S Václavem se znám jistě 15 let, nejspíše více. Ještě z dob blogů a diskusí Aktuálně.cz. Jsme stejný ročník. Máme stejné životní zkušenosti. Rozdíly jsou jen v tom, že on je z Prahy, já ze statutárního městysu, on je vážený špičkový vědec ve svém oboru a stále činný, zatímco já už jen důchodce a provozovatel malinkatého blogu. On radil vládám a premierům, já sám sobě. Ale formovala nás stejná doba.
Oba dva jsme levicově a tradicionalisticky nastavení, Oba máme na spoustu současných dějů stejný, či skoro stejný názor. A přesto jsme se onehdá ve vzájemné mailové korespondenci rozešli v názoru na současnou dobu. Rozešli znamená, že jsme si vzájemně vyměnili argumenty, pečlivě jsme je vyhodnotili a pak se shodli, že se neshodneme, ale že se svět nezboří a příště, až bude zase o čem diskutovat se spojíme znovu. Žádná váda, žádný hněv. Proč také, když je nám tolik, co nám je? Svět už nepřevrátíme.
Vzpomněl jsem si na tuhle mailovou výměnu při vytváření dnešního paralelního fotoblogu. A na jeho konci si řekl, že asi přeci jen k dnešnímu dni pár slov nezaškodí.
Tak jsem se Ti Václave rozhodl znovu napsat a pokračovat v našem dialogu. O tom, co máme teď a co jsme měli tenkrát.
Snad to zaujme i kosíře.
Začnu tím, co máme, zejména proklamativně – dnes:
Svobodu.
Každý může vzít kdykoli svůj pas a vyrazit, kam se mu zachce, respektive kam má vízum a kam jeho kapsa tu cestu ufinancuje.
Máme prý také svobodu šířit jakýkoliv názor, zaujímat jakýkoliv postoj, myslet si co chceme, Klíčovým slovem je ovšem pouze a jedině slůvko PRÝ. Toho ostatního bylo po Listopadu, deset, dvacet let po něm neskonale více než dnes.
Můžeme svobodně volit z více než jedné kandidátky. Ovšem zjišťujeme, že větší neznamená LEPŠÍ výběr.
Dále existuje neomezená možnost hromadit majetek. V podstatě jakýmkoliv způsobem. A mnozí ji dokáží skvěle využívat.
Mladí disponují nezpochybnitelnou úžasnou devizou vzdělávat se na nejlepších školách celého světa. Když na to mají. Oni schopnostmi, jejich rodiče finance.
Lze dělat v podstatě neomezené kariéry a naplnit tak svůj život skvělou prací, která je v tom případě zábavou a nikoliv nutností sloužící k uživení. Komu se tohle poštěstí, získává obrovský celoživotní dar.
Nikdo, kdo nechce, nemá povinnost pracovat.
Už nestojíme fronty na banány, toaletní papír nebo dámské vložky a podobně. Krámy jsou doslova zavalené zbožím. Už dávno neplatí, že je problém vyrobit, nýbrž prodat.
dočkali jsme se skvělých aut a elektroniky
Není zde informační monopol. Každý den nás válcují hekatomby informací, většinově ovšem jen „informací“ a je těžké z nich vybrat ty s obsahem. A ti, co produkují především ty „informace“ volají, nikoliv kupodivu, po nastolení informačního monopolu! Po dobrém nebo po zlém.
-není zde oficiální cenzura
-superbohaté, pro které jsou peníze už jen čísla a jejich majetek představuje zejména osobní symbol, nikoliv něco, co k životu potřebují
-tvrdou směnitelnou vlastní měnu
Tak tohle máme dneska.
