Krvavou občanskou válku mezi dvěma povstaleckými „lidovými“ republikami, Doněckou a Luhanskou, s Kyjevem se podařilo zmrazit před sedmi lety v polovině února 2015. Pravda, až na druhý pokus, po vážné porážce ukrajinských ozbrojených sil u železničního uzlu Debalcevo a smrti 14 000 lidí.
Většina obětí byli neozbrojení civilisté. Formálně horkou fázi konfliktu ukončily Minské dohody II, dojednané v tak zvaném Normandském formátu tří prezidentů – Ruské federace, Ukrajiny, Francie a německé kancléřky (Angely Merkelové). Jejich nejdůležitější výsledek představovalo zastavení palby a vytvoření pásma bez těžkých zbraní. Konflikt se tím sice nevyřešil, ale stal alespoň zamrzlým.
To vydrželo až do konce listopadu loňského roku, kdy prezident Volodymyr Zelenskyj poslal do ukrajinského parlamentu návrh zákona „O přechodném období“. Ten se týkal dočasného omezení občanských a lidských práv obyvatel Donbasu a Krymu poté, co Ukrajina na jejich teritoriu obnoví svoji suverenitu. Aby nenechal nikoho na pochybách o tom, jak toho chce dosáhnout, pan prezident převelel k linii příměří 120 000 vojáků s těžkými zbraněmi, včetně „zázračných“ tureckých dronů.
Ruská federace to správně vyhodnotila jako přípravu na rozmrazení konfliktu a znovurozpoutání horké fáze občanské války. Proto protestovala proti porušení Minských dohod a stáhla k ukrajinským hranicím také přes 100 000 ozbrojenců a těžkou techniku. Od té doby nejprve Ukrajina a po ní celý Západ hovořil o přípravě ruského vpádu do země aspirující na členství v NATO. Příprava na válku došla tak daleko, že i na dvou setkáních prezidentů USA Joe Bidena a RF Vladimíra Putina oba státníci ujišťovali sebe navzájem a pak také veřejnost, že jaderné zbraně použity nebudou. Američané k tomu dodávají, že plánované ekonomické sankce proti Rusku totiž budou mít podobnou razanci.
Následně se všechny západní zpravodajské služby a mainstreamová média předháněly v předpovědích data ruského vpádu na Ukrajinu. Zatím to dopadlo, jak s datem konce světa – neustále se posouvá. V okamžiku, kdy už bylo téměř jasné, že incident, který válku zahájí, bude mít časový vztah k zahájení Zimních olympijských her v Pekingu, couvl ten, od něhož to nečekali ani spojenci, ani nepřátelé – ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V úterý v tomto týdnu stáhl z parlamentu návrh svého kontroverzního rozmrazovacího zákona, ve středu pak ukrajinský ministr zahraničí ubezpečil světovou veřejnost, že ruská vojska nezaútočí, protože jsou příliš daleko od hranic jeho země. A v Paříži začalo jednání v Normanském formátu o dalším zmrazování konfliktu pomocí Minských dohod.
Bohužel, žijeme ve světě, v němž to leckdo má rád horké, takže je dost pravděpodobné, že k pokusům rozpoutat konfrontaci mezi Ruskem a Ukrajinou dojde jinak. Solidární dodávky zbraní a munice by se měly vypotřebovat a hlavně se musí urychleně najít záminka, jak neotevřít plynovod Nord Stream 2. I Joe Biden se už nechal slyšet, že velký ruský vpád na Ukrajinu bude mít za následek strašlivé ekonomické a politické sankce, ale intervence menšího rozsahu se dá vyřešit jednáním.
Někteří ruští politologové srovnávají současnou krizovou situaci kvůli nenávistné rétorice všech zúčastněných stran a osobním antipatiím světových politiků k období těsně před vypuknutím První světové války. Historie se ráda opakuje, takže se asi čeká na opakování Sarajevského atentátu.
Jako historika a autora románů mě vyděsila zpráva, že český, slovenský, rakouský a ukrajinský ministr zahraničních věcí poletí na Ukrajině na válečnou linii v Donbasu. Vlastně se jedná o celé Rakousko-Uhersko (i s Haličí). Jedna zbloudilá rána z houfnice ráže 152 mm může historii s arcivévodou a rozpoutáním Velké války zopakovat.
Zdroj: prvnizpravy.cz
Bašta Jaroslav