Co je a není propaganda? Jak funguje? I o tom hovořil s ParlamentnímiListy.cz novinář a pedagog, někdejší redaktor ČT i TV Nova Jozef Ftorek. Při reflexi ukrajinské otázky Ftorek rozkryl, jak kyjevská propaganda pracovala již před několika lety. Věnuje se též propagandě ruské a v neposlední řadě i aktivitám českého státu při tzv. boji se dezinformacemi.
24. února jsme se probrali do začátku ruského útoku na Ukrajinu. Česká média se postavila na stranu Ukrajiny. Bylo to v daný moment a v nadcházejících prvních týdnech pochopitelné?
Pochopitelné stejně jako předvídatelné to dozajista bylo. Národní média hlavního proudu, soukromá i veřejnoprávní, jsou v ČR i jinde v EU tradiční a integrální součástí euroatlantického ideologického a kulturního rámce, tedy i jeho pojetí a způsobu výkladu světa.
Tomu také odpovídá referování o událostech doma a ve světě.
Tehdejší postoj většiny redaktorů a redakcí médií hlavního proudu pak docela ukázkově ilustroval v diskusním pořadu CNN Prima News jeho moderátor Petr Suchoň (30. 4. 2022. TC: 08:49). To, když ve snaze získat žádoucí odpověď předložil jednomu z hostů pořadu Co Čech, to politik, Vlastimilu Tlustému, i zjevný rámec, jak odpovídat. Formulace otázky moderátorem zněla: „Ukrajinci bojují i za nás, to říká vláda. S tím nesouhlasíte?“ Vlastimil Tlustý, dřívější dlouholetý poslanec ODS a ministr financí v první vládě Mirka Topolánka (ODS), byl totiž k současnému kabinetu Petra Fialy od počátku pořadu zřetelně kritický, a to i včetně jeho zahraniční politiky. Klíčové slovo pro dekódování a pochopení situace je pak onen nesouhlas, respektive souhlas. Je to mimo jiné i klíčový pojem praxe ovlivňování mínění (PR). Cílem ovlivnění mínění je totiž právě získání souhlasu. Ten má v praxi PR nejrůznější podoby. Nejčastěji to je např. nákup inzerovaného zboží nebo i podpora určité politiky vlády a státu.
Česká vláda zareagovala tak, že spolu s bezpečnostními složkami poskytla správci českého internetu CZ.NIC seznam webů na doméně .cz, které mají být zablokovány. Protiproud či Exanpro se již soudí, některé weby se přesunuly na jiné koncové domény a návštěvnost se jim vrací. Jak jste tento krok vnímal? Koneckonců weby již byly odblokovány.
Osobně jsem názoru, že tzv. technická opatření, blokace v přístupu na určené on-line platformy, bez existující legislativní normy, právní podpory je protiústavní. Jde o cenzuru. Tedy informační regulaci z vůle mocenské autority. Státu. Taková praxe pak u kritického a zvídavého publika nutně generuje otázky, které se snaží potlačit. Tomu odpovídají i aktuální trendy, kdy se dříve zablokovaným webům vrací nejen původní publikum. Zdá se, že si je našli a oblíbili i další čtenáři. Ti odpovídají i definici kritického a zvídavého publika.
Vláda ČR tehdy, v čase přijetí diskutovaného rozhodnutí fakticky učiněného národním správcem českého internetu CZ.NIC, pravděpodobně na její naléhavou žádost a doporučení zpravodajských služeb argumentovala bezpečnostní situací, válkou na Ukrajině, a to v kontextu čerstvé agrese Ruské federace.
Premiér dokonce používal pro obhajobu tohoto velmi problematického a pravděpodobně i protiprávního opatření, učiněného na popud jeho vlády, argument, že jsme ve válce.
Snaha použít hromadné sdělovací prostředky jako součást kritické infrastruktury státu pro vedení války včetně eliminace on-line informační alternativy je optikou a politikou PR současného premiéra a jeho vlády celkem pochopitelná.
On-line informační alternativa, jež je dlouhodobě a paušálně označována jako konspirační, protisystémová, dezinformační nebo jinak pochybná, může, a dokonce i má, podle současné vlády a zpravodajských služeb ČR napomáhat nepříteli. To, když komplikuje nebo zřetelně torpéduje vládní informační politiku. Činí tak i projekcí jiné perspektivy nebo alternativy. Ta pak i mnohdy odpovídá realitě bojiště. A to doslova.
Existují další příklady?
Dnes už učebnicovým příkladem je situace kolem Debalceva v roce 2015. Je to didakticky ideální příklad, ukázka totální ztráty akceschopnosti a důvěryhodnosti euroatlantického zpravodajského mainstreamu.
Případ Debalcevo nebo chcete-li Debalceve, město na východní Ukrajině, bylo na přelomu ledna a února 2015 centrem lokální ofenzívy kyjevských vládních vojsk proti povstalcům z mezinárodně neuznané, povstalecké, separatistické Doněcké lidové republiky (DLR). Vládní vojska po fatálním obklíčení a porážce v kotli pod Ilovajskem v létě předchozího roku, tentokrát lépe vyzbrojena a připravena, nastoupila proti pozicím povstalců kolem města. Podle oficiálních informací, tiskových prohlášení vlády a tehdejšího prezidenta Petra Porošenka v Kyjevě šlo vše jako po másle. Povstalci se během těžkých bojů pod tlakem vládních jednotek stahují. Zajištění a bezpečná kontrola města je jistou záležitostí. Stejně jako významný průlom do postavení povstalců a podlomení jejich pozic na důležitém směru. Tolik informace Kyjeva, nekriticky a jednostranně, bez ověření, tlumočené západním mediálním mainstreamem včetně českých veřejnoprávních médií.
Pokud jste ovšem sledovali situaci na bojišti, kterou už běžně a velmi přehledně poskytovaly téměř v reálném čase weby napojené na povstalce, situace vypadala přesně opačně. Vládní vojska čelí fatálnímu obklíčení. Kotel se uzavírá, opona padá, představení končí.
Ne tak podle západního mainstreamu. BBC ještě dva dny po uzavření kotle a definitivním obklíčení vládních vojsk v Debalcevu inzerovala opačné informace vládních zdrojů v Kyjevě včetně grafické realizace, mapek bojiště a kontrolovaného prostoru. Ty neodpovídaly skutečnosti. Byly lživé. Česká televize na oficiální informaci vlády v Kyjevě, která byla v rozporu s realitou, stavěla aktuální zpravodajství ještě třetí den po fatální porážce vládních jednotek (a den po prozření BBC). Teprve potom informace „aktualizovala.“
Tři dny, které otřásly důvěrou některých do té doby věrných koncesionářů. Zdá se, že se od té doby v redakční práci mnoha médií hlavního proudu, mainstreamu, příliš nezměnilo. PR výstupy vlády v Kyjevě jsou i nyní zveřejňovány jako na běžícím pásu. Tentokrát jsou už ovšem zřetelněji i alibisticky rámovány formulacemi typu: „Podle prohlášení ukrajinské vlády v Kyjevě atp.“
Zdroj: parlamentnilisty.cz
-mp-