Svatý Symeon Sloupovník (také Stylita či Sloupník, asi 389–459; řecky Συμεών ὁ Στυλίτης čili Symeon Stylités) byl byzantský asketa a poustevník.
O Symeonově životě sepsal legendu jeho žák Antónios:
Svatý Symeón však neustále plakal a modlil se k Bohu. Když prožil v klášteře tři roky, odešel bez jediného slova a kráčel na opuštěné místo, v blízkosti kteréhož se rozprostíraly velké osady: nejblíže ze všech byla osada zvaná Gelasis a tam si Symeón postavil z kamenů malé podnoží a stál na něm čtyři roky, ať sněžilo nebo pršelo, nebo bylo horko, a zástupy lidí se k němu sbíhaly. Pokrmem mu byla máčená čočka a nápojem voda. Potom si postavil sloup čtyři lokty vysoký a prostál na něm sedm let; a všude o něm šla pověst. Potom lidé postavili svatému Symeónovi z kamenů dvě ohrady, tu vnitřní s dvířky, a sloup vysoký třicet loktů; prostál na tomto sloupu patnáct let a vyléčil mnohé, vždyť nemálo posedlých ďáblem sem přicházelo a uzdravilo se.
Svatý Symeón si bral příklad ze svého učitele – z Krista a vzývaje ho, nutil chromé chodit, očišťoval malomocné, koktavým navracel řeč, ochrnutým dával sílu se pohybovat, trpícím dlouholetými neduhy navracel zdraví, a každého nabádal: „Kdyby se tě někdo ptal: ,Kdo tě uzdravil?‘ odpověz: ,Bůh mne uzdravil.‘ Ať tě nenapadne říci: ,Symeón mne uzdravil‘, protože pak by se ti znovu vrátila tatáž choroba. A hleď, co ti říkám: Nikdy nelži a nikdy při Bohu nepřísahej. Budeš-li však nucen přísahat, pak přísahej při mně poníženém, ať už to, co říkáš, je pravda, nebo ne. Vždyť je to velký a strašný hřích přísahat při Bohu.“
(„Život a skutky blahoslaveného Symeóna Sloupovníka“, in: Byzantské legendy. Výběr textů ze IV.–XII. století, přel. I. Páclová, Nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec 2007², s. 33-42.)
Z této pasáže se dozvídáme nejen o Symeonově kazatelství a daru uzdravování, nýbrž také o zvláštním druhu askeze, který si vybral. Stání na sloupu (podle tradice na něm Symeon žil celých 37 let) patřilo k těm nejpřísnějším asketickým činům byzantského mnišství a rozšířilo se od 5. století. Východní církev uctívá necelou desítku těchto světců, méně se ujal na západě.
Právě sloup tvoří základní pilíř ikonografie svatého Symeona Sloupovníka: někdy má podobu vskutku protáhlého vysokého antického sloupu, jindy je pouze naznačen jakousi provizorní ohradou. Symeon je zobrazován takřka vždy v mnišském oděvu, tzv. schimně, někdy drží v rukou svitek (symbol kazatelství), jindy knihu (bibli), druhou rukou často žehná. Na některých vyobrazeních je tento základní ikonografický syžet doplněn o „detaily“ jeho přebývání na sloupu, např. posílání jídla či pití (na tenkých provázcích).