Autor sice původně vůbec nechtěl na „duel“ v ČT reagovat, ale poučení, které ta přesilovka přinesla, ho donutila k pár poznámkám.
Ta šaškárna je při vší hrůze čím dál víc okouzlující. Hotový western.
Andrej Babiš udělal v neděli chybu: Nečekaně přišel do „duelu“ do ČT. Musel vědět, že nepůjde o duel, ale o přesilovku dva proti jednomu. Přesto tam šel. Nevidím do hlavy nejen jemu, ale samozřejmě ani jeho týmu. Skoro bych se ale vsadil, že mu to jeho profíci nedoporučovali (jak minule přiznal před debatou na Nově). Neposlechl. A tak zatímco první ze dvou týdnů zbývajících do druhého kola prezidentské volby zvládli brilantně (Babiše stáhli na půl plynu, a nechaligenerálskou fabriku na výrobu manipulací mlet naprázdno), na počátku týdne druhého jí konečně sám velký Andrej nabil.
Nikoli tím, co v přímém přenosu na jednu z provokací jistého kavárenského řezníka (nebo Řezníčka?) řekl, ale tím, co následovalo. V podstatě variace na roztomilého popleteného krále (v kouzelném podání Stanislava Neumanna) z klasické Pyšné princezny: Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil. Přitom úplně zbytečně. A teprve tím si opravdu zadělal. Je to fakt zábava tahle prezidentská volba u nás v Tararingapatamu.
Tak vypadá dezinformace v praxi
Takto o tom referoval mainstream:
„Babiš v neděli v televizním duelu s kandidátem na Hrad Petrem Pavlem na dotaz moderátora, zda by vyslal české vojáky na pomoc Polsku či pobaltským zemím, které jsou stejně jako Česko součástí NATO, odpověděl: „Ne, určitě ne. Já chci mír, já nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války.“
Později to na Twitteru korigoval s tím, že nechtěl odpovídat na hypotetickou otázku a závazek potvrdil. „Pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata,“ napsal na této sociální síti.“
Je to samozřejmě lež. Pavlův spolubojovník z ČT mizerně se maskující za moderátora se neptal „zda by vyslal české vojáky na pomoc Polsku či pobaltským zemím, které jsou stejně jako Česko součástí NATO“. Řeč byla pouze o jakémsi hypotetickém napadení těchto zemí jakýmsi neznámým hypotetickým nepřítelem. Jistěže v podtextu bylo Rusko – které by tak zoufale historicky zakomplexovaným Polskem bylo napadeno (právě tak jako pobaltskými státy, kde jsou „ukronacisté“ úplně stejní – ne-li ještě divočejší – jako ti kyjevští). Nikoli naopak.
Ostrý náboj
A to už vůbec nemluvíme o tom, že onen slavný článek 5 smlouvy o NATO je také čirá dezinterpretace. Vůbec totiž neznamená nějakou automatickou „akci“ křoví podřízeného USA při „napadení“ jednoho z členů. Tak hloupí Američané pochopitelně nejsou. Oni pouze potřebují, aby, pokud zavelí (a budou samozřejmě tvrdit, že někdo z členů NATO byl napaden), vyrazily podřízené země „na značky“.
Názorně to předvedly při „napadení Polska“ ukrajinskou raketou, která řízením Páně naštěstí minula cíl, a nezasáhla sklad hnojiv, a tedy nevyvolala malý „jaderný“ výbuch. Soudružka Černochová a spol. už sice volala Do zbraně!, ale protože tyhle huráopaerace za jejich zády Američané s vrčením odmítli, rychle zase vzala zpátečku.
Andrej Babiš tuto poučnou epizodu sice zmínil, ale už bylo pozdě. Kdyby ovšem trval na své tezi, že prostě při „hypotetickém napadení Polska“ nepošle hypotetické české vojáky hypoteticky umírat kvůli velmi nehypotetické kyjevsko-polské provokaci, mohl zvednout vlnu, na které se mohl vézt až do pátku. Jenže on si to (žel) nemyslí – a tak ho to vůbec nenapadlo. Místo toho svým „odvolávám“ podal útočníkům ostrý náboj (který den předtím velmi nehypoteticky poslali jeho manželce).
Náboj se vrací
Avšak chyba přišla i na druhé straně. S tou se však dalo počítat. Přestřelování („overkill“ řečeno poamericku) je nezbytným projevem jejich totální mediální převahy. Lze na to tedy bezpečně spolehnout. Takže hle: Předsedkyně poslanecké sněmovny TOPková-Pekarová-Adamová: „Když by Andrej Babiš nedodržoval závazky plynoucí z našeho členství v NATO, tak by to v konečném důsledku byl on, kdo by nás do války zatáhl.“
Zřejmě tak ve vzrušení prozradila státní tajemství, že pokud bychom nesouhlasili s operací podle článku 5 (což formálně můžeme), znamenalo by to, že by proti nám ihned USA vedly trestní operaci. Jinak si nelze vysvětlit, že by nás odmítnutí „zatáhlo do války“. Jenže ona pokračovala:
„Kolektivní obrana stojí na tom, že si vzájemně pomáháme (jasně, nám dobře známá „bratrská pomoc“). On by nás nechal samotné, bezbranné. Je nebezpečím pro naši zemi.“ Dobře to pochopil soudruh Bratinka (přesněji Pekarové pobratim), který reagoval: „Tak snad má armáda lidi, kteří by se pokusili o puč v takový chvíli…“ Prostě postup, jaký byl docela úspěšně vyzkoušen v Kyjevě v roce 2014.
Ostrý náboj se tím vrátil zpátky – neboť podobných výroků na straně šestikoalice (počítám k pětikoalici i „sedmou velmoc“ mainstreamová media) bylo vzápětí nepočítaně. Jenže problém je, že se nemultiplikují v ostatních médiích – a proto se o nich nikdo nedozví.
Střelba přijde teprve teď
Samozřejmě, již zítra o tom nikdo nebude vědět. Ve snaze popravit Babiše se jen tím ještě zvýší frekvence dalších útoků na něj ze všech stran. Oni to přestřelí ještě víc než kdy jindy. To je jediná konstanta v přehršli proměnných, které nás ještě do pátku čekají.
Andrej Babiš udělal chybu: Přišel do ČT – a pak (patrně na naléhání prezidenta Zemana) bral zpátečku – a dokonce telefonoval Polákům a dalším. Absolutní nesmysl!
Z hlediska výsledků voleb se neděje vůbec nic. Předpokládám, že absolutní většina Babišových voličů by nechtěla, aby na povel z USA zavelel generál na Hradě. Babiš dal najevo, že on by to neudělal – alespoň ne na „první dobrou“. Pak by sice možná následovalo jeho oblíbené Odvolám, co jsem odvolal…, ale i to je lepší, než pouhý přenos rozkazů smrtících z Washingtonu.
Do pátku zbývá tolik času jako běžně spotřebuje měsíc. Střelba přijde teprve teď. Uvidíme, až se rozplyne kouř, kdo bude stát, a kdo ležet v prachu.
V každém případě, pokud použijeme toho filmového příměru, teď už jde Andrej Babiš proti cejchovaným zločincům z gangu Brusel – Washington úplně sám. Kolik z nás vystoupí na jeho obranu? Uvidíme.
Pravé poledne je ještě daleko.
Zdroj: protiproud.cz
Hájek Petr