Dvacetiletá válka v Afghánistánu skončila způsobem, který plně potvrdil tezi George Friedmana, že NATO je špatná aliance ve špatný čas, a čeká ji zásadní změna, neboť musí být nahrazena nějakým novým uskupením, které bude více odpovídat změněné situaci.
Prorocky dodal, že to přijde po hluboké krizi. Naivně jsem se domníval, že čas na sebereflexi přišel právě teď.
Ukrajinský prezident Vladimír Zelenský mě vyvedl z omylu.
Po své návštěvě ve Spojených státech a dlouho odkládaném rozhovoru s prezidentem Joe Bidenem všechny překvapil hned třemi významnými prohlášeními. Jsou vzájemně logicky spojené, Ukrajinu označil za předsunutou pevnost (forpost) Západu, která má chránit Evropu před ruskou agresí. Proto se jeho země musí v krátké době stát členem Severoatlantické aliance. Její armáda a speciální jednotky již jsou na to připraveny. Pokud se tak nestane, Evropská unie i Aliance utrpí vážné ztráty a čeká je postupné oslabení až marginalizace.
Vzápětí všem explicitně vysvětlil, co bude vstup Ukrajiny do NATO pro Alianci (a vlastně celou Evropu) znamenat: velká válka Ukrajiny s Ruskou federací a Běloruskem je nevyhnutelná. Začne kvůli hluboké propasti, kterou vytvořilo agresivní počínání Kremlu mezi Rusy a Ukrajinci. Situace již došla tak daleko, že jiné řešení než plnohodnotná totální válka neexistuje. Samozřejmě dodal, že vojenská konfrontace se stane osudovou chybou Ruska.
Tento týden jsem si povídal s jedním svým kamarádem o politice, a on mě překvapil jedním postřehem – stále častěji ve volbách vítězí komici. Považuje to za jeden ze symptomů krize demokracie.
Snad jde o znamení doby a doklad degenerace Západu. Počínaje Ronaldem Reaganem se v politice začali docela výrazně prosazovat herci (třeba Arnold Schwarzenegger). Původně tací, kteří hráli hrdiny až superhrdiny. Čas však oponou trhl, a v naší době stále častěji ve volbách vítězí buď komici jako Vladimír Zelenský nebo komediální šoumeni jako Donald Trump. Duch času je tak silný, že občas dokáží pobavit voliče ti, kdo se tváří seriózně. Například vystoupení Joe Bidena či našeho pana premiéra Babiše svým kouzlem nechtěného překonávají i nejhumornější komediální skeče.
Situace bohužel připomíná události staré více než osmdesát let, na které geniálně reagovali Jan Werich a Jiří Voskovec ve hře Kat blázen a král. „Dnes už lid nepozná, koho se má bát a komu se smát“.
A co se Vladimíra Zelenského týče, na toho lze vztáhnout závěrečné sloky písničky: „Prohlásil se za krále, za blázna, za kata, takže vznikla situace značně napjatá“...
Pokračování zní – „vylíhnul se nový tvor, blázen diktátor“.
Také se obávám, že současný politický trend „komici u moci“ není žádná sranda.
Zdroj: prvnizpravy.cz
Bašta Jaroslav