Probíhající bouřlivý soudní proces s malým Jamesem Youngerem, kterého chce jeho matka proměnit na dívku a jeho otec ho nechat jako chlapce, mě nutí přemýšlet o mnoha věcech.
Zejména o „hrdinském“ a neúnavném boji, který „noví ateisté“ v anglicky mluvícím světě a jejich epigoni u nás vedou v našem jménu, ve jménu rozumu a vědy, proti absurdním přesvědčením, která nejsou založena na ověřitelných faktech a která tolik poškozují lidstvo obecně a zvláště děti.
„Případ Younger“
Přibližme si podstatu věci. Manželé Jeffrey Younger a Anna Georgulasová jsou rozvedení. Anna věří, že je jejich společný syn James ve skutečnosti „transgender“, tj. dívka uvězněná v mužském těle. Proto Anna vytrvale oslovuje chlapce ženským jménem „Luna“, obléká ho do dámského oblečení, posílá ho do školy oblečeného jako dívku atd. Připravuje ho tak na „přechod“ – to jest proces, ve kterém dítě poprvé dostane tzv. blokátory puberty, tj. hormonální drogy, které blokují normální proces sexuálního zrání. Poté – teoreticky po dosažení dospělosti, ale ve skutečnosti k tomu může dojít mnohem dříve – se provede operace, během níž se genitálie odříznou a vytvoří se umělá vagína.
Samozřejmě, že po takové operaci nelze hovořit o plnohodnotném manželském životě ani o možnosti mít děti. Navíc člověk musí neustále užívat hormony, které z něj dělají spíše ženu než muže.
Pro čtenáře, který není obeznámen se situací v západním světě, to může znít jako nějaké děsivé delirium či ponurá, dystopická fantasmagorie. Jenže se jedná o realitu. Zarmoucený otec se snaží takovému vývoji událostí zabránit, v čemž ho horlivě podporují Američané konzervativního přesvědčení. Jak to všechno skončí, to ovšem není jasné. Během nedávného soudního řízení totiž 11 z 12 porotců podpořilo požadavek matky, aby získala nad dítětem plnou kontrolu. Až v poslední chvíli soudce rozhodl, že by se měl vzít v úvahu také názor otce, což znamená, že Jamese zatím nebude muset užívat blokátory puberty.
Co je však na všech těchto dlouhých soudních procesech zajímavé, je neschopnost tento případ vyřešit jednoduše předložením objektivních, empirických, vědeckých důkazů, které by dokazovaly, že je malý James vlastně dívka „zamčená“ v těle chlapce. Někdy se mluví o „ženském mozku v mužském těle“, pokud by tomu tak bylo, stačilo by určitým objektivním způsobem a vědeckou metodou stanovit – rentgenem, tomografií nebo nějak jinak – že má chlapec v hlavě skutečně dívčí mozek a argumentovat s tím u soudu.
Místo toho matka popisuje chování dítěte, které ho podle jejího názoru jasně definují jako „transgendera“. Jenže se jedná o chování, které lze z pohledu zdravého rozumu snadno vysvětlit jejím nátlakem – se svým otcem se malý James ochotně obléká a chová se jako normální zdravý chlapec.
Objektivní a subjektivní metody
Samozřejmě to bylo známo již dříve, ale stojí za to to opět zdůraznit: žádné objektivní a ověřitelné metody pro definování osoby jako „transgendera“ prostě neexistují. Biologicky se „transgender-lidé“ neliší od obyčejných lidí s vlastním biologickým pohlavím. Navíc, a to je rovněž známo již dávno, převážná většina případů genderové dysforie (tj. ne-identifikace s vlastním biologickým pohlavím) u dětí přichází v dospívání – pokud to ovšem neřešíte úmyslně dříve a nevtloukáte bezbrannému dítěti do hlavy, že se narodil „ve špatném těle“.
Vidět v dítěti „transgendera“, tj. dívku „zakletou“ v mužském těle, nebo naopak chlapce v ženském, je vlastně čistým aktem víry, která nemůže být nijak objektivně doložena.
