Overtonovo okénko je užitečný nástroj k pochopení společenských a politických změn.
Autorem myšlenky je americký intelektuál Joseph P. Overton z konzervativního think-tanku Mackinac Center for Public Policy. Dalších myšlenek se od pana Overtona již nedočkáme, protože ve svých 43 letech se zabil v letadle. Ale jeho okénko je tak podstatným příspěvkem k přemýšlení o světě, že s námi asi ještě nějakou dobu bude.
Co je tedy vlastně Overtonovo okénko? Je to výsledek pozorování toho, jakým způsobem se prosazují nové myšlenky ve společnosti. Lidstvo nemá rádo prudké změny, takže tento proces musí být pomalý, krok po kroku. A tak každá nová myšlenka prochází podle Overtona několika fázemi.
1) Unthinkable (nemyslitelná). Něco, co prostě nepřichází v úvahu, aspoň ne ve “slušné majoritě”. V dnešní ČR by to mohla být, dejme tomu, myšlenka na zavedení otrokářství. Zde mám malou námitku: správné pojmenování by asi mělo být unspeakable, nebo-li nevyslovitelná. Ono by se i v dnešní Praze našlo pár lidí, kterým by nevadilo otrokářské zřízení, zejména pokud oni by byli těmi pány (a možná i naopak, pokud by jejich paní byla fešná), ale vědí dobře, že takovou myšlenku nemohou ventilovat na veřejnosti. Měla by totiž dopad na jejich zaměstnání, přátelské vztahy, rodinu atd.
2) Radical (radikální). Něco, k čemu už se pár lidí odváží přihlásit, ale stále je to považováno za okrajovou, poněkud praštěnou ideu. Život vám to nezničí, ale většina společnosti tímto směrem spontánně jít nechce. Příklad z ČR? Oblíbený návrh na unisexové toalety na Filozofické fakultě.
3) Acceptable (přijatelná). Něco, o čem se dá mluvit i ve společnosti běžného středostavovského občana, aniž by se automaticky zděsil. Množina příznivců je už dost velká na to, aby svému představiteli zajistila nějaký politický vliv. Příklad z ČR? Odmítání vstupu do eurozóny.
4) Sensible (rozumná). Myšlenka, kterou významné vrstvy obyvatel přijímají jako dobrou, i když ještě třeba nebyla implementována. Příklad z ČR? Legalizace marihuany.
5) Popular (populární). Myšlenka, která oslovuje větší část obyvatel, možná dokonce supermajoritu (60 – 70 %). Příklad z ČR? Nepřijímání žádných uprchlíků, a to ani těch, kteří splňují podmínky azylového zákona a mezinárodních smluv.
6) Policy (platný zákon či praxe). Myšlenka, která se tak zažila, že je běžně realizována a „žita v každodenním životě“. Příklad z ČR? Například rovné volební právo bez ohledu na majetek a pohlaví.
Zajímavá otázka je, jak se Overtonovo okénko posouvá. Tuto teorii už Overton před svojí tragickou smrtí nestihl rozpracovat, věnují se jí jeho bývalí kolegové a studenti. Je to velmi důležité téma. Pochopení tohoto principu totiž znamená silnou zbraň v praktické každodenní politice.
Osobně vidím tři způsoby, kterými k posunu Overtonova okénka dochází.
První a nejbanálnější je „pomalý drift“, vývoj tak táhlý, že jej člověk za svého života zaznamená jen v malé výseči. Opravdu viditelný je jen na škále staletí. Klasický případ je oblékání a móda. Toto oblečení bylo ve středověku naprosto akceptovaným pro společenské příležitosti. Dneska by v něm člověk na plese působil jako strašidlo nebo blázen.
Druhý způsob je nátlak aktivistů. Malá, organizovaná skupinka prostě tlačí, tlačí a požaduje, požaduje, zbytek společnosti ustupuje, ustupuje, aby měl klid. Uvedu dva zcela protilehlé příklady. Jedním je prosazování prvků islámu do západní kultury (viz článek o schodišti ústupků). Druhým je pozvolné prosazování genderových teorií u nás, které je tak nenápadné, že teprve v posledních měsících vůbec připoutalo veřejnou pozornost. (Viz dnešní článek „V českých učebnicích škrtá genderová policie“).
Tímhle způsobem se během desítek let dá pozvolna protlačit naprosté převrácení společenských norem. Extrémním příkladem je právě „genderový“ vývoj v anglosféře, kde pro účely podpory všech možných identit zavádějí „nová zájmena“ (Ne, Ve, Ey, Ze, Zie, Xe – viz Gender Neutral Pronoun Blog). Na anglojazyčných univerzitách už Overtonovo okno v této věci dosáhlo posledního stupně „policy“, čili akceptovaná praxe (Oxford, Tennessee). Takhle vypadají efekty genderové teorie, když má možnost působit o generaci déle než u nás. Líbí? Mně ne.
(Uvažuji nad tím, jak by taková „nová zájmena“ zněla v češtině. On, ona, ono. Čím to doplníme? Prošel jsem si pár fotek z demonstrací Mladých zelených a inspirovaly mě k vynálezu nových zájmen oňuch a ňoňo. Také bychom neměli zapomenout na Vlastu Buriana, který ve filmu Funebrák vynašel slovo ondoň.
