Celosvětový skandál s výroky papeže Františka o „svazcích osob stejného pohlaví“ způsobil takový šok, jako kdyby teroristé vyhodili do povětří katedrálu svatého Petra v Římě. Jedná se však o ničivou explozi na hlubší, duchovní úrovni. Vedení katolické církve se ujal muž, který – společně se svým okolím – vykonává cílevědomou misi za účelem jejího zničení. Máme před sebou drama historických rozměrů.
Označit tento incident za „blesk z čistého nebe“ ovšem nelze. Z posledních papežových prohřešků si můžeme vzpomenout například na veřejnou modlitbu k pohanské modle Pačamamě, která se konala dokonce ve Vatikánu. Papež si již dlouho získává potlesk odpůrců křesťanství – a staví katolíky (a jeho sympatizanty mezi křesťany obecně) do pozice nešťastné manželky ze žertu, které nevěrný manžel říká: „Ty jsi přeci dosti chytrá, něco si vymysli.“
Některá katolická média rychle vymýšlejí jiné verze: říkají, že papež neměl na mysli toto, nýbrž něco jiného, a v nejmenším nezpochybňuje tradiční učení církve. Jiní, kteří již nechtějí dále pokračovat v sebeklamu, přímo připouštějí, že papež káže falešnou nauku. Kardinál Gerhard Müller například s hlubokou hořkostí říká, že „katolíci jsou pobouřeni a odpůrci církve jsou posíleni slovy Kristova náměstka“, a že pokud papežova slova odporují Božímu slovu, je třeba zvolit Boží slovo.
Až po těchto prohlášeních následovalo jmenování arcibiskupa Wiltona Gregoryho, známého stoupence LGBT, který se proslavil svou snahou prosazovat tuto ideologii v církvi, za kardinála. Gregory také čelil obvinění ze krytí sexuálního zneužívání duchovenstvem. Pokud někteří lidé ještě stále potřebovali důkaz, lze tento krok označit za dostatečně průkazný.
Katolíci diskutují o tom, co dělat, pokud se ukázalo, že papež – kterému katolická nauka o církvi dává jedinečné pravomoci při úkolu zachování víry – byl nejen zjevným hříšníkem (to se stávalo), nýbrž také falešným učitelem, který pomocí svého úřadu ničí jemu svěřenou církev.
Podstata skandálu
Rozsah skandálu však může vnějšímu pozorovateli uniknout, proto stojí za to zde objasnit detaily. Křesťanství – počínaje starozákonními proroky a následované Pánem Ježíšem, apoštoly, otci a všemi věřícími obecně během těchto dvou tisíc let – vyznávalo v oblasti pohlaví velmi jednoznačná morální pravidla. Požehnané a jediné správné místo pro tělesnou blízkost spočívá ve věrném a oddaném manželství mezi mužem a ženou. Manželství, které je věrné, láskyplné a pečující o sebe navzájem a v němž se rodí a vyrůstají děti odráží Boží lásku ke stvoření. V této souvislosti je vzájemná blízkost pozitivní a s Bohem v souladu.
Každá sexuální aktivita vně manželství představuje hřích a je pro člověka nebezpečná. Jak říká Písmo: „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh“ (Žid 13,4).
Sexuální hříchy, tak jako všechny hříchy obecně, budou těm, kdo z nich učiní pokání, zcela odpuštěny. Abychom však činili pokání, musíme si uvědomit, že se jedná o hříchy. Evangelium přináší dobrou zprávu o odpuštění hříchů, v žádném případě ale o jejich schvalování.
Proti této nauce, nezměněné od doby Pána a apoštolů, stojí ideologie, která používá jako beranidlo různé sexuální odchylky. Bylo by ovšem chybou říci, že tato ideologie existuje v zájmu nešťastných osob trpících poruchami sexuální touhy (nebo identifikace).
To by bylo stejně naivní říci, že marxismus-leninismus existoval v zájmu pracujících a rolníků, nebo že hnutí Black Lives Matter existuje v zájmu černochů. Drtivá většina stoupenců ideologie LGBT a politiků, kteří ji podporují, je „normálních“, mohli bychom se na to zeptat alespoň zesnulého Jeffreyho Epsteina.
Navíc zdaleka ne všichni lidé, kteří jsou homosexuály ve svém osobním životě, tuto ideologii podporují. Četl jsem články na obranu, řekněme, pekařů pronásledovaných za to, že odmítli upéct dort pro gay „svatbu“, který začal tvrzením, že sám autor je homosexuál, ale považuje za nesprávné nutit lidi k účasti na gay oslavách.
Podstata ideologie
Tato ideologie není o sexu nebo lidských právech. Stejně jako jiné totalitní ideologie jde o moc diktovat lidem to, v co by měli věřit ze strachu ze závažných následků.
