Z oficiálních církevních médií se často dozvídáme, jak prý infekce covidu posílila víru katolíků a přispěla k jejímu prohloubení, když několik týdnů se nemohli fyzicky účastnit mše. Reálná skutečnost vypadá ale jinak. Běžnému návštěvníkovi kostela stačí jen srovnání, kolik lidí chodilo na liturgii před lockdownem (tj. celostátní karanténou vyhlášenou v březnu) a po něm. Je to viditelně méně, a to nejen u nás, ale i jinde, neboť řada věřících se dosud stále bojí eventuální nákazy a dává přednost televiznímu nebo rozhlasovému přenosu bohoslužeb.
K tomu ale přispělo i chování některých církevních představitelů bezprostředně po uvolnění lockdownu. Když člověk přišel do kostela, hned si připomenul „nebezpečí“ covidu: místo svěcené vody zde byla dezinfekce, kněz vyzýval k nošení roušek, v některých farnostech platila povinnost dvoumetrových rozestupů a zákaz vstupu věřících do sakristie. Především šlo ale o nesmyslný a arogantní požadavek povinného přijímání na ruku „z hygienických důvodů“, ačkoliv právě lékaři, hygienici a epidemiologové tvrdí většinou opak, totiž že přijímání na jazyk je z hlediska přenosu infekce méně rizikové. Výslovně to uvádí např. hlavní hygienička Itálie a další světově uznávaní odborníci.
Navzdory tomu uplatňují někteří biskupové, případně i celé biskupské konference, duchovní teror vůči všem, kterým svědomí nedovolí přijímat jinak než do úst, neboť se právem bojí zneuctění Těla Kristova, když jeho částečky ulpí na jejich rukou. Biskupové k takovému nařízení nemají absolutně žádné právo, i kdyby bylo sebevíc „hygienicky“ odůvodněné, úcta k eucharistickému Kristu je mnohem důležitější než nějaká hygiena. Žel realita u našich katolických představitelů je zcela opačná. Biskupové v mnoha zemích v březnu ještě dříve, než vůbec to stát po nich žádal, uzavřeli kostely a znemožnili věřícím účast na mši. Prý „z hygienických důvodů“. Potom ale, když po prvním částečném uvolnění lockdownu se mohly mše opět veřejně sloužit, biskupové v řadě zemí tvrdě vyžadovali přijímat Tělo Páně pouze na ruku, a to i při tradičním ritu, který tuto praxi vůbec neumožňuje. V některých zemích toto trvá dodnes.
Tak se dělo i u nás v některých diecézích, nejnověji ve Velké Británii katoličtí biskupové toto nařídili Kněžskému bratrstvu sv. Filipa Neriho, jež slouží pouze v tradičním obřadu. Bratrstvo se rozhodlo na protest nepodávat sv. přijímání vůbec a své věřící vyzvalo, aby přijímali pouze duchovně. Teď se mí přátelé vrátili ze Slovenska celí konsternovaní, neboť i v některých řeckokatolických chrámech se podává povinně na ruku, ačkoliv toto je v byzantském ritu, kde platí pouze jediná možná forma přijímání, tj. konsekrovaný kvašený chléb omočený v kalichu s konsekrovaným vínem lžičkou do úst, těžko fyzicky realizovatelné. V argentinské diecézi San Rafael tamní biskup Edward Taussig uzavřel svůj vlastní kněžský seminář, protože jeho učitelé a bohoslovci odmítli povinné přijímání na ruku. V tomto konzervativním semináři se vedle nového mešního obřadu sloužila i tradiční liturgie, bohoslovci se ji také povinně učili. Postup biskupa Taussiga schválil i Vatikán bez ohledu na to, že tento seminář měl podstatně více bohoslovců než jiné. V kanadské provincii Alberta tamní biskupové přikázali kněžím, samozřejmě rovněž „z hygienických důvodů“, podávat pouze na ruku, neposlušní mají být postiženi církevními tresty. A nešlo jenom o to, biskupové této provincie zakázali i zpěv při liturgii a nařídili dvoumetrové rozestupy mezi věřícími, což znamená výrazné omezení jejich počtu na mši.
A velmi často je ještě hůř. V USA jeden farář nabízel u vchodu do kostela nekonsekrované hostie, aby prý si je otec rodiny doma sám „proměnil“, v nouzové situaci koronaviru prý může proměňovat každá „hlava rodiny“. V Německu a v Itálii zase rozdávají lidem konsekrované hostie v plastových pytlících, aby je přijímali doma mimo liturgii, rovněž prý „z hygienických důvodů“. Kazašský biskup Athanasius Schneider už vyhlásil čas pokání za hříchy proti Tělu a Krvi Páně, mezi něž řadí i přijímání na ruku.
