Chrám svatého Jiří (rusky Георгиевский собор) se nachází ve staré části (dětinec) města Jurjev-Polskij ve Vladimirské oblasti. Byl postaven těsně před mongolským vpádem do Evropy v letech 1230‒1234 knížetem Svjatoslavem Vsevolodovičem a vyniká nádherně zdobeným do kamene tesaným exteriérem.
Z dějin chrámu
V roce 1230 syn knížete Vsevoloda III. Velké hnízdo Svjatoslav rozebral chrám, jenž „zestárl a zhroutil se“, a nechal postavit nový. Práce trvaly čtyři roky a podle letopisce přinesly kýžený výsledek: „… chrám postavili velmi krásný, vyzdobili ji celou vytesanými z kamene obrazy, odspodu až nahoru“. Později, zřejmě po roce 1252, nejpozději pak do konce 14. století, byla k chrámu přistavěna kaple Svaté Trojice, kam byl přenesen hrob knížete Svjatoslava Vsevolodoviče.
Podle vzoru chrámu sv. Jiří byl v letech 1326‒1327 v Moskvě postaven chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky (Успенский собор), první kamenný chrám v Moskvě vůbec. Poslední velké dílo, „labutí píseň“ mistrů vladimirsko-suzdalské architektonické školy (bylo dokončeno jen několik let před vpádem Tatarů do východní Evropy r. 1243), tak spojuje Rus předmongolskou s Rusí moskevskou.
V 15. století se část chrámu zhroutila a roku 1471 se svatostánek dočkal obnovy. Své původní rozměry (viz ilustraci) však již ztratil.
I v dalších staletích byl chrám několikrát přestavován a opravován. V roce 1781 byla u chrámu vystavěna čtyřpatrová zvonice, v roce 1817 rozšířena kaple Svaté Trojice. Dá se říci, že se starý chrám doslova ukryl pod novými přístavbami a stavbami. Na konci 19. století si žalostného stavu památky všiml i byzantolog Nikodim P. Kondakov. V letech 1889‒1917, kdy byl knězem chrámu A. G. Znamenskij, se podařilo novostavby 18.‒19. století odstranit a místo Trojiční kaple vystavět poblíž nový stejnojmenný chrám, jenž byl vysvěcen roku 1915.
Výzdoba exteriéru
Význam chrámu podtrhuje jeho výzdoba z tesaného bílého kamene, jež se nachází na vnějších stěnách chrámu, portálech, v nikách aj. Chrám sv. Jiří patří mezi několik málo takto dochovaných chrámů ze středověké Rusi (k dalším patří např. chrám svatého Demétria ve Vladimiru /Дмитриевский собор/).
I když díky rekonstrukci chrámu v 15. století neznáme zcela detailně myšlenkový a umělecký celek výzdoby, lze jej do jisté míry odhadnout.
Na rozdíl od chrám svatého Demétria ve Vladimiru byl chrám svatého Jiří pokryt reliéfy nejen na stěnách, ale i na dalších architekturních prvcích, s nimiž tvořil jednotný celek.
Vyobrazení se bezesporu inspirovala jak uměním byzantským, tak uměním křesťanského Východu. Často si vědci proto kladli otázku, zda se prací nad výzdobou chrámu nezúčastnili např. řemeslníci arménští či gruzínští ‒ právě zde se totiž kamenořezba těšila velké oblibě a měla mnohasetletou tradici. Nakonec bylo prokázáno, že k inspiraci sloužily motivy z předmětů každodenní potřeby ‒ ornamenty slavnostních talířů, číší, látek a dalších cenných předmětů z knížecí pokladnice.
Hlavní stěnu chrámu svatého Jiří představovala severní, tedy ta, jež směřovala na náměstí města. Nad portálem shlížel na obyvatele patron města sv. Jiří oblečený ve vojenském šatu a opírající se o vysoké kopí; v druhé ruce držel štít ve tvaru mandorly se stylizovaným vyobrazením levharta (symbolu vladimirských knížat).
V arkýři se nacházejí postavy světců, jedná se především o knížecí patrony. Základní ideu veškeré výzdoby exteriéru chrámu tak zřejmě představoval zvláštní Boží patronát nad vladimirskými knížaty a jimi ovládanou vyvolenou zemí. Centrální kompozici severní stěny pak tvořilo „Ukřižování“ s draky u nohou Krista (dnes se nachází v expozici uvnitř chrámu).
Další důležitou stěnou byla západní, k níž byla přistavěna kaple s hrobkami knížat. Vyobrazení světců, archandělů, apoštolů, mučedníků a starozákonních proroků mělo za cíl demonstrovat slávu vladimirské země, v níž také přebývá Boží milost. Nad oknem se pak nachází zobrazení Bohorodičky Oranty, symbolu všeobecné záštity věřících.
Literatura:
Георгиевский собор в г. Юрьеве-Польском. Краткий отчет о разведке осенью 1909г. 1910.
Воронин Н. Н., Зодчество Северо-Восточной Руси XII—XV веков, Мoskva 1961—1962 (sv. 2).
Воронин Н. Н., Владимир, Боголюбово, Суздаль, Юрьев-Польской. Книга-спутник по древним городам Владимирской земли, Мoskva 1974.
Вагнер Г. К., Скульптура Владимиро-Суздальской Руси, г. Юрьев-Польской, Мoskva 1964.
Кавельмахер В. В., „Краеугольный камень из лапидария Георгиевского собора в Юрьеве-Польском (к вопросу о так называемом Святославовом кресте)“, in: Древнерусское искусство. Русь, Византия, Балканы. XIII век, Sankt-Peterburg 1997, s. 185-197.
Заграевский С. В., Вопросы архитектурной истории и реконструкции Георгиевского собора в Юрьеве-Польском, Мoskva 2008.