Fórum 24, prý „názorový internetový deník na obranu liberální demokracie“, napsal, že „mezi novináři, kteří leží v žaludku různým existencím z Parlamentních listů, jsou zejména Marek Wollner, Nora Fridrichová nebo Václav Moravec. Ti občas projeví nějaký názor, přičemž se nikdy nesníží k žádné vulgaritě či nemorálnosti. Prostě jenom vyjadřují postoje, jež jsou ve shodě s demokratickým přesvědčením.“
Autorka článek bulvárně nazvala „Udej svého novináře. Šikana veřejnoprávních žurnalistů pokračuje“.
Takže kritika veřejnoprávního média je udáním a šikanou! Výslovně tak si představují post-svazáčtí normalizátoři liberální demokracii. No jistě, co by o ní oni mohli vědět. Připomínají pouze montypythonský skeč, kdy se úředník chce stát krotitelem lvů, které ale popisuje jako mravenečníky.
Není to ani udání, ani šikana, ani ohrožení těchto tří redaktorů, jak se píše jinde. Jediné, co je totiž ohroženo, je nestoudná hegemonie těchto tří moderátorů, která je ale zřejmě podle post-svazáků jedním z významných rysů liberální demokracie. Podobně jako jejich přesvědčení, že ausgerechnet oni jsou těmi osvícenými arbitry, kteří autoritativně určují, které názory „jsou ve shodě s demokratickým přesvědčením“.
A které nejsou. Tuto frašku kdysi lapidárně glosoval básník Nikolaj Stankovič výrokem: Kdo se liší, ten je sviňák. Napsal to dávno, v době, která opravdu nebyla liberálně demokratická – jak je potom možné, že tento výrok pasuje na produkci Fóra 24 jak sedínka na hrníček?
Co je tedy podstatou té kritiky?
Ve veřejnoprávním médiu je nemyslitelné, aby byl nějaký pořad nazván po moderátorovi, který ho okupuje po několik let, s post-svazáckou perspektivou, že tomu bude tak i nadále. Zřejmě až do moderátorovy hospitalizace z absolutního fyzického vyčerpání (k duševnímu došlo již dávno, aniž by si toho všimli jeho nadřízení, Rada České televize či mnozí poslanci – zřejmě jsou na tom podobně).
Ve veřejnoprávním médiu je nemyslitelné, aby určité publicistické programy okupovali jedni a titíž moderátoři, jako v době monopolu jedné strany. Nikdo nechce, aby byli z České televize propuštěni. Pouze je třeba jim odejmout monopol a v moderování je systematicky střídat dalšími jejich kolegy. Jak známo, konkurenční prostředí přispívá k udržení dobrého standardu, monopol brzy zasmrádne. To se v České televizi stalo již dávno, ale jak známo, ryba smrdí od hlavy.
Manažersky je to známka absolutního nezvládnutí funkcí, protože vedení České televize takto devalvuje námětem kdysi hodnotné pořady, a navíc brání profesnímu růstu perspektivních moderátorů, kteří v České televizi prokazatelně jsou.
A nakonec – ale nikoli nepodstatně – tímto prokázaně neliberálním a nedemokratickým způsobem vedená Česká televize odporuje svému veřejnoprávnímu poslání, protože není (a vlastně ani nemůže být!) pluralisticko-stranicky neutrální, neumožňuje přístup do média všem za stejných podmínek a tedy těžko může být objektivní a vyvážená.
Jenomže ouha – kdo s tím může co dělat? Pouze poslanci. Avšak ti, kteří pozvednou kritický hlas, jsou hned osočeni z ohrožení demokracie. A co víc, začnou být televizí přehlíženi a nezváni. A v tom příšerném politickém prostředí platí, že kdo není vidět – není. Nic jiného nehraje roli. A poslanec, chce-li být znovu svou partají zařazen na kandidátku, musí být vidět. Nic jiného průzkumy veřejného mínění vlastně vyhodnotit ani neumí. A bude-li poslanec kverulovat proti České televizi, nebude zván, nebude vidět, nebude kandidován a nebude zvolen.
A obrany proti tomu není. Stačí parafrázovat slavnou sekvenci z Havlovy Audience: Veřejnoprávní televize jako nezávislé médium má právo zvát si, koho usoudí. A ti poslanci to také pochopí, že televize si zve, koho usoudí.
Takže výsledek je, že ta Česká televize vlastně není až tak špatná, hospodaří docela dobře, žádné střety zájmů její vedení nemá – a naopak, je třeba jí hájit proti zlovolným pomluvám a udáním, které šikanují veřejnoprávní žurnalisty a ohrožují tak liberální demokracii.
Zdroj: prvnizpravy.cz
Schneider Jan