Filippino Lippi (asi 1457 – duben 1504) byl italský malíř tvořící během vrcholné renesance v toskánské Florencii.
Narodil se jako Filippo Lippi ve městě Prato v Toskánskou. Byl nemanželským synem malíře Fra Filippo Lippiho a Lucrezie Butiové. Aby nebyl zaměňován se svým stejnojmeným otcem, je znám pod zdrobnělinou jména Filippo – Filippino.
Základy malířského umění získal mladý Lippi nejprve jako učedník svého otce. Přestěhoval se s ním do Spoleta, kde Filippino pracoval jako otcův pomocník při stavbě a výzdobě tamní katedrály. Po smrti Filippa Lippiho v roce 1469 zde také Filippino dokončil fresky s námětem Storia della Vergine (historie Panny Marie).
Filippino pak pokračoval ve studiu a práci v dílně Sandra Botticelliho, který sám byl žákem jeho otce. V roce 1472 se také stal společně s Botticellim členem cechu svatého Lukáše (Compagnia di San Luca).
Jeho první práce se velice podobají těm Botticelliho, snad jim pouze schází něco z mistrovy citlivosti a jemnosti. Ty nejranější z roku 1475 a z let následujících byly také původně historiky připisovány anonymnímu umělci známému jako „Amico di Sandro“ (tedy přítel Sandra, tj. Botticelliho). Nakonec se však Lippi od vlivu svého učitele osvobodil a vytvořil si, zejména mezi léty 1480 a 1485, vlastní jedinečný a značně efektní styl.
Mezi rané práce Filippina Lippiho počítáme především jeho madony z Berlína, Londýna a Washingtonu (pojmenované přirozeně podle míst kde jsou vystaveny dnes) nebo slavnou Madonu na moři v Galleria dell'Accademia.
Společně s Peruginem, Ghirlandaiem a Botticellim, pracoval Lippi na freskové výzdobě vily Lorenza de Medici ve Spedalettu. Dne 31. prosince 1482 byl pověřen pracovat na zdech Sala dell'Udienza ve skvělém Palazzo Vecchio ve Florencii – práce však nakonec nebyla zahájena.
Brzy poté, pravděpodobně v roce 1483 nebo 1484, byl povolán k dokončení Masacciem započaté výzdoby kaple Brancacci v kostele Carmine, nedokončené po umělcovy smrti v roce 1428. Vyobrazuje zde celou sérii příběhů ze života svatého Petra a zcela přetváří původní Masacciův záměr.
Lippo se nakonec k práci pro Palazzo Vecchio přeci jen dostal. 20. února 1486 započal práce v jiné místnosti, a sice v Sala degli Otto di pratica. Toto dílo můžeme nyní obdivovat v galerii Uffizi.
Ve stejných letech umělce požádal Piero di Francesco del Pugliese, aby namaloval oltářní obraz s tématem Zjevení Panny Marie sv. Bernardovi, nyní k vidění v Badia Fiorentina ve Florencii. Jde jistě o Lippiho nejslavnější dílo působící neskutečným dojmem. Protáhlé postavy na pozadí fantastické krajiny představují jedno z nejpůsobivějších děl renesančního umění vůbec. Tato práce může být datována přibližně do let 1480 až 1486.
Další významná zakázka je známa z 21. dubna 1487. V tento den žádá Filippo Strozzi umělce, aby vyzdobil jeho rodinnou kapli v Santa Maria Novella příběhy svatého Jana Evangelisty a svatého Filipa. Lippi pracoval na této výzdobě přerušovaně v několika etapách a dokončil ji těsně po zákazníkově smrti v roce 1503. Filippino také navrhl okna této kaple s tématy hudebníků, která byla dokončena na přelomu června a července roku 1503. Hlavním tématem freskové výzdoby je konflikt mezi křesťanstvím a pohanstvím, odrážející soudobé politické a náboženské spory ve Florencii iniciované inkvizitorem Girolamem Savonarolou.
V roce 1488 se Lippi přestěhoval do Říma, kde mu na doporučení Lorenza de Medici svěřil kardinál Oliviero Carafa výzdobu rodinného kaple v Santa Maria sopra Minerva. Tyto fresky ukazují zcela nový druh umělcovy inspirace, zcela odlišné od předchozích prací. Můžeme zde vidět umělcův prohlubující se zájem o antickou starověkou minulost, jejímuž studiu byl Lippi zcela oddán. Umělec tento cyklus dokončil v roce 1493.
Lippiho návrat do Florencie můžeme datovat do let 1491 až 1494. Mezi díla z tohoto období patří zejména Zjevení Krista Panně Marii namalované asi v roce 1493 (nyní v Mnichově), Klanění tří králů z roku 1496 pro kostel San Donato in Scopeto (nyní v Uffizi) a některá další.
Lippiho posledním dílem je práce pro kostel Santissima Annunziata ve Florencii, která však po jeho smrti v dubnu 1504 zůstala nedokončena.
Na počest velkého umělce uzavřeli v den pohřbu Filippina Lippiho všichni členové cechu svatého Lukáše své dílny, což učinili vůbec poprvé.
Giulia Cosmo, Filippino Lippi, Firenze 2001 (v italštině)
Antonio Paolucci, Filippino Lippi, Cantini, Florenz, 1992 (v italštině)
Stefano Zuffi, Il Quattrocento, Electa, Milano 2004 (v italštině)