Až zmizí z YouTube vaše oblíbená videa nebo celé kanály, nedivte se. Česká vláda přijala zvláštní návrh zákona. Je to povinné a podle směrnice Evropské unie.
Máte rádi YouTube? My vcelku ano. Jsou tam hezké písničky, pořady, které české televize nechtějí z ideologických důvodů vysílat, a také třeba kanál Česká filmová klasika provozovaný Národním filmovým archivem pravidelně zveřejňuje známé i zapomenuté hrané a dokumentární snímky. Doporučujeme. Jenže radost z YouTube může brzy skončit. Česká vláda mu chce nasadit oprátku.
Padesát odstínů (ne)svobody
O co jde? Vláda Andreje Babiše schválila zákon o službách platforem pro sdílení videonahrávek. Zákon předložený ministerstvem kultury do českého právního řádu zavádí evropskou směrnici z roku 2018, členské státy se k ní mají připojit do 19. září.
Navržený zákon zavádí definici služby platformy pro sdílení videonahrávek, určuje, kdo je poskytovatelem takové služby, a stanovuje, co je videonahrávka vytvořená uživatelem. Poskytovatel služby také ponese redakční odpovědnost za obsah pořadů a videonahrávek, které sám nabízí veřejnosti.
Ale teď to důležité. Záměrem právní úpravy je zejména zavést pravidla, která by diváky sdílených videonahrávek chránila před nenávistnými a násilnými projevy a podněcováním k terorismu, děti pak před obsahem, který by mohl narušit jejich vývoj. Má také posílit stávající ochranu spotřebitelů před nepřípustným obsahem obchodních sdělení.
Říkáte si možná, drazí čtenáři, že jde o plané obavy. Že Sputnik přehání. Nejde však o fake news. Koncem minulého měsíce přišel o svůj původní kanál na serveru YouTube předseda SPD Tomio Okamura. Důvodem podle něj bylo, že na něm zobrazoval kriminální činy páchané migranty v Evropě. Pan Okamura tvrdí, že YouTube jej cenzuroval kvůli tomu, že nesouhlasí s nelegální migrací, islamizací a s politikou EU a upozorňuje na nebezpečí, která to přináší.
„To, že mi YouTube zrušil můj původní kanál, kde jsem zveřejňoval necenzurované informace, považuji za hrubý útok na svobodu slova, útok na základní občanské svobody dané Listinou práv a svobod a za porušení volné soutěže politických stran daných ústavním pořádkem ČR,“ napsal na Facebooku a naznačil cílené omezení před říjnovými volbami.
A není sám, koho postihla cenzura na YouTube. V průběhu letošního roku videoplatforma pro sdílení videí zablokovala několik významných ruských kanálů. Jmenovitě můžeme zmínit kanál konzervativní ruské stanice Cargrad TV, kanál státní televize Krym24 a také kanály informačních agentur NewsFront a Anna News. Obě agentury se specializují na reportáže z válečných zón. První jmenovaná zveřejňuje informace z Donbasu, druhá ze Sýrie.
A po schválení zákona bude stačit, aby aktivisté označili nějaký „závadový“ kanál za bezpečnostní hrozbu, chytnou se toho vládní úředníci a lusknutím prstů může skončit váš oblíbený kanál. Třeba ten, který má alternativní pohled na migraci nebo na Evropskou unii. O to přeci jde.
O nás bez nás
O návrhu zákona, který umožňuje zásahy do videoplatforem, Sputnik hovořil se členem předsednictva Strany nezávislosti a ekonomem Romanem Malachem.
„Já jsem obecně proti regulacím. Navíc tato mi přijde nesmyslná. Srovnávat televizi a internetovou platformu je podle mě nemožné. Ve zkratce lze říct, že televize si svůj program určuje sama. Internetová platforma typu YouTube tuto možnost nemá. Každý den se na těchto platformách objeví tisíce nových příspěvků a není v silách provozovatele všechny, před uveřejněním, zkontrolovat. Zde se musí spolehnout na upozornění z venku. Tento návrh mi tedy přijde pro platformy šikanózní. Znamenalo by to vynaložit značné náklady na kontrolu sdílených nahrávek. Otázkou je, zda by to pro provozovatele platforem bylo ekonomicky únosné. Výsledkem tohoto zákona může být, že tyto platformy zaniknou,“ říká politik.
