Spasitel Emmanuel (hebr. עמנואל ‒ „s námi Bůh“) představuje ikonografický typ Krista v podobě dítěte.
Název souvisí s proroctví proroka Izajáše (Iz 7,14):
Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).
To došlo naplnění v Narození Kristově, viz Matouš (1:21‒23):
Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.
Vznik tohoto ikonografického typu rovněž zřejmě souvisí s reakcí církve na nestoriánskou herezi, odmítající Kristovo božství před křtem.
Název „Emmanuel“ se přidává k různým typům vyobrazení Krista jako dítěte, a to ať solitérním či v kompozici s dalšími světci či Bohorodičkou.
Dítě Ježíš je zobrazováno se zřetelně vyjádřenou duchovní zralostí. V ikonografii se malování dětí jako malých dospělých stalo tradicí, nicméně v obrazech „Spasitele Emmanuela“ najdeme jakousi zvláštní nedětskou vážnost. Dětštější rysy se začaly prosazovat až od 14. století pod vlivem západní tradice.