HŮŘ UŽ BYLO? „Tak rozbitá tato společnost není, aby nedokázala přestát krizi. Nenastane-li druhá vlna pandemie, pak těch několik měsíců klidu zbraní sotva společností výrazněji zamává,“ říká známý psychiatr a sexuolog Jaroslav Zvěřina. V rozhovoru nevynechal například Andreje Babiše, kterého prý původně považoval za nevolitelného, a upozornil například na jeho „mezinárodní přehled“. Přečtěte si také, co řekl na adresu umělců. Promluvil i o současných nepokojích v Americe. A došlo i na Evropu a její problémy. Ohledně ničení soch zmínil „agenty Nového světového řádu“.
Dobře už bylo, slýcháme čím dál častěji hlavně od mladší generace. Budoucnost v některých případech vidí černě. Myslíte si, že je důvod k takovému pesimismu? A případně proč?
„Dobře už bylo,“ to je rčení, které používalo kdysi bájné „rádio Jerevan“. Jde o stálý problém lidské nespokojenosti. Mladá generace byla vychovávána ideologií neustálého pokroku. Životní praxe je poučuje, že nemůže být neustále lépe a lépe.
Orientačním podkladem životní spokojenosti je stálá a dobře srozumitelná hierarchie hodnot. Dnešní progresivističtí reformátoři rozmetali základní hodnoty a snaží se měnit svět. Jsou tedy nespokojeni, zcela v duchu jiných mladých reformátorů, kteří zpívali „ať zhyne starý podlý svět“. Podařilo se jim dobrat se exemplárního neúspěchu.
Jsem v tomto směru spíše pesimista, protože nevidím žádné skutečně úspěšné politické síly, které jsou schopné ty mladé neomarxisty zastavit v jejich destruktivním pokrokovém tažení.
Domníváte se, že skepse – v tuto dobu, kdy nám zkomplikoval život i koronavirus a opatření proti němu – je i důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám s nadsázkou vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?
Nemyslím, že pandemie koronaviru byla tak velkým sociálním šokem. Jen menší část populace reagovala na nezbytné restrikce poněkud panicky a negativisticky. Tento problém ovšem ještě neskončil, takže bilanci pandemie, která zasáhla celý svět, nebudeme moci ještě dlouho uzavřít.
Podíváme-li se na to z pozice ideálů, co říci na to, že Havlova „pravda a láska“, dnes u některých lidí vyvolává spíše posměch nebo averzi, národ spíše rozděluje? Jak moc se Češi za těch třicet porevolučních let změnili?
Pravda a láska jsou významné a pozitivní hodnoty. O ty dnes nejde. Problémem výsledků sametové revoluce nejsou naše české poměry. Mráz přichází nikoliv z nás, nýbrž je produkován ztrátou respektu k naší generací poněkud idealizovanému Západu, ať již evropskému nebo americkému. Naše civilizace se ocitla v nepřehledném ideovém chaosu, který bohužel zcela postrádá obecně respektované politiky a obecně respektované ideály.
Žijeme v permanentním konfliktu myšlenek. Jeho projevem je moderní obrazoborectví a přepisování historie ve velkém. Bere nám to jako společnosti jak sílu, tak drajv.
Budou vůči krizi, která nejen podle ekonomů přichází, odolnější ti, kteří ještě pamatují 70. a 80. léta? Anebo 90. léta, kdy se mnohým také nevedlo dobře? Anebo už společnost zapomněla?
Lékem proti krizi rozhodně není neustálé odvolávání se na nevalné zkušenosti s komunistickou diktaturou. V 70. a 80. letech minulého století zde nebyla krize a národ byl poměrně jednotně proti panující diktatuře.
Dnes je situace jiná; národ většinově vlastně zřejmě ani neví, co chce – a není schopen jednoznačně uvážit, co vůbec nechce. Na výraznou krizi, nejen ekonomickou, je tedy, myslím, dobře zaděláno.
75 let v Evropě nemáme osobní zkušenost s válkou. Jak s válečným nedostatkem, tak s holokaustem. To znamená, že mladá generace už nemá ani rodiče a prarodiče, kteří by válku pamatovali a vyprávěli o ní. Jak by se naši předkové z doby před 70 lety asi dívali na naši nastávající krizi?
V letech padesátých jsme žili v revoluční komunistické totalitě. Viděno historickým pohledem, z té doby bych předpokládal nepochopení našich předků nad tou aktuální nespokojeností s dosud jakž takž demokratickými poměry a s uspokojivou životní úrovní.
Když mluvíme o nastávající krizi, domníváte se, že je Andrej Babiš tím správným člověkem, který by nás měl tímto obdobím provést? Je na obtíž jeho minulost z 80. let, nebo naopak ta léta v komunistickém zahraničním obchodě může zúročit? A vadí jeho minulost budování ekonomického impéria, nebo i to může být výhoda?