Vedle toho ale také
-nezaměstnané
-masovou ilegální migraci
-bezdomovce, prý přes 70 tisíc, z toho 10 % dětí
-lidi ve vyloučených lokalitách
-velkou drogovou scénu
-velkou kriminalitu
-celoživotní hypotéky
-předlužené
-osobní bankroty
-exekutory
-Armádu spásy a nouzová přenocování v zimě
-prý asi 100 000 dětí, jejichž rodiny si nemohou dovolit jim zaplatit obědy ve školních jídelnách
-chudinské dávky
-potravinové banky pro ty, co si nemohou koupit dostatek jídla za vlastní prostředky
-uvadající školství, kde cílem není co nejkvalitnější vzdělání nastupující generace nýbrž indoktrinace
-obrovský dluh na vnitřní infrastruktuře státu
-stále rychleji rostoucí, dnes už zřejmě nesplatitelný státní dluh
-historicky obrovskou inflaci, srovnatelnou jen s dobou po skončení II. války
-justici, vynášející občas podivuhodné rozsudky, mimo rámec chápání běžného smrtelníka
-plytkou, až bizarní pseudokulturu akcentující to nejspodnější v lidských duších, s tím, že hlavní je vejvar, nikoliv obsah
-zatím ještě pořád fungující zdravotnictví, které si stále častěji osvojuje tu správnou mantru, že cílem není člověka vyléčit nýbrž léčit. Což ani zdaleka není totéž.
-nikdo, kdo nechce, nemusí na vojnu
-v čele státu sebestředné nafoukance s nulovou reflexí, ještě menšími schopnostmi, ale obrovskými ambicemi a egem, ovšem bez reálné možnosti je vyhodit
-zcela zcestné oficiální ideologie, či spíše demagogie, popírající přírodní, matematické a fyzikální zákony, vydávané za jedinou přípustnou pravdu
Tak tohle všechno, Václave, nyní máme a před Listopadem nikoliv. Snad až na ten poslední bod.
A nyní, co jsme měli:
-plnou zaměstnanost pro všechny
-snadno dostupné bydlení, doslova za pár korun pro všechny
-dostatečné důchody pro všechny
-obrovský vějíř sociálních služeb
-minimální kriminalitu
-skoro žádnou drogovou scénu
-svoboda cestovat byla, dodávám částečně, kompenzována snadno dostupnými rekreacemi a dětskými tábory. Pro všechny.
-kvalitní, byť indoktrinované vzdělávání. Indoktrinace zůstala, jen s opačným znaménkem, kvalita zmizela
-výrobky všeho druhu, potravinami počínajíc a konče třeba autem nebo stavbami, v neskonale lepší kvalitě a s daleko větší trvalou užitnou hodnotou.
-slušnou životní úroveň pro všechny
-propracovaný sociální systém, žádné chudinské dávky, žádné potravinové banky, útulky poslední naděje
-automatickou a promyšlenou výstavbu tzv. občanské vybavenosti, kdy neexistovalo, aby vznikl trvalý nedostatek míst ve školách, školkách a tak podobně
-velmi propracovanou a rozumnou vzdělávací politiku, která zajišťovala proporční dostatek kvalifikované pracovní síly pro krytí všech potřeb tehdejší ekonomiky. Sice každý se nemohl pochlubit maturitou a skoro každý vš diplomem, ale ti, kteří ano, ten příslušný predikát nedostali zadarmo, nýbrž až po prokázání dostatečného penza a kvality svých znalostí.
- ale především, systém byl nastaven tak, aby produkoval profese, které byly ekonomicky potřeba a tudíž smysluplné. Tenhle národ potřebuje velmi omezené množství politologů, sociologů, archeologů, politických geografů, kulturních antropologů, atd.atd. ale o to více potřeboval a potřebuje pokrývače, zedníky, horizotkáře, nástrojáře, jeřábníky, technology, konstruktéry, přípraváře, chemiky, fyziky, biology, matematiky, atd.atd. Máme ovšem ty kulturní antropology a politické geografy a tu ostatní chásku okecávacích věd. Ale skoro už ani jednoho zedníka, instalatéra, truhláře, pokrývače, konstruktéra, technologa a tak dál. Ty jsme měli tenkrát. Dnes máme tu svobodu… Která ovšem zeď nepostaví a žehličku neopraví.
to vše bylo doprovázeno
-neustálým dozorem
-omezeným přístupem k informacím z druhé strany. U těch informačně politických jsme na tom dnes už skoro stejně, ovšem diametrálně odlišná je situace v jakékoliv profesní oblasti. Tady je stav zcela nesrovnatelný. K lepšímu. Pro lidi Tvého kalibru nedocenitelné, pro obyčejného Nováka s velmi pod/průměrnou hodnotou.