A nejde jenom o ně. Britští biskupové se vyjádřili, že prý věřící budou po legalizaci protikoronavirové vakcíny povinni (!) nechat se očkovat, i kdyby obsahovala buňky dětí zabitých umělým potratem, prý to není žádný morální problém. Na Novém Zélandě, kde bylo nejprve ohlášeno, že se neobjevil žádný pozitivně testovaný na koronavirus, najednou v městské aglomeraci Auckland s jedním a půl milionem obyvatel se vyskytli čtyři (!) nakažení. Místní hierarcha kardinál John Dew, známý modernista a obhájce LGBT, který uděluje sv. přijímání párům žijícím v hříšném svazku, okamžitě zakázal všechny bohoslužby s výjimkou pohřbů a svateb, jichž se ale smí účastnit maximálně deset osob. Zapovězeny jsou rovněž zpovědi. Příznačné přitom je, že státní úřady toto po biskupech vůbec nežádaly. Kardinál Dew ale v médiích prohlásil, že prý kostely jsou „řetězcem přenosu nákazy covidu-19“, a proto musejí být zavřeny tak dlouho, dokud koronavirus úplně nezmizí. Ve státě New Jersey v USA úřady po lockdownu povolily otevřít kasina a supermarkety, kostely však nikoliv. Tradiční katolíci reprezentovaní P. Kevinem Robinsonem z Kněžského bratrstva sv. Pia X., kterého zastupoval právník Christopher Ferrara známý i čtenářům Te Deum, podali stížnost k Nejvyššímu soudu, který rozhodl, že když mohou být otevřeny obchody a kina, tak to platí i pro chrámy. Jenže místní biskupové vyhlásili, že budou „ohleduplní“ a „nebudou podporovat šíření nákazy“, proto bohoslužby se nadále konat nesměly.
To všechno se děje za situace, kdy primátor amerického městského kolosu Los Angeles Eric Garretti vyhrožuje, že kostelům vypne vodu a plyn, protože prý se v nich nedodržují sociální dvoumetrové odstupy. Kamala Harrisová, kandidátka na viceprezidentku z týmu Joea Bidena, soupeře Donalda Trumpa v nadcházejících prezidentských volbách, požaduje, aby horlivým katolíkům a protestantům bylo zákonem zakázáno být guvernéry, ministry a soudci, protože odmítají potraty a homosexuální sňatky, které prý především v době koronaviru nutno plně legalizovat bez jakéhokoliv omezení, neboť občané mají ztížený přístup k lékaři a na úřady.
V Německu zase některé zemské vlády nařizují při podezření na koronavirus odnímat děti z rodin, kde vládnou vzájemné úzké vztahy, neboť prý hrozí „rozšíření nákazy“. To se samozřejmě týká především hluboce věřících křesťanských rodin, kde kontakty mezi rodiči a dětmi jsou obzvlášť silné. Většina západních států využila údajné koronavirové pandemie k tomu, aby uzákonila domácí potraty, kdy žena si jej může vyvolat sama bez jakékoliv lékařské asistence. Ve Francii toto tvrdě prosazuje ministr zdravotnictví Oliviér Véran a vyhrožuje hnutím na obranu života, jejichž členové jsou v absolutní většině praktikující katolíci, sankcemi.
Je jasné, že protikřesťansky orientované vlády světa využívají koronaviru k prosazení známé agendy propotratových lobby a LGBT. To je jednoznačný útok proti katolické nauce a všem principům katolické sociální nauky. Co ale dělají za této situace katoličtí biskupové, kteří by měli držet pevně v ruce vlajku obránců hodnot Božího zjevení? Mlčí? Nikoliv, to bylo již včera. Teď pokročili ještě dál. Nemlčí, ale mluví, a to nikoli proti těmto ďábelským tendencím, nýbrž naopak na jejich podporu, jak ukazují výše uvedené případy. Biskupové, kteří se statečně ozývají proti, by se dali spočítat na prstech obou rukou. Jsou to především signatáři výzvy Veritas liberabit vos, která pranýřuje stejné zvrácenosti jako tento článek. Naprostá většina katolického episkopátu světa však pomáhá zednářům a dalším nepřátelům Krista v zákulisí likvidovat jeho skvostnou nauku a Církev. To je pravda, kterou drasticky odhalil covid.
Právě v koronavirové době dochází ke zvýšené perzekuci katolíků uvnitř Církve zastávajících autentické postoje ve věci víry a mravů. Toto pronásledování existovalo samozřejmě i předtím, jenže ne v tak radikální formě. Joshua Sutcliffe, třicetiletý profesor matematiky na katolické koleji sv. Aloise v Londýně, napsal na internetové sociální síti svůj názor, že Mohamed je „falešný prorok“. Na hodinu jej vyhodili, protože prý „urazil muslimské věřící“. Podobných případů v západní církvi teď v čase covidu přibývá.
Naproti tomu otevření hlasatelé „civilizace smrti“ se nemusejí žádného postihu obávat. Kanadský premiér Justin Trudeau se prohlašuje za katolíka a ostentativně přistupuje k přijímání, což mu vůbec nebrání požadovat naprostou liberalizaci potratů. Biskupové a kněží mu klidně eucharistii podají, najde se jen velmi málo takových, kteří vyjádří nesouhlas s jeho postojem. Totéž platí i o prezidentském kandidátovi demokratů Joeu Bindenovi. Kardinál Raymond Burke velmi ostře kritizoval mlčení církevních hodnostářů v této věci, neboť když katoličtí politikové, kteří se rádi ukazují v přítomnosti hierarchů, prosazují potraty, matou nekatolickou veřejnost, jež získává dojem, že katolická církev v této otázce změnila svůj názor.
Situace v katolické církvi, jak ji nejnověji obnažil covid, je opravdu tragická. Nicméně kdo důvěřuje Božímu Slovu, ten ví, že Pán má své cesty, jak uchránit stádo věrných a vyvést ho ven „na svěží pastvu“. Budou jimi kvetoucí komunity tradičních katolíků? Kéž se tak stane!
Zdroj: tedeum.cz
Malý Radomír