Jedním z motivů je ochrana veřejnosti před projevy násilí a nenávisti. Nezavání to trochu cenzurou? Nenávist je široký pojem a snadno zneužitelný.
„Úvodem bych rád řekl, že mi vadí samotný princip toho, že mě nebo moji rodinu chce stát takto ochraňovat. Já jsem svéprávný člověk a dokážu si sám vyhodnotit, co chci sledovat a co sledovat nechci. A co se týče ochrany dětí. Sám mám tříletá dvojčata a hodně už teď přemýšlím, jak se vyrovnat s jejich výchovou až objeví svět internetu. Nicméně jsem přesvědčen, že každý rodič by se měl o výchovu svých dětí starat sám, a ne házet tuto odpovědnost na stát. A naopak stát by neměl tuto činnost uzurpovat. Ano, je to pro rodiče složitější, bere to čas a energii, ale jednou jsou to naše děti. Myslím, že dokážu svým dětem vysvětlit lépe než státní úředník, co je pro ně vhodné a co nikoliv,“ říká pan Malach.
Další věcí je podle něj otázka, kdo určí, co je vlastně projev násilí a nenávisti.
„Násilí si myslím dokážeme všichni dobře představit, ale s nenávistí je to horší. Něco jiného může být projev nenávisti pro mě a něco jiného například pro, jak se nyní moderně říká, ‚lidskoprávní aktivisty'. Normálně bych to nezmiňoval takto explicitně, ale vzhledem k tomu, co se nyní děje především v USA, je to dobrý příklad. Vždyť dnes je některými skupinami považováno za projev nenávisti cokoliv, co není plně v souladu s jejími myšlenkami. Pak bude samozřejmě zásadní, kdo bude posuzovat, co nenávist je a co není. No, a to je ideální předpoklad cenzury. Velmi snadno tak budou moci být potlačovány názory, které nebudou plně v souladu s přesvědčením cenzora, tedy pardon osoby odpovědné za identifikaci nenávistných projevů,“ dodává.
Zákon musí být schválen. Jde o implementaci unijní směrnice. Jak pan Malach pohlíží na tento unijní způsob úpravy národních legislativ?
„Ještě bych chtěl dodat, že mě zaujala další nařízení tohoto zákona, která ustanovují povinnost na určité procento zastoupení evropských děl ve službách na vyžádání, tedy např. filmotékách a zajištění jejich dostatečného zdůraznění s cílem posílit konkurenceschopnost evropského audiovizuálního průmyslu. Jako ekonoma mě vždy snahy posílit něčí konkurenceschopnost znevýhodněním ostatním uráží. Takto se opravdu konkurenceschopnost neposiluje. Spíše se zakonzervuje současný stav, vždyť proč by se měli evropští tvůrci snažit, když ví, že budou mít na trhu lepší podmínky než ostatní. Tohle samozřejmě platí pro jakékoliv odvětví od průmyslu, obchodu, ale týká se to například i pozitivní diskriminace,“ domnívá se politik.
Co se týče samotného způsobu úpravy národních legislativ, považuje jej za špatný.
„Je to opět o nás bez nás. Dříve za nás rozhodovalo politbyro v Moskvě, nyní v Bruselu. Je možné namítnout, že přece máme v EU své zástupce a můžeme tedy rozhodování ovlivnit, nicméně tohle není validní argument. V Evropském parlamentu tvoří naši poslanci 3 % pléna a naše zástupkyně v Evropské komisi má výslovně zakázáno hájit zájmy země, ze které pochází. Nyní navíc čím dál častěji slyším názory, že je třeba úplně zrušit princip jednomyslnosti rozhodování. On už neplatí pro všechna rozhodnutí, ale pro ta významná stále existuje. Pokud by došlo k jeho zrušení, tak bychom se opravdu dostali do pozice vazala zemí jako Německo a Francie a byly bychom plně závislí na jejich libovůli bez možnosti cokoliv ovlivnit. Evropská unie si pro sebe zabírá stále více a více pravomocí a národní státy se dostávají do pozice pouhých statistů, kteří postupně ztrácejí možnost svobodně si vybrat své vlastní směřování,“ říká člen předsednictva Strany nezávislosti Roman Malach.
Zdroj: cz.sputniknews.com
Novotná Alena