-byly zadrátované hranice, nikdo nesměl bez povolení přes ně.
-zbavili jsme se výjezdních doložek, celních prohlášení, devizových příslibů
-zbavili jsme se domovních důvěrníků, uličních výborů. Nahradili je elfové a podobní.
-neznali jsme slovo inflace
-věděli jsme zcela bezpečně, co je špatně a co dobře, komu věřit, komu ne
-nikomu nehrozila zcela fatální ekonomická likvidace, tzv. sociální síť měla tak malá oka, že jimi nikdo, ať dělal cokoliv, nepropadnul do totální beznaděje
-existovaly elementární životní jistoty typu, že doma bude teplo a světlo a že každý, opravdu každý dokáže poplatit energie. Ostatně, tyhle dva atributy se považovaly za samozřejmé dokonce i za Protektorátu, po dobu II. sv. války.
-neexistovaly vyloučené lokality
-všechny děti, které o to jevily zájem si koupily obědy ve školní jídelně, Tuším, že s tál 3,20Kčs. Ve vysokoškolské menze pak 2,60 Kčs.
-pro všechny platila všeobecná branní povinnost a nutnost nástupu na základní vojenskou službu. Armáda nepředstavovala operetní soubor o síle dvou pluků lehké koloniální pěchoty, nýbrž skutečnou a nemalou bojovou sílu. Ovšem bolševik také, na rozdíl od současnosti nikdy s nikým neválčil. Natož aby čeští vojáci pokládaly životy za cizí zájmy v tak vzdálených částech zeměkoule, jako je například Asie, kde opravdu nemáme naprosto žádné zájmy.
Tak tohle jsme tehdy, před těmi 33 roky měli. Netvrdím, že ty výčty jsou úplné, ale reprezentativní určitě. V každém případě šlo tvrdit, že tehdejší Československo je NAŠE země, MOJE vlast! A nešlo o prázdná slova!
Čí vlastí je současná Česká republika? Je Tvojí a mojí zemí? Já za sebe odpovídám – NIKOLIV! Tahle země není moje. Jen v ní bydlím. A kdybych dokázal otočit kalendářem, rozhodně bych z ní emigroval.
Nestál jsem o Husáka, Bilaka, Jakeše, ale měl jsem tu kořeny. Nestojím o Fialu, Pekarovou Adamovou, Lipavského, Babiše, před nimi o Nečase, Kalouska, Topolánka, Zemana nebo Klause, ale byl jsem případně ochoten nasadit život za Československo. Jak řečeno, -svojí zemi. Oni dělali co mohli, aby mne vykořenili! Všechno v ní patřilo NÁM!!! Co NÁM patří dneska? Kromě toho, co jsme si ráno oblékli na sebe a dali do kapes?
Tohle je ten základní rozdíl mezi dobou PŘED Listopadem a dneškem.
Nijak Tě Václave nenutím se mnou souhlasit. Máš stejné právo vidět věci svýma očima jako já. Ale já UŽ to vidím takhle. Což konstatuji s bolestí na duši. Velkou bolestí. Ještě před dvěma roky bych takhle daleko nezašel. Ale dnes už ano, dnes ano.
Listopad a naši zemi nám ukradli ti, co budou mít dnes plnou hubu svobody a demokracie. Biľak s Husákem nám ukradli jen část našeho rozletu, ale nikdy vlast.
Skoro brečím, když tohle píši… Ale tohle jsem Ti zůstal dlužen.
Zdroj: vlkovobloguje.wordpress.com
-mp-