Petrus Christus (asi 1410/1420 ‒ 1475/1476) byl významný nizozemský malíř. Od roku 1444 tvořil převážně v Bruggách, kde se spolu s Hansem Memlingem stal po smrti Jana van Eycka vůdčí uměleckou osobností. Na jeho práci měli vliv především zmíněný van Eyck a Rogier van der Weyden. Jeho dílo je známo především pro lineární inovace, které načerpal za svého pobytu v Itálii, kde studoval perspektivu a také pro precizní techniku, kterou zdá se získal při práci na miniaturách a iluminovaných rukopisech. Dnes mu s určitostí připisujeme minimálně třicet různých prací, z nichž nejkrásnější jsou bezesporu Portrét mnicha z roku 1446 a Portrét mladé dívky z roku 1470 (dnes v Berlíně).
Po většinu moderních dějin byl Christus takřka anonymním, neznámým umělcem. Nedostal se do žádné z učebnic ani knih historiků umění. Dokonce i Giorgio Vasari se o něm zmiňuje ve svých Životech sepsaných ještě v období renesance jen zcela okrajově. K jeho znovuobjevení došlo až v průběhu 19. století, kdy jej historik Gustav Waagen identifikoval ve francouzském textu, kde byl zmíněn jako Pierre Christophsen. Od této doby byly postupně nalézány a shromažďovány zlomkové informace o jeho životě a díle, až z nich byl sestaven sice dosud pouze přibližný, ale o to úžasnější obraz jednoho z největších nizozemských umělců, který byl málem dějinami zcela zapomenut.
Christus se narodil mezi léty 1410 a 1420 v Baarle, nedaleko Antverp a Bredy. O jeho mládí a uměleckém školení nevíme bohužel nic. Christus se v dějinách náhle zjevuje již jako dokonalý mistr a vážený malíř. Dlouho byl považován za žáka a nástupce Jana van Eycka, a dokonce byla některá jeho díla za Eyckova zaměňována. Tvrdí se rovněž, že po smrti Jana van Eycka v roce 1441 převzal jeho dílnu jako mistr. Christus si však zakoupil občanství v Bruggách až v roce 1444, tedy tři roky po učitelově smrti. Kdyby byl mistrem či aktivním van Eyckovým žákem v Bruggách, získal by toto občanství automaticky po jednom roce a jednom dni činnosti, jak bylo tehdy obvyklým právem. Christos patrně skutečně převzal dílnu po největším tehdejším umělci, ale až po delší době, kdy byla vedena některým z van Eyckových žáků nebo následovníků. Rovněž nejnovější výzkumy vedou k závěru, že tento největší a důstojný van Eyckův pokračovatel nikdy nebyl jeho přímým žákem a jeho techniku si osvojil zcela samostatně pouze studiem mistrova díla.
Není bezpečně známo, zda Christus skutečně navštívil Itálii a přinesl si odtud své rozsáhlé znalosti italské perspektivy a umění největších italských umělců, včetně Antonella da Messiny, nebo se dostal do kontaktu s italským uměním jiným způsobem. Dokument svědčící o přítomnosti jakéhosi Piera da Bruggia, tedy Petra z Brug v Miláně v době, kdy zde údajně mohl pobývat také Antonello, může naznačovat možnost, že se tito dva tak umělecky blízcí umělci osobně setkali. Takové setkání by jistě vysvětlovalo četné až zarážející podobnosti v některých dílech obou umělců a rovněž by vneslo světlo do otázky okamžiku zavedení olejomalby v Itálii a lineární perspektivy v Nizozemí.
Antonello, spolu s Benátčanem Giovanni Bellinim, byl jeden z prvních italských malířů, jenž použil olejové barvy jako jeho nizozemští současníci a Christova Panna Marie na trůnu se svatými Františkem a Jeronýmem (dnes ve Frankfurtu), zdánlivě datována do roku 1457 (třetí číslice je nečitelná), je první známý severský obraz prokazatelně používající lineární perspektivu.
Mezi pozdní práce tohoto umělce je zařazován především zmíněný Portrét mladé dívky, jenž je dnes počítán mezi mistrovská díla vlámského malířství a ve své době nejspíše otevřel zcela novou etapu v nizozemské portrétní tvorbě. Tomuto obrazu svým stylem předchází Portrét neznámé ženy v dvojportrétu z roku 1446. Nádherné oblečení této neidentifikované dámy naznačuje, že mohla pocházet z Francie. Celý obraz navozuje pocit úcty a vážnosti šlechty a přechází až v poněkud nereálnou stylizaci formy. Christus tak především ve svých portrétech odhalil svou genialitu velkého umělce schopného do značné míry vytvářet zcela osobité a nezávislé umění, a nespokojil se s pouhým kopírováním a opakováním svých vzorů, jak činila převážná část jeho současníků.
Petrus Christus zemřel v Bruggách někdy v roce 1475 nebo 1476. Pomyslný titul největšího nizozemského umělce po něm převzal Hans Memling.
Z Christova díla se nám zachovalo šest podepsaných a datovaných prací, které tvoří základ pro rozpoznání jeho dalšího díla. Patří mezi ně:
Portrét Edwarda Grymestona (1446, Národní galerie v Londýně)
Portrét kartuziána (1446, Metropolitan Museum of Art, New York)
obraz známý jako Svatý Eligius ve svém obchodě (1449, Metropolitan Muzeum of Art, Robert Lehman Collection, New York)
Panna ošetřující dítě (1449, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antverpy)
takzvaná Berlínská oltářní křídla s vyobrazením Zvěstování, Narození Páně, a Posledního soudu (1452, Gemäldegalerie, Staatliche Museen zu Berlin)
Panna Marie s Ježíškem na trůnu se svatými Františkem a Jeronýmem (Städelsches Kunstinstitut, Frankfurt-am-Main, asi 1457).
Kromě toho dvojice panelů v Groeningemuseum v Bruggách (zobrazující Zvěstování a Narození Páně) nese datum 1452, ale pravost tohoto díla byla zpochybněna.
Literatura:
Ainsworth, Maryan W., ed., Petrus Christus in Renaissance Bruges: An Interdisciplinary Approach, New York: Metropolitan Museum of Art, 1995.
Ainsworth, Maryan W., Petrus Christus: Renaissance master of Bruges, New York: The Metropolitan Museum of Art, 1994
Kemperdick, Stephan, The Early Portrait, from the Collection of the Prince of Liechtenstein and the Kunstmuseum Basel, Munich: Prestel, 2006
Martens, Maximiliaan P. J., New Information on Petrus Christus's Biography and the Patronage of His Brussels Lamentation, Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art. 20.1 (1990–1991): 5–23. Print.
Schabacker, Peter H., Petrus Christus, Utrecht, 1974.
Upton, Joel M., Petrus Christus: His Place in Fifteenth-Century Flemish Painting, University Park and London: Pennsylvania State University Press, 1990