Theodore Jurewicz (rusky Феодор Юревич; 1953, Erie, Pennsylvania) je nejznámější žijící pravoslavný ikonopisec ve Spojených státech amerických.
Život
Theodore Jurewicz se narodil do polsko-americké katolické rodiny ve městě Erie (Pennsylvania) v roce 1949. V mládí často navštěvoval ruský staroobřadní chrám Narození Páně ve stejném městě. Nádhera chrámu a zbožnost věřících ho zaujaly natolik, že později konvertoval k pravoslaví (dnes je farníkem místního chrámu, jenž patří Ruské pravoslavné církvi zahraniční). Poté, co se oženil, vystudoval teologii v Semináři Svaté Trojice (The Holy Trinity Seminary). V lednu 1974 byl vysvěcen na kněze.
Dílo
Dnes je Theodore Jurewicz nejznámějším a nejžádanějším pravoslavným malířem ve Spojených státech, spolupracuje s pravoslavnými církvemi různých jurisdikcí. Vymaloval více než 10 chrámů po celé zemi, jeho díla se nacházejí také v dalších svatostáncích. Ovládl rovněž techniku koptské malby, kterou využil pro koptských chrám sv. Jiří v Toledu (Ohio).
Své ikony a především fresky o. Jurewicz maluje v byzantském stylu, nikoliv nepodobném tvorbě současného ruského ikonopisce archimandrity Zinona (Theodora). Jeho umělecký výraz výrazně ovlivnilo dílo archimandrity Kipriana, zakladatele ruské školy ikonomalby mimo Rusko.
K jeho nejslavnějším pracím patří výmalba srbského pravoslavného chrámu kláštera Nová Gračanica (Third Lake, Illinois), věrné kopie originální stavby, jež leží na území Kosova a je zařazena do seznamu památek světového dědictví UNESCO. Malířské práce trvaly více než tři roky, fresky na stěnách, sloupech i v kupoli jsou namalovány tradiční technikou.
Dalším významným dílem je výmalba srbského chrámu sv. Štěpána v New Yorku, jež trvala 6 let. Každý kousek chrámu je výtvarně zpracován, na freskách jsou zobrazeny stovky světců v tradičních ikonopisných syžetech. Obraz Krista v centrální kupoli se rozkládá na ploše 24 metrů čtverečních.
O. Theodore Jurewicz o ikonomalbě
„Ikony mě přitahovaly již v dětství. Již jako dítě jsem si rád dělal nákresy nejen na papír, ale i na stěny. Myslím, že láska k ikonám ve mně byla vždy“.
„Dnes se můžete setkat na ikonách s vyobrazením Gándího, viděl jsem dokonce ikonu s Beethovenem. Existuje značné množství řemeslně dobře zvládnutých ikon, které však zobrazují podivné věci a témata. Pravoslavný člověk toto nemůže přijmout. Pro náš bylo chápání ikony vždy svaté, a proto takové pseudoikony považujeme za rouhačské“.