Když Andrej Babiš vstoupil do politického ringu, považoval jsem jej za naprosto nevolitelného. Voliči se však pro něho výrazně rozhodli. Bylo a je to způsobeno nebývalou krizí ideovou i kádrovou, kterou dodnes procházejí všechny politické strany.
Andrej Babiš není to nejhorší, co nás mohlo potkat. Má rozhodně mezinárodní přehled a domluví se bez problémů několika jazyky. Již v tom se výrazně odlišuje od politiků typu svého předchůdce ve funkci premiéra. Třicet let po sametu bychom už měli s kádrováním přestat.
Místo permanentního házení bláta na předsedu vlády by se opozice měla snažit generovat politiky alespoň stejně zdatné a jazykově vybavené, jako je on. Rozhlížím se, ale marně je hledám.
Kdo kromě řádně zvolených politiků by v této krizi měl být lídrem a autoritou, která bude lidem ukazovat směr? Mohli by to být umělci? V minulosti sehráli svou roli v sametové revoluci, v poslední době z nich však zejména voliči Miloše Zemana byli rozpačití. Jaká je „role umělce v českých dějinách“? A co od něj žádat dnes?
Od umělců sotva přijde nějaká spása. Jejich role v sametové revoluci je obecně jimi i publikem přeceňovaná. Ostatně nešlo o revoluci, nýbrž o zhroucení totalitního systému. To si snad všichni pamatujeme.
Pesimisticky vzato, žijeme v době rozpadu tradičních hodnot a celkové dekadence postmoderní společnosti. Tento trend může být nezvratný.
Optimistický výhled předpokládá efektivní popření progresivistických nesmyslů a nastolení nějaké lidem srozumitelné ideologie, která nebude ani zatracovat historii, ani prosazovat neomarxistické a genderistické hlouposti.
Jak by se společnost měla „semknout“ či přeorganizovat, třeba i s pomocí vlády a státu, aby nastávající krizi přestála? Nemluvme jen o ekonomice, ale i o mezilidských vztazích. Říká se, že proti sobě stojí mladí a staří, město a venkov, manuálně pracující i ostatní…
Tak rozbitá tato společnost není, aby nedokázala přestát krizi. Nenastane-li druhá vlna pandemie, pak těch několik měsíců klidu zbraní sotva společností výrazněji zamává. Ty vzájemné generační a sociální konflikty již nějak patří k současnosti. Krize může být katalyzátorem negativních, ale i pozitivních společenských fenoménů, nechme se překvapit.
A máte pocit, že Češi zatím situaci kolem koronaviru, především opatření proti epidemii, zvládali dobře?
Je zřejmé, že Česko bylo výrazně lepší než většina států, které byly pandemií zasaženy. Za to se snad nemusíme stydět.
Svět po pandemii začal obviňovat Čínu, Amerika je ve velkých problémech. Jaké bude mít pandemie globální důsledky? Co to bude v důsledku pro Ameriku znamenat? Bude dál světovým lídrem, nebo se na její místo příliš tlačí právě Čína? A jak to v tomto kontextu vidíte s Ruskem?
Jde o otázku výrazně historickou. Význam a dopad této pandemie můžeme hodnotit, až tato skončí. Dnes je na to ještě moc brzy. Obě světové velmoci, tedy Amerika i Čína, to schytaly naplno. Číňané působili organizovaněji. Budou-li Spojené státy pokračovat v aktuálním trendu, sotva svou pozici ve světě posílí. Ne, že bych jim to přál.
Když mluvíme o Americe, co říkáte na současné nepokoje v ulicích, ničení soch, obchodů…
Američané jsou, a byli vždycky, tak nějak víc od rány. Jejich nespokojené menšiny nejsou uklidněny masovou demonstrací, snaží se demonstrovat svaly a zbraně, musí téci krev. Na tak vyspělou civilizaci Spojených států mně to přijde barbarské a primitivní. Věřme, že se z toho Amerika vyhrabe a stane se znovu silnou a stabilnější.
Ničení soch a vlastně i určité nepokoje se dostaly už i do Evropy. Kam až to všechno může zajít?
Západní Evropa je skrze EU v problémech hlavně proto, že hloupě a špatně pracuje s masovou imigrací z rozvojových států. Také proto, že podléhá zcela nesmyslně environmentalistickým pověrám a bludům, které směřují k destrukci civilizace.
Ničení soch mají na svědomí moderní progresivisté, kterým nestačí hloupě a účelově převyprávět dějiny, oni musí také gumovat pokud možno všechny historické postavy. Tito agenti Nového světového řádu usilují o budování světa, který bude ovládán podivnou ideologií, blízkou tomu, co geniálně popsal George Orwell ve svých dvou knížkách. Doporučuji tedy již pro zamyšlení každému znovu si přečíst „Farmu zvířat“ i „1984“.
Zdroj: parlamentnilisty.cz
-mp-