Předikonoklastická doba

Obraz se objevil v křesťanském umění již v prvopočátku. Vytvoření prvních ikon spojuje tradice s apoštolskými dobami, a to konkrétně se jménem evangelisty Lukáše. Nejstarší z dochovaných ikon pocházejí ze 6. století a jsou zhotoveny technikou enkaustiky na dřevěném základu, což je spojuje s egyptsko-helénistickým uměním (tzv. fajúmské portréty).

Trullský (neboli Pátošestý) všeobecný sněm zakazuje symbolicky zobrazovat Spasitele, a nařizuje, aby byl zobrazován pouze „v lidské přirozenosti“.

Apoštol Petr. Enkaustická ikona, 6. století, klášter sv. Kateřiny na Sinaji.Nejstarší dochované ikony pocházejí ze 6. století. Rané ikony 6.–7. století jsou vytvořeny s použitím antické techniky malby – enkaustiky. Některá díla si uchovávají jednotlivé rysy antického naturalismu a malířský iluzionismus (např. ikony Kristus Pantokrator a Apoštol Petr z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji), jiné tíhnou ke konvenčnosti, schematičnosti vyjádření (např. ikona Biskup Abraham z muzea Berlín-Dahlem, ikona Kristus a sv. Menas z Louvru). Jiný, neantický jazyk byl vlastní východním oblastem Byzance – Egyptu, Sýrii, Palestině. V jejich ikonomalbě byla původně výraznost důležitější než znalost anatomie a schopnost zachytit objem.

Bohorodička s Dítětem. Enkaustická ikona, 6. století. Kyjev, Muzeum umění Bohdana a Varvary Chaněnkových.Proces proměny antických forem – jejich spiritualizaci křesťanským uměním – lze zřetelně pozorovat na příkladu mozaik z italského města Ravenna: největšího dochovaného souboru raně křestěnských a raně byzantských mozaik. Pro mozaiky 5. století (mauzoleum Gally Placidy, baptisterium pravověrných) je charakteristický živý sklon postav, naturalistická modelace objemu, malebnost kladení mozaiky. V mozaikách konce 5. století (baptisterium ariánů) a 6. století (baziliky Sant'Apollinare Nuovo a Sant'Apollinare in Classe, bazilika San Vitale) už jsou postavy ploché, s ostrými, schematickými liniemi záhybů oděvů. Pózy a gesta jsou ztuhlé, téměř se vytrácí prostorová hloubka. Podoby ztrácejí přísnou individualitu, mozaika začíná být kladena ve striktním uspořádání.

Příčinu těchto změn představovala cílená snaha najít specifický jazyk schopný vyjádřit křesťanské učení.