Ečmiadzinský evangeliář (Jerevan, Matenadaran, MS. 2374, dříve Ečmiadzin, Ms. 229) je arménská kniha evangelií z 10. století, sepsaná a ozdobená miniaturami v roce 989 v klášteře Bgheno-Noravank v oblasti Sjunik. Svoje pojmenování manuskript dostal podle místa uložení v sídle arménských katholiků - Ečmiadzinu.
Z 25 000 dochovaných arménských středověkých rukopisů zhruba 10 000 představují manuskripty ilustrované, a z nich 5-7 000 řadíme k miniaturám plnohodnotným. Nejčastěji byla ilustrována evangelia, celá Bible a liturgické knihy (tonakany, časocy aj.) méně často. Chrámovým skriptoriím, kde rukopisy vznikaly, se v arménštině říkalo grčatun. První ilustrované evangeliáře se zřejmě objevily již v pátém století, tedy v době, kdy byla Bible překládána do arménštiny.
Nejstarší arménské miniatury známe z 6.‒7. století: jedná se právě o miniatury vřazené do tzv. Ečmiadzinského evangeliáře.
O rukopisu
Manuskript obsahuje 232 rozměrných listů o přibližné velikosti 32x25,5 cm. kniha vznikla pod patronací biskupa Stepanose a napsal ji písař Hovhanes (česky Jan). Kniha je svázána do dvou desek z vyřezávané slonoviny, které pravděpodobně pocházejí z Byzance a byly vyrobeny zřejmě již v 6. století.
O miniaturách
Ečmiadzinský evangeliář obsahuje dvě skupiny ilustrací: k první se řadí 4 nejstarší (vznikly pravděpodobně kolem r. 600), tj. Zvěstování Zachariáši (fol. 228), Zvěstování Bohorodičce (fol. 228v), Klanění tří králů (fol. 229, Mt 2,1-12) a Křest (fol. 229v), ke druhé ty, které byly pořízeny v roce 989.
Po analýze první skupiny historik umění Thomas F. Mathews prohlásil:
„Pokud chceme pochopit čtyři miniatury z Ečmiadzinského evangeliáře, musíme se opakovaně vracet jak k ranému arménskému umění, tak k umění okolních kultur. V některých miniaturách lze spatřit ikonografický materiál blízký syrským manuskriptům, jinde jsou zase zřejmé římské a byzantské zdroje, navíc musíme brát v úvahu i umění asijské... Ečmiadzinské miniatury představují unikátní svědectví o rané arménské kultuře a zároveň poukazují na vyspělost a schopnosti této civilizace před vpádem Arabů.“
O tzv. tabulkách kánonů řekl historik umění Carl Nordenfalk, že se jedná o zřejmě nejlepší a nejzachovalejší předobraz tzv. Eusebiových tabulek (vznikly na konci 4. století v Kaisarei Palestinské), a to jak uspořádáním sloupců, tak vzorem rámů a ornamentem. „Kaisareiská“ podoba tabulek přivedla historika k názoru, že kodex musel být opsán právě z originálního rukopisu ze 4. století z této oblasti. Kniha též obsahuje tzv. Eusebiův list.
Další ilustrace představuje Obětování Izáka (fol. 8), Kristus na trůnu (fol. 6), Portréty evangelistů (fol. 6v a 7) a Bohorodička na trůnu (fol. 7v).
Literatura:
Nordenfalk, C. "Die spätaniken Kanontafeln". Gothenburg, 1938.
„Heide und Helmut Buschhausen: Das illuminierte Buch Armeniens“, in: Armenien. Wiederentdeckung einer alten Kulturlandschaft. (Ausstellungskatalog) Museum Bochum 1995, s. 191–213.
Heide und Helmut Buschhausen: Codex Etschmiadzin. Kommentar zur Faksimile-Ausgabe. Codex 2374 des Matenadaran Mesrop Maštoc in Erevan. Akademische Druck- und Verlagsanstalt, Graz 2001.
Frédéric Macler, L’Èvangile arménien. Edition phototypique du manuscrit No. 229 de la bibliothèque d’Etchmiadzin. Librairie Paul Geuthner, Paris 1920 (bei Internet Archive).
Thomas F. Mathews, „The early Armenian iconographic program of the Ējmiacin Gospel (Erevan, Matenadaran Ms 2374 olim 229)“, in: Nina G. Garsoïan, Thomas F. Mathews, Robert W. Thomson (Hrsg.): East of Byzantium. Syria and Armenia in the Formative Period. A Dumbarton Oaks Symposium. Dumbarton Oaks, Washington (D.C.) 1982, s. 199–215.
Sirarpie Der Nersessian, „The Date of the Initial Miniatures of the Etchmiadzin Gospel“, in: The Art Bulletin 15, 1933, s. 327–360.
Vrej Nersessian, Treasures from the Ark. 1700 Years of Armenian Christian Art. The J. Paul Getty Museum, Los Angeles 2001, s. 155–158.
Pieter Singelenberg, „The Iconography of the Etschmiadzin Diptych and the Healing of the Blind Man at Siloe“, in: The Art Bulletin, 40, 1958, s. 105–112.
Nona Stepanjan, „Wandmalerei, Buchmalerei und angewandte Kunst“, in: Burchard Brentjes, Stepan Mnazakanjan, Nona Stepanjan: Kunst des Mittelalters in Armenien. Union Verlag, Berlin 1981, s. 234–316.
Josef Strzygowski, Das Etschmiadzin-Evangeliar. Beiträge zur Geschichte der armenischen, ravennatischen und syro-ägyptischen Kunst. (= Byzantinische Denkmäler, Band 1), Wien 1891.