Naši redakci Prvnizpravy.cz oslovil Jan Schneider se žádostí možného zveřejnění jeho odpovědí na otázky redaktora z Aktualne.cz, neboť i přes urgence Jana Schneidera nebyly odpovědi dosud zveřejněny a jak uvidíte, bylo by škoda je nechat v „šuplíku“.
Redaktor Radek Dragoun, Economia, a.s., www.aktualne.cz poslal Janu Schneiderovi 30. 10. 2019 následující otázku, otázky:
V souvislosti s Vaším pondělním vyznamenání Vás někteří označují za jednu z předních postav dezinformační scény. V této souvislosti bych Vás proto chtěl poprosit, jestli byste mi mohl odpovědět na následující otázky:
Jan Schneider odpovídá redaktorovi Aktualne.cz – 1. 11. 2019:
Nejsem žádná postava desinformační scény, ani přední, ani zadní, protože žádná desinformační scéna neexistuje. Leckdo se leckdy dopustí něčeho, co může být zváno desinformací (i <aktuálně.cz> desinformovalo o tom, že prý ministerstvo vnitra vede seznam desinformačních webů, volal mi kvůli tomu nějaký redaktor z tohoto webu).
Někdy je to ale „jen“ osobní názor, který pouze nevoní novodobým cenzorům, kádrovákům, politrukům a dalším post-svazáckým duchům, zaklínajícím se obavami o liberální demokracii, o níž nemají zbla představy. Těmi, kdo deformují veřejný prostor, jsou spíše ti, od nich tyto pavlačové žvásty vycházejí, tam zaměřte pozornost.
Nadto žádné takové označení mé osoby neexistuje, protože by ho musela vyslovit konkrétní postava a doprovodit to konkrétními důkazy a dát mi možnost na to reagovat. Nic takového se nestalo, čili opakuji znovu, chcete-li hledat desinformátory, najdete je mezi těmi, kdo anonymně vypouštějí takovéto pavlačové pomluvy.
Další věcí je asi to, že ti anonymní pomlouvači postupují identickým způsobem, jaký jsem zažil za normalizace. Jakási osůbka vypouští do éteru věty, v nichž se podivuje, že takové lidi jako já přece nemají pouštět do rozhlasu (do televize už 2,5 roku mě nezvou, a přestali přesně ve stejný týden, jako rozhlas: v minulém týdnu jsem byl po té dlouhé době pozván do ČRo, ale pouze díky Radě ČRo).
Snaha zamezit nositelům „protivných“ názorů přístup do veřejnoprávních médií není obranou liberální demokracie, ale přesně naopak, je to manýra totalitní.
Smutné je, že ti lidé útočí ze zákrytu, žádají dokonce o vytváření black-listů, a veškeré výzvy k veřejnému dialogu skrečují. Charta 77 žádala dialog s režimem, ale byla odmítána (a jak režim skončil!). Nyní se situace neopakuje, ale rýmuje. Konec ale bude tentýž, jak doufám.
Ve wikipedii se píše, že „návrh na udělení státního vyznamenání může prezidentovi podat občan, skupina občanů či organizace. Ze zákona své návrhy předkládá také Poslanecká sněmovna, Senát a vláda. Prezident však k návrhům nemusí přihlížet a může vyznamenat také bez návrhu.“ – Já nevím, jak se to mé vyznamenání „narodilo“, a ani nevím o nikom z vyznamenaných, kdo by to věděl (jistě existují výjimky, ale asi to není pravidlem, domnívám se).
Zvláštní je, že se v této situaci podává, jako by šlo téměř výhradně o prezidentovu aktivitu, přičemž prezident je v této situaci naopak více než kdy jindy tím „pošťákem“, jakým by ho chtěli mít stále.
Já jsem byl vyznamenáním překvapen a nemyslím si, že by to bylo za nějaký jeden skutek. Ti, co mi k vyznamenání blahopřáli, zmiňovali většinou určitou mou životní a názorovou kontinuitu. Ano, být v rozporu se stádem je sice těžké, ale já jsem na to zvyklý. Nadto to pokládám za velmi potřebné a nanejvýš demokratické.
Příznačné je, že ti, co se mě v této souvislosti snaží kritizovat, jsou povětšinou pohrobky starého režimu (někteří starému režimu ještě sloužili, jiní, mladší, vstoupili do jeho šlépějí – a pak všichni společně vytvářejí seznamy nepřátelských osob – přesně jako za starého režimu).
A mně se to zajídá, za jednoho života zažívat už druhou normalizaci. A protože jsem od přírody hubatý, tak se ozývám. Tehdy i teď. Takže jestli je ta medaile za něco, pak asi za toto.
Mám prosbu –buďto to ocitujte celé, anebo nic. Nekrátit. Díky za pochopení, pěkně zdravím, jns
Tolik odpovědi Jana Schneidera, který je bezpečnostním analytikem a publicistou. Je signatářem Charty 77. V sedmdesátých letech byl členem skupiny Plastic People of the Universe. Kvůli podpisu Charty 77 pracoval v Praze jako železniční dělník. Po roce 1990 působil v českých zpravodajských službách. Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy I. stupně Janu Schneiderovi, bezpečnostnímu analytikovi, publicistovi a signatáři Charty 77, za zásluhy o stát.
Zdroj: prvnizpravy.cz
Schneider Jan