Církev na Západě zabředává do bahna stále hlouběji, a ještě se tím pyšní. Ústy svých nejvyšších představitelů často tleská ve jménu falešné tolerance hříchu, propaguje ho a horuje pro jeho oficiální schválení.
Je nabíledni, že do tohoto smrdutého bahna stahuje i ty, které má od něj držet co nejdále. Navíc je přesvědčuje, že právě toto je ideální stav, v jakém je radno žít, a že nepřísluší nikomu druhé od toho zrazovat.
Tak například nedávno proběhlo v Německu odsouzeníhodné žehnání kněží stejnopohlavním párům. Dělo se tak na protest proti dubnovému prohlášení Vatikánu, že takovýmto párům není žehnat dovoleno. V řadě kostelů, které hyzdily duhové vlajky na obětních stolech, potažmo povlávaly na věžích, si tak 10. května pro kněžské požehnání přicházeli ti, kteří žijí v hříšném svazku, v bibli několikrát odsouzeném. Tomáš Halík by třeba poznamenal, že takový sv. Pavel neměl psychologické vzdělání, jinak by v listě Římanům nenapsal to, co napsal, avšak to nic nemění na faktu, že hřích zůstává hříchem, i kdyby anděl z nebe hlásal opak.
V případě německého kléru přitom nešlo o nějaké novum, tamní kněží projevili v tomto směru „pochopení“ již dříve, nicméně onoho 10. května se jednalo o předem deklarovanou a připravenou akci. Hlava německého episkopátu biskup Georg Bätzing se sice od akce distancoval, poněvadž pobožnosti a požehnání prý nemají být nástrojem církevní politiky, avšak právě on patří k předním stoupencům žehnání stejnopohlavním párům, ba dokonce legalizace jejich svazků.
Někteří biskupové, jako např. essenský Franz-Josef Overbeck, se už nechali slyšet, že nehodlají své kněze účastnící se této ohavnosti nikterak postihovat. A neřídil se přitom maximou „kdo jsem já, abych soudil.“
V Rakousku nechtěli zůstat pozadu, proto se innsbrucká diecéze do propagace LGBT přímo aktivně zapojila. Pustila se totiž do iniciativy „Kreuz und queer“. Název v sobě skrývá slovní hříčku – německé „quer“ znamená tolik co „křížem krážem“, ale „queer“ je, jak známo, zastřešující pojmenování pro zhoubnou ideologii LGBT, jež si razí cestu myšlením lidí všude možně – a jak vidno i v Církvi svaté. Jinými slovy jde o iniciativu „kříž a LGBT“.
Pod záštitou teologické fakulty innsbrucké univerzity, diecézního uskupení Pastorace homosexuálů a organizace Homosexuální iniciativa Tyrolska se mezi 30. květnem a 2. červnem uskutečnily např. takové aktivity, jako „Modlitba hrdosti“ (Pride Prayer) v nemocnici spravované Církví, semináře s tématy typu „Dát prostor rozmanitosti – Vytváření pohlavní identity mladých ve školách“, „Stvořil je jako muže a ženu? LGBTIQ a ještě více“. Příznačné pro celou akci bylo i její logo – kříž a duha… Tedy znamení spásy a novodobý symbol zvrhlosti.
Na dotaz portálu Kath.net stran důvodů těchto skandálních počinů odpověděl jménem kurie P. Christoph Perntner, kněz zapojený do Diecézního doprovázení homosexuálů. Mudroval přitom něco v tom smyslu, že rovněž Ježíš rozmlouval s lidmi jiného smýšlení, proto je třeba ho v tom napodobovat. Navíc je prý mnoho teologů i kněží připraveno uznat „nové pohledy“ v teologii a biblistice, čímž se mezi řádky rozumí také proměněný pohled na homosexualitu, tj. i tu aktivně žitou.
Innsbrucký biskup jde přitom v tomto směru příkladem – nedávno navrhoval, aby homosvazkům udělovaly požehnání jejich rodiny, když to zatím Vatikán činit odmítá, na amazonské synodě se hodně nahlas vyslovoval pro svěcení ženatých mužů a v roce 2019 při mši sv. na setkání s mládeží povolil, aby si svaté přijímání udělovali mládežníci sobě navzájem. Kolik úcty k eucharistii přitom mladí získali, není třeba ani domýšlet.
Innsbrucký ordinář v tom „nejede“ v Rakousku sám. Např. arcibiskup Franz Lackner vybídl v roce 2015 dva teology, aby sepsali knihu, v níž by vyargumentovali správnost žehnání stejnopohlavním párům. V linecké diecézi, v jejímž čele stojí Lacknerův zástupce ve vedení Rakouské biskupské konference Manfred Scheuer, zase v roce 2018 za jeho až příliš nápadného mlčení proběhlo na sv. Valentina žehnání zamilovaným párům, a to bez ohledu na pohlaví těch, kteří tyto páry tvořili.
A ještě na skok za Atlantik. Moderně smýšlející lexingtonský biskup John Stowe požehnal skupině homosexuálů, a sice v rámci tzv. Měsíce hrdosti. Pro komunitu LGBT je totiž červen měsícem „hrdosti“, slouží jim mj. k demonstrativnímu předvádění se na ulicích měst při všemožných průvodech. Americký hierarcha jim tak dal zelenou k veselému hřešení. Učinil tak v rámci tzv. Catholic Pride Blessing aneb Katolického žehnání hrdosti. Onou hrdostí se zde nemyslí hrdost na svou katolickou víru a příslušnost ke Kristově Církvi, nýbrž na intimní sklony všeho druhu. Stowe přitom nepromluvil ani slovo ohledně toho, jak se to skutečně má s lidským pohlavím a sexualitou, rozumoval jen o lásce, úctě a přibližování se k Bohu.
Zdroj: tedeum.cz
Rösner Libor