Polští politici vládní či opoziční jsou doslova zběsilí, když svět ve svém celku odmítá jejich intepretaci, že Rusko a Německo nesou stejnou odpovědnost za vypuknutí 2. světové války a jak prezident Duda, tak premiér Morawiecki šíří nenávist vůči Rusku a vidí ho za viníka všeho zlého.
Ano, hovoří podobně jako náš profašistický starosta Řeporyj Pavel Novotný, ale tím, že argumentují z pozice nejvyšších ústavních činitelů Polska, jsou jejich úvahy mnohem nebezpečnější.
K něčemu je to ovšem velmi dobré. Zatímco Pavla Novotného, jak věřím, bude čekat jednoho dne soud a následně vězení, tito polští megalomani prohlubují svou rostoucí ignoraci ze strany rozhodujících evropských představitelů Německa, Francie či Itálie. A bohudík na jejich hysterické výlevy vůbec nereagují ostatní představitelé V4.
A tak polský premiér Morawiecki dokonce zaplatil v celoevropském portálu Politico protiruské a protiputinovské inzeráty a polský prezident Duda odmítá uctít památku 75. výročí holokaustu v Izraeli, které je stanoveno datem osvobození Osvětimi Rudou armádou na protest proti tomu, že Vladimír Putin bude mít se jeden z hlavních vzpomínkových projevů a jeho o projev nikdo nepožádal. A ještě se diví.
Kdo chce znát, zná a kdo nechce, nezná.
Poláci byli první, kteří se snažili spolupracovat s Německem a polsko-německá smlouva o neútočení z roku 1934, předcházela další aktům německé agrese, jako byl anšlus Rakouska, ostudná Mnichovská dohoda, kdy západní spojenci Francie a Británie společně s fašistickou Itálií a nacistickým Německem rozhodli o odstoupení českého pohraničí Německu, kdy zároveň Polsko v těžké hodině pro Československo anektovalo Těšínsko.
Můžeme samozřejmě býti dnes spojenci v rámci V4, ale nesmíme ztrácet obezřetnost. Poláci jsou prostě Poláci.
Stojí za to si připomenout slova tehdejšího polského ministra zahraničních věcí. Při odjezdu ze Ženevy 28. září 1934 ministr zahraničí Polské republiky Beck prohlásil:
„Polsko o své vůli prohlašuje, že od nynějška spojuje svůj osud s osudem Německa... Polská vláda se prohlašuje od nynějška za osvobozenou od jakýchkoliv závazků vůči Československu a připomíná svoje přání stanovit společnou hranici s Maďarskem.“
Tato politika napomohla zničení Československa, rozbití Malé dohody, oslabení pozice Francie ve střední Evropě a přiblížila svět válce. Osud Československa, na kterém polský ministr zahraničí Józef Beck tak usilovně pracoval, se stal osudem Polska. On sám na svém vystoupení v polském Sejmu dne 5. května 1939 řekl:
„Mír je cenný a žádoucí. Naše pokolení, které prolévalo krev ve válkách, si jej zaslouží. Ale mír, stejně jako skoro všechny věci na světě, má svoji vysokou a spravedlivou cenu. My Poláci neznáme pojem mír za každou cenu. V životě lidí existuje pouze jedna věc, která se nedá koupit – a tou je čest!“
V tom se nádherně zračí polské uvažování tehdy i dnes.
Nikdo samozřejmě nezpochybňuje například Katyň. Nicméně, jestliže by dnes Poláci chtěli i na mezinárodním fóru brojit proti ruské rozhodující účasti na porážce fašismu a nacismu, pak zjevně udělal Stalin chybu, že Polsko vůbec osvobozoval. Rusko by dnes mělo klid. Dnes je Polsko nejfanatičtějším podporovatelem vojenských útočných opatření proti Rusku, kritizuje Francii a Německo, že více nezbrojí a jedná s Putinem. Šíří nenávist a narušuje bezpečnost Evropy a vlastně i světa.
Bohudík ta rozumnější a silnější část světa, včetně Trumpa (nemluvím o administrativě) ví, že bez Ruska nevyřeší klíčové geopolitické problémy dneška. A i válečný štváč generální tajemník NATO změnil včera označení Ruska, jako největší výzvu pro NATO.
Momentálně ovšem nikdo neví, co tím vlastně chtěl říci. Zdá se, že je to jednoznačný důkaz o bezradnosti Západu.
Zdroj: vasevec.cz
Vyvadil Jiří