V klasických dějinách umění je vývoj emailu sledován v souvislosti s rozvojem kultury a umění zemí střední Evropy. Oblast Středozemí se bere v úvahu pouze proto, že právě zde pramení evropské umění jako celek.V klasických dějinách umění je vývoj emailu sledován v souvislosti s rozvojem kultury a umění zemí střední Evropy. Oblast Středozemí se bere v úvahu pouze proto, že právě zde pramení evropské umění jako celek.
Rychlý nástup umění a techniky byzantského emailu v 8. století souvisí s tím, že byl poprvé chápán jako samostatné umění, nikoliv pouze jako imitace drahých kamenů. Nové umělecké principy tak zde vznikaly částečně bez možnosti navázat na předchozí zkušenost.
Podle Byzantinců, kteří znali a sami produkovali prvotřídní křesťanské umění všech podob a technik, vzniklo i umění emailu z Boží vůle. Existuje o tom velmi zajímavá legenda byzantského autora Dorothea Monembasijského. Hovoří se v ní o stavbě chrámu sv. Moudrosti v Konstantinopoli, kvůli němuž císař Justinián pozval „moudré muže“ a „skvělé umělce“. Ti umístili do „tavící pece“ zlato, stříbro, měď, élektron (slitina zlata a stříbra), železo, sklo, drahé kameny, smaragdy, perly, onyx, diamanty a dalších celkem asi sedmdesát ingrediencí. Císař pak prý jako první uviděl, jak anděl vše v nádobě zamíchal… Poté umělci vlily vše do forem a získali krásný „jednolitý a různobarevný“ oltářní stůl.
Pravda se v tomto příběhu proplétá s nereálností: email vskutku představuje krásné spojení mnohých prvků, jež se tvoří v ohni a získává tak některé z podob drahocenných kamenů.
Za klasické příklady emailů jsou považovány právě ty byzantské, jež se zcela zásadně liší od těch, které se objevily 500 let předtím v keltsko-římském prostředí. Zpracování drahocenných kovů dosáhlo v pozdně antické Byzantské říši té nejvyšší úrovně, a to rovněž proto, že již byly objeveny možnosti spojení skla a kovu.
Byzantské emaily se tak vyvíjely na zcela nové kvalitativní úrovni, totiž právě jako součást výtvarného umění. Řada krásných předmětů tohoto druhu byla zničena během ikonoklastických sporů v letech 726‒843. Za období rozkvětu emailové techniky je považována doba do 12. století. Postupný přechod ke schematizujícím zobrazením ve 13. století znamenal pozvolný úpadek.
Byzantské emaily jsou dnes hodnotnými předměty řady světových muzeí. V Itálii, Rakousku, Francii, Maďarsku, Dánsku, Velké Británii či Spojených státech zkrášlují různé umělecké předměty: ikony, relikviáře, přebaly rukopisů, schrány na uchovávání evangeliářů, kříže, ceremoniální náčiní i světské ozdoby.
Památku prvotřídní kvality a nedocenitelné hodnoty vlastní také Česká republika, resp. řád cisterciáků. V klášteře ve Vyšším Brodu je uchováván tzv. Závišův kříž, jenž zdobí mj. také byzantské emaily (viz obr.). Jedná se o dvouramenný raně středověký relikviářový kříž ze zlata zdobený filigránem, posázený cennými drahokamy a perlami, zhotovený mezi léty 1220‒1230. V roce 2010 byl Závišův kříž vyhlášen národní kulturní památkou. Obecně je považován za třetí nejcennější středověkou zlatnickou památku v Česku (po korunovačních klenotech a relikviáři svatého Maura).
Byzantské umění výroby emailů výrazně překročilo hranice vlastní říše a stalo se součástí křesťanského umění řady zemí, a to jak na Západě, tak na Východě. Z východokřesťanských zemí dosáhl největšího rozšíření v Gruzii, Arménii, Srbsku a na Rusi.
Dále k Závišovu kříži viz:
CHYTIL, Karel; FRIEDL, Antonín; KONDAKOV, Nikolaj Pavlovič. Kříž zvaný Závišův v pokladu kláštera ve Vyšším Brodu. Praha 1930.