Znamená to:
1) vynucenou indoktrinaci LGBT ve školách,
2) propuštění z práce pro vlastní přesvědčení, že manželství je svazek muže a ženy,
3) šikanu a porušování smluv kvůli pochybnostem o vhodnosti mrzačení pro psychologicky zmatené adolescenty,
4) nebo nesouhlas s praxí, aby do ženských sprch, ženských azylových domů či ženských věznic mohly chodit taky osoby zcela fyziologicky mužského pohlaví (J. K. Rowlingová představuje nejslavnější případ, jenže ta je jako multimilionářka již málo zranitelná).
Tato ideologie znamená také zákaz pomáhat lidem, kteří si přejí překonat přitažlivost k osobám stejného pohlaví; zákony, podle kterých může být přivolán kněz z různých církví, který dá svému farníkovi radu, jak se tohoto hříchu zbavit.
Konflikt této ideologie s církví (a jakoukoli komunitou, která se drží obvyklých názorů na manželství jako na svazek muže a ženy) je nevyhnutelný ani ne proto, že tato ideologie má různé pohledy na sex, nýbrž proto, že je totalitní povahy. Jako každá totalitní ideologie musí být zásadně protikřesťanská – protože každá totalita se snaží potlačit (nebo alespoň oslabit) jakékoli ideologicky nezávislé struktury.
Tlak na církev není způsoben bojem za práva „sexuálních menšin“ – naopak, tento „boj za práva menšin“ je nezbytný, aby mohl vyvíjet tlak na církev. Stejně tak jako Lenin nepotřeboval zabavit církevní majetek kvůli tomu, aby pomohl hladovějícím: bylo to nutné k potlačení kontrarevolučních duchovních.
Místo brutálního, krvavého násilí, které bylo charakteristické pro totalitní režimy dvacátého století, se však nová ideologie zaměřuje na zničení církve zevnitř. Církev se má sama zlikvidovat, konkrétně rukama odpadlíků z jejího středu.
Jak se to děje, to vidíme na příkladu těch komunit, které se již úplně podřídily všemu, co se od nich požadovalo. Tak například episkopální církev v Americe: tam „sezdávají“ stejnopohlavní „manželství“, „světí“ otevřené homosexuály a „žehnají“ dokonce i potratářům.
Počet farníků přitom zároveň klesá a biskupové musí prodávat církevní budovy, z nichž se stávají kavárny a obchody. Progresivní veřejnost do kostela nechodila a nechodí – proč by měla? A jedince, kteří se vážně obracejí k Bohu, to vše jen odpuzuje. Liberální společenství tiše a nekrvavě – nicméně spolehlivě – přestávají existovat.
Kam povedou neustálé ústupky?
Revize morálního učení církve nevyhnutelně znamená její sebezničení, protože uznáním toho, že „sodomie už není hříchem“, se všechna křesťanská společenství vlastně přiznávají k tomu, že předtím, stejně jako všichni křesťané obecně, učila nepravdu. A vnější pozorovatelé řeknou: kdybyste věřili v Boha, který vám dává přikázání, nenapadlo by vás nikdy přepisovat je pod nátlakem nevěřících. A pokud lžete celé ty dva tisíce let, jak vám můžete věřit? A pokud lžete nyní, tím spíše.
Revize etiky v oblasti pohlaví zcela ničí nároky církve na to, že hlásá pravdu – a to je přesně to, co od ní chtějí.
Připomíná to starou anekdotu o tom, jak jeden ruský zbohatlík pozve druhého na sklenku vodky a ten mu říká: „Nemůžu, doktor mi to zakázal...“ „Můj mi to také zakázal, dal jsem mu ale sto dolarů, takže mi to okamžitě povolil.“ Jenže takový lékař je naprosto k ničemu! Stejně jako je zbytečný duchovní pastýř, který přepisuje Boží přikázání dokonce ani ne na žádost věřících, nýbrž lidí nevěřících.
Poté, co papež prohlásil, že na sexuálních vztazích osob stejného pohlaví není nic špatného (řekněme si to na rovinu: jeho slova znamenají přesně toto), František též nevyhnutelně prohlásil, že všichni jeho předchůdci na papežském trůně učili nepravdu a staleté učení církve bylo falešné.
V tom případě se ale můžeme ptát, kdo je on sám? Konec konců jeho vlastní učitelská autorita tkví pouze ve skutečnosti, že je dědicem svých předchůdců a mluvčím této tradice. Bez ní není nic, možná jen postarším mužem v podivném oblečení – velvyslancem, který otevřeně zradil Pána, který ho poslal, a už nikoho nezastupuje.
(překlad vlastní, mezititulky redakční)
Originál: СЕРГЕЙ ЛЬВОВИЧ ХУДИЕВ - Ватикан: уничтожение изнутри vyšel 26. 10. 2020 na radonezh.ru.
Zdroj: radonezh.ru
Chudijev Sergej