„Noví ateisté“ jako je například Richard Dawkins a jeho spolupracovníci, rádi kritizují křesťanství jako „belief without evidence“, tj. víru bez důkazů, která není založena na faktech. „Fakta“ musí být podle Dawkinse a jeho následovníků především empirická, vědecky ověřitelná data. Požadují, aby křesťané prokázali existenci Boha, jako by to byl předmět, jev nebo proces v hmotném světě, který by mohl být podroben úvahám o přírodních vědách. Jenže takový Bůh by nebyl Bohem křesťanské víry – on totiž není součástí stvořeného, hmotného světa. Je jeho Stvořitelem.
„Víra bez důkazů“
To, co víme o světě z přírodních věd, na Boha odkazuje nepřímo – jenže přímo jej jako vědecký fakt neprokazuje. Pro víru v Boha máme důvody a důkazy, ty ovšem přesahují čistě vědecké hodnocení, mají spíše filozofickou a historickou povahu.
Do definice „víry bez důkazů“ zato zcela zapadá víra v „dívku uvězněnou v těle chlapce“. Tato „dívka“ teoreticky existuje právě jako součást hmotného světa, a tím je přístupná vědeckému výzkumu. Tuto dívku však nemůžeme identifikovat žádným objektivním výzkumem – může být pouze předmětem čisté víry.
Náboženská tvrzení, na která noví ateisté tak rádi útočí, obvykle nemohou být empiricky prokázána (nemůžeme ukázat anděly in vitro), avšak nejsou v rozporu s pozorovanou částí reality. Křesťanská víra vyžaduje přijetí toho, co nevidíte – ale nevyžaduje popření toho, co vidíte.
Liberální ideologie vyžaduje přesný opak, tj. popření zjevného. Vyžaduje totiž, abyste věřili, že chlapec, kterého všechna možná vyšetření a analýzy identifikují jako chlapce, je ve skutečnosti dívka uzamčená v mužském těle a mělo by se s ním podle toho zacházet.
Představme si, že by se totéž nestalo v militantně sekulárním, nýbrž v náboženském kontextu. Například, že by vůdce nějaké „biblické skupiny“ tvrdil, že děti, které projevují zájem o oblečení nebo hračky opačného pohlaví, jsou ve skutečnosti Božími vyvolenci. A měly by být podle toho vzdělávány jako příslušníci jiného pohlaví, stravováni za zvuků náboženských hymnů, užívat hormonální drogy, což způsobuje zastavení normální puberty (a spoustu dalších závažných vedlejších účinků), a konečně, po dosažení určitého věku, by došlo ke slavnostní kastraci (nebo odpovídajícím způsobem odříznutí mléčných žláz), a to během náboženského obřadu.
Není pochyb o tom, že by takový náboženský vůdce vyvolal obecné rozhořčení jako fanatik a tmář a jeho činnost by státní orgány okamžitě zakázaly. Něco podobného, tj. sekta kastrátů-skopců, existovalo v Rusku v 19. století – toto chování církev odsuzovala a stát sektu potíral.
Je obtížné představit si stupeň rozhořčení, který by „noví ateisté“ zaměřili na tento fanatický kult… Můžete si ovšem být jisti, že by tento případ zneužili k tomu, aby zaútočili na náboženství obecně a odsoudili strašlivé důsledky „slepé víry“.
Jenže přesně totéž, tedy závažné poškození psychického a fyzického zdraví dětí na základě víry, která nemá žádnou empirickou podporu – je přijímáno bez jakýchkoliv námitek, a to pouze proto, že hanebný kult, který za tím vším je, má čistě sekulární charakter.
