřil k významným umělcům, byla také nesporně talentovaným, ovšem nikdy se nestal tak zářícím a ojedinělým zjevem jako Gorký v sovětské literatuře. Nejlepší práce, které vznikly v umělcově pozdějším období, představují až neuvěřitelně živé portréty (obecně je známa například Pionýrka s knihami z roku 1926, dnes v Muzeu revoluce).
17. prosince 1930, když vysvětloval zájemcům význam svých děl v Muzeu revoluce, Kasatkin náhle po náhlém záchvatu srdeční slabosti zemřel. Mezi jeho významné žáky a následovníky patří B. V. Johanson, V. V. Meškov a někteří další. V roce 1956 byla vydána poštovní známka SSSR věnovaná Kasatkinovi a jedna z ulic v Moskvě nese dodnes umělcovo jméno.
Literatura:
Журавлёв В. В., Журавлёва Е. А.: Николай Алексеевич Касаткин: народный художник. 1859-1930., Moskva - Leningrad, 1945.
Епишин А. С.: Миф, проект и результат. Ранняя советская живопись 2-й половины 1920-х ‒ начала 1930-х годов., Moskva, 2012.