Ikonografie Spasitele na trůnu se velmi podobá ikonografii „Spasitel Vševládce“ (kniha, žehnající ruka), nicméně postava Krista je vždy vyobrazena jako sedící na trůnu (vždy s poduškou) a v plné velikosti. Zobrazení je frontální. S prvními vyobrazeními tohoto typu se setkáváme již v římských katakombách a starobylých rukopisech, nicméně konečná ikonografie se zformovala až v postikonoklastickém období, tj. v 10. století.
Trůn zde symbolizuje vesmír (kosmos), veškerý viditelný i neviditelný svět, a také královskou slávu Spasitele.
Podle ikonopisných kánonů je Kristus vyobrazován jako „Král králů“, tj. ve zlatem zářícím či rudém rouše, které bývá často zdobeno kříži. Někdy má na hlavě korunu či mitru. Pozadí se zobrazuje (většinou na ikonách) ve zlatě. Hlavní postava může být doprovázena světci či světskými postavami.
Kristus zde vystupuje jako Soudce světa i zachránce duší spravedlivých na konci časů:
„Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“ (Мt 25, 31-34, 41).