Dawkins a jeho postoje
Abychom nebyli nespravedliví, tak můžeme poznamenat, že se Richard Dawkins v roce 2015 poněkud „odkopal“, a to tweetem na podporu „transfobní feministky“ Jermiony Greerové, jež je nešťastná, že transideologie vede ke zjevnému porušování práv žen. Její výrok trans-aktivisty zmátl. Naštval je také další Dawkinsův tweet, ve kterém napsal:
„Je trans-žena vlastně žena? Jedná se o čistě sémantickou otázku. Soudě podle chromozomů, nikoliv. Pokud jde o sebeidentifikaci, tak ano. Oslovoval bych ji „ona“ ze zdvořilosti“.
Avšak i toto – zcela nevinné – sdělení, totiž že dvakrát dva jsou čtyři a „trans-žena“ zůstává biologicky mužem, vyvolalo tvrdou kritiku a od té doby Dawkinsův web, tj. „Nadace Richarda Dawkinse pro rozum a vědu“, zcela kapituloval a publikuje pouze pro-genderové materiály a tvrdí, že „věda je na straně transgender-osob“.
Dawkins a jeho kamarádi, kteří byli velmi rozhořčeni (a stále jsou rozhořčeni) nad „vírou, která není založena na faktech“, z čehož obviňují křesťanství, nyní podporují víru, která není založena nejen na faktech, nýbrž přímo popírá zřejmou realitu. Tito lidé, kteří byli – mylně, jak ukazují statistiky – rozhořčeni nad újmou, kterou náboženské vzdělání způsobuje dětem, potají nebo dokonce otevřeně souhlasí s nepochybnými psychickými a fyzickými poškozeními, které způsobuje dětem LGBT ideologie, a zejména ta transgenderová.
Ctnost, kterou „noví ateisté“ propagují, tedy intelektuální odvahu, která zpochybňuje zavedené pověry a směle vyžaduje data a důkazy, je v tomto případě nějak zcela odmítána.
Když je třeba jménem rozumu a vědy konfrontovat se s něčím založeným na zhoubném přesvědčení, naši bojovníci proti tmářství buď sedí tiše, nebo dokonce vyjadřují svou „víru bez důkazů“ nad malými dívkami skrytými v tělech malých chlapců…
Nu což, to se stává. Principiální lidé, kteří jsou připraveni na konflikt s vlastním okruhem, jsou obvykle vzácní. Když vaše blaho – a blaho těch, kteří jsou na vás závislí jako vaši zaměstnanci a příjemci vaší pomoci – závisí na dobrých vztazích s určitou částí společnosti, vynasnažíte se nebýt s ní v konfliktu. Pokud vaši schopnost realizovat projekty, které považujete za důležité, určuje finanční podpora, kterou vám poskytují lidé určitých preferencí, nebudete je zbytečně rozčilovat.
Dobře placené šílenství
Nemá smysl být příliš přísný a odsuzovat lidské nedostatky. Přesto ale poznamenejme, že veškerá rétorika „nových ateistů“, jež byla chybná i předtím, tímto ukazuje na lživost samotných svých základů. Od samotného začátku totiž směřovala nikoliv k obhajobě rozumu a vědy, nýbrž proti křesťanství. Pokud je hnutí nepřátelské křesťanství rovněž v nesouladu s rozumem a vědou, „noví ateisté“ ho chápou jako svého spojence.
Bojovníci za rozum a vědu jsou bohužel připraveni hrát očividně nevědeckou hru, jen když je zároveň antikřesťanská.
Všichni samozřejmě potřebujeme intelektuální odvahu, schopnost rozpoznat a směle odhalit falešné, neopodstatněné a škodlivé přesvědčení. „Noví ateisté“ nám neukazují příklad této ctnosti. Nu což, obejdeme se i bez nich!
Skutečnost, že transgenderová ideologie na Západě získala takovou moc není důvodem, proč se jí klanět. Vlivné a dobře placené šílenství nepřestává být šílenstvím! A my bychom mu neměli dovolit, aby ovládlo i naši zemi.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: СЕРГЕЙ ЛЬВОВИЧ ХУДИЕВ “Новый атеизм” и скрытые девочки vyšel 29. října 2019 na radonezh.ru.
Zdroj: radonezh.ru
Chudijev Sergej