Britský odchod z Evropské unie může vytvořit vážnou politickou krizi – vše souvisí s tím, kolik peněz Londýn posílal do sjednocené Evropy. Země, které Brusel ze svého rozpočtu dotuje, riskují v blízké budoucnosti ztrátu některých dotací – jedná se především o státy bývalého SSSR a „socialistického tábora“.
Když v předvečer britského odchodu z Evropské unie někteří analytici říkali, že „Brexit je začátkem konce EU“, většina příznivců EU to považovala za zlostné výroky a nic víc. Někdy k tomu ještě dodávali, že taková tvrzení představují čísi nedosažitelný sen, který se nikdy neuskuteční.
Zdá se, že dnes nadešel čas připomenout si název jedné z bondovek: „nikdy neříkej nikdy.“ Ukazuje se, že odchod Spojeného království z EU ve skutečnosti poukazuje na mnohem víc než jen na spory mezi Londýnem a Bruselem o kompenzace, které by jedni měli zaplatit těm druhým. Jedná se o vážnou ránu pro hospodářství většiny zemí Evropské unie. Hlavně pak pro jejich finance a budoucí prosperitu.
Finance a Brexit
Velká Británie byla, pokud to někdo již zapomněl, jedním z největších přispěvovatelů do unijní kasy. Konkrétní částky stran jejího příspěvku do rozpočtu EU se v médiích liší (celá věc je notoricky známá: „v závislosti na tom, která metoda výpočtu se užívá“), ale obecně lze s jistotou říci, že Londýn platil Bruselu ročně 12 až 15 miliard eur. Více přichází pouze z Berlína a Paříže.
Počet sponzorovaných zemí v seznamech Evropské unie výrazně převyšuje počet dárců. Podfinancování vznikajícího rozpočtu zasáhne právě tyto státy.
Sponzorované země to velmi rychle pochopily a už 1. února (den po Brexitu – úžasně rychlá reakce!) zorganizovali velké shromáždění ve městě Beja (Portugalsko). Zástupci 15 států, kteří se setkali na jižním cípu Evropy, se sjednotili v takzvaném Klubu přátel soudržnosti a operativně přijali prohlášení, ve kterém přímo hrozí, že zablokují jednání o rozpočtu EU na nadcházející sedmileté období, pokud bude mít Fond soudržnosti (FS) méně prostředků než dříve.
Dárcovské země se totiž nijak nesnaží kompenzovat „nedostatek“, jenž vznikl v důsledku odchodu Británie. Evropská komise v předvečer rozpravy o návrhu rozpočtu EU na období let 2021–2027 podpořila snížení prostředků přidělených Fondu soudržnosti o 10 %. Německo, Dánsko a Nizozemsko (poslední dva jsou také dárci EU, ale v mnohem menší míře než první) obhajovali snížení objemu rozpočtu celé unie.
Každá ze zemí Evropské unie dosud každoročně posílala do pokladny EU částku rovnající se 1,17 % jejího HDP. Evropská komise je připravena tuto sazbu snížit na 1,14 %, výše uvedené tři země nabízejí její snížení na 1 %. A 15 členů Klubu přátel soudržnosti trvá na zvýšení na 1,2 %.
Bohaté země kromě toho požadují snížení daňových odpočtů z cel: z 20 % na 10 %. Odhady ukazují, že by realizace návrhu Evropské komise umožnila Německu ušetřit 8,4 miliardy, Nizozemsku 3,8 miliardy, Švédsku 1,7 miliardy a Dánsku 384 milionů EUR.
Někteří ekonomové přitom dodávají, že „chudé státy nakonec dostanou kvůli zmenšení rozpočtu méně, zatímco bohaté země získají dvojí výhodu: nejen že ušetří na odvodech, ale také téměř okamžitě obdrží příjem z prostředků přidělených z Fondu soudržnosti zaostávajícím státům východní a jižní Evropy. Stejně tyto peníze používají na nákup potřebného průmyslového vybavení a průmyslových výrobků ve vyspělých zemích.“
V takové situaci dostává princip „rozvoje dvojrychlostní unie“ další impuls: bohaté země zbohatnou, chudé země zchudnou. V žádném případě nelze mluvit o dotahování se těch slabších na úroveň pokročilejších.
Chudí proti bohatým
Není žádným tajemstvím, že zaostalejší země vstoupily do EU s nadějí, že jim „velcí bratři“ pomohou ekonomicky vyrůst. Ve skutečnosti díky politice kvót a omezování výroby a prodeje produktů (především v zemědělství a rybolovu) východoevropští nováčci (tedy bývalé země socialistického tábora) jen zhoršili své postavení a zůstali v Evropské unii pouze kvůli (a někdy i na úkor) finančních prostředků získávaných z rozpočtu. Bulharsko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, pobaltští „tygři“ – ti všichni dostávají z Bruselu dvakrát až třikrát, nebo dokonce čtyřikrát více, než tam posílají. S odchodem Velké Británie se prostředky výrazně sníží. Příklad „co dělat, když vás ponižují“, již známe z případu Londýna.
Je ovšem nepravděpodobné, že to povede k úspěchu: Evropská komise již zajistila, aby byly podepsány potřebné dohody. Jak víme, papír snese všechno, jenže obyvatelé států, u nichž je méně pravděpodobné, že přestanou hrát roli přisluhovačů gigantům EU, sotva. Pravděpodobnost kolapsu EU s odchodem Spojeného království se tedy výrazně zvyšuje. Nikoliv okamžitě, samozřejmě, ale jak se říká v jednom přísloví: „kapka po kapce zdolá i kámen“, tedy jeden po druhém.
Kdo půjde první?
V tomto smyslu vypadají Polsko a Maďarsko jako hlavní kandidáti na odchod: obě země zažívají silné tření s vedením EU, které neschvaluje jejich reformy soudnictví. V případě Maďarska se dokonce mluvilo o zbavení země práva volit v Evropské unii. Polsku hrozilo totéž, nicméně Varšava v poslední chvíli obětovala své principy právě kvůli oněm odvodům EU do jejich pokladny.
Visegrádská čtyřka a Rakousko, které se k ní připojilo, aktivně odolávají migrační politice EU. Odmítají přijímat přistěhovalce, což by mělo být také považováno za pobídku pro představitele těchto států, aby se „poohlídli po něčem jiném“. Nezapomeňme také, že protievropskou pozici může zaujmout i Itálie, pokud se Matteo Salvini zmocní Apeninského poloostrova. Vůdce Ligy to opakovaně deklaroval. A ve Švédsku oznámila euroskeptická strana „Švédští demokraté“, jejíž preference neustále rostou, že „je připravena kvůli záchraně země dosáhnout odchodu království z Evropské unie“.
To vše samozřejmě nepůjde nijak zvlášť rychle. Realizace takového scénáře je však každým rokem pravděpodobnější.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: Владимир Добрынин - Бывшие соцстраны развалят Евросоюз из-за денег vyšel 6. února 2020 na vz.ru.
Zdroj: vz.ru
Dobrynin Vladimir