OK, dosti legrácek, zpátky k věcnému uvažování.
Třetí způsob je tlak vnější reality. Exemplární příklad jsme viděli v roce 2015 při migrační krizi. Když Maďarsko začalo v červenci 2015 budovat bariéru na své jižní hranici, byla tato myšlenka přijata v Německu, Rakousku, Bruselu tak nepřátelsky, že odpovídající kategorií Overtonova okénka by byla ta první, nemyslitelné. O půl roku později už stavěl ploty celý Balkán a nový rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz toto úsilí koordinoval. Pochod pěti až deseti tisíc lidí denně zkrátka způsobil v Overtonově okně skokový posun, který by za normálních okolností trval celou generaci.
Zavření balkánské cesty způsobilo, že Overtonovo okno se přestalo zjevně hýbat, ale k původnímu stavu se nevrátilo, spíše se stále ještě pomalu plíží tímtéž směrem, který tak rychle nabralo tehdy. Téma ochrany hranice se stalo zásadním prvkem politických debat v širokém pásu od Rakouska až po Bulharsko, přičemž převažují spíš hlasy „víc je líp“.
To ovšem není trvalý stav, jenom výsledek toho, že krize momentálně není akutní. Kdyby turecký prezident Erdoğan skutečně splnil svoji hrozbu a zaplavil balkánské země další vlnou běženců, viděli bychom nepochybně další prudký skok v rámci Overtonova okna.
Pokud chceme vidět pozvolný posun Overtonova okna v nekrizových podmínkách, dobrým příkladem je Brexit. Velká Británie akceptovala svoje členství v tehdejším Evropském hospodářském společenství v celostátním referendu roku 1975. Odpůrců bylo tehdy 32,77%.
Ještě v roce 1997 vyhrála volby v Británii, a to na celé čáře, New Labour pod vedením Tonyho Blaira, která byla výrazným zastáncem evropské integrace. Před 20 lety byla tedy myšlenka Brexitu někde na pomezí radical a unthinkable. Členství Británie v EU zpochybňovaly dvě strany, Referendum Party a UKIP, které dohromady získaly necelé 3 % hlasů.
Posun až ke skutečnému konání referenda a výsledku Leave trval dvacet let. Nedá se určit ani jeden moment, který by byl rozhodující. Byla to spíš série drobných krůčků. Vstup nových členských států a “invaze” Poláků do Londýna – nějaké procento to udělalo. Protlačení Lisabonské smlouvy bez referenda – nějaké procento to udělalo. Táhlá ekonomická krize v Řecku a Itálii – nějaké procento to udělalo. Balkánská migrační cesta 2015 – nějaké procento to udělalo. Cesta Davida Camerona do Bruselu 2016 za účelem nalezení kompromisu a jeho vrácení se zpět s prázdnýma rukama – nějaké procento to udělalo. Až nakonec bylo těch procent 51,9 a k Brexitu to stačilo. Overtonovo okénko se posunulo až na svůj pravý okraj, policy.
⁕ ⁕ ⁕
Jeden z důvodů, proč nyní vidíme takovou hysterii kolem vlády Donalda Trumpa, je strach o pozice Overtonových okének v americké společnosti.
Dost podstatnou součástí posunu Overtonových okének je totiž tabuizace opačného postoje: „Nemůžeš vyslovit X, protože X říkají jen špatní lidé, vyvrhelové, -isté!” Dokud to lidé hromadně akceptují, posouvá se okénko jedním směrem a druhý konec se zanořuje kamsi do tmy. I kdyby třeba na tom druhém konci v pomyslných tmách byla většina populace. Do chvíle, do které jsou jednotlivci přesvědčeni, že X je v kategorii „nemyslitelné”, do té chvíle se směr posunu nezmění.
Podstatnou částí Trumpovy kampaně bylo, že si z tohoto typu nátlaku nic nedělal, a přesto vyhrál. To je z hlediska jeho protivníků nebezpečný precedent. Dovolí-li si prezident, či jeho blízcí spolupracovníci, klidně říci dříve tabizuované X, může si to dovolit každý Johnny z Tennessee. Proto ty divoké milionové demonstrace v pussyhats: mnoho lidí na pokrokářském křídle politiky pochopilo, že desítky let jejich úsilí jsou v ohrožení a že Overtonovo okno se v řadě společenských témat může přesunout někam, kam se jim to nelíbí.
Nemyslím si však, že by demonstrace pomohly. Spíše mohou uškodit, pokud se do nich začnou – podobně jako při protestech v Berkeley – ve větší míře zapojovat násilné struktury na extrémním okraji americké levice. Doba se změnila. Relativní anonymita Internetu narušila hodně zavedených standardů, rovněž realita na mezinárodní scéně je někde úplně jinde, než před 25 lety.
Uvidíme tedy různá Overtonova okénka poletovat sem a tam, i když předtím třeba dlouhá léta dřepěla na jednom místě.
Zdroj: kechlibar.net
Kechlibar Marian