Pro mnohé je obtížné formulovat, proč v nich celá sága s Gretou Thunbergovou vyvolává takový nepříjemný pocit – lidé jsou podráždění, ale nemohou vysvětlit proč. Způsobuje to jakýsi neurčitý pocit podvodu, není ovšem zcela jasné, odkud pramení.
Zkusme na to přijít – zejména proto, že zde máme co do činění s řadou populárních triků, které se používají nejen v tomto případě.
Za účelem prosazení konkrétní agendy si někdo zvolí nezletilou dívku s vážnými (jak je uváděno) psychologickými problémy, které ztěžovaly život jí i jejím rodičům. K rodině s nemocným dítětem cítíme sympatie. Chápeme, že není vhodné zesměšňovat neštěstí někoho jiného. Lidé, kteří mají trápení, vyžadují adekvátní zacházení.
Osobám, které musí nést břemeno nemoci – své vlastní nebo blízké osoby – musíme vyjadřovat podporu. I když trpící člověk řekne něco, co je podle našeho názoru zcela nevhodné, nechceme se s ním přít: nakonec je důležitější být vnímavý a soucitný spíše než dokazovat svoji pravdu. Bezcitní zlí lidé, kteří zesměšňují utrpení druhých lidí, naopak zasluhují spravedlivé rozhořčení a hněv. Jedná se o nevychované osoby, které nemají místo v civilizované diskusi.
Hranice soucitu
V tomto ohledu nemocný člověk snadno přinutí své oponenty – pokud jsou to slušní a dobře vychovaní lidé – aby pomlčeli.
Naše morální povinnost projevit citlivost a soucit s lidmi trpícími nemocemi a nešťastnými však neznamená, že jsme povinni je poslouchat nebo s nimi ve všem souhlasit. Delikátní vyhnutí se sporům ještě neznamená souhlas.
Ale když odpůrci těch sil, které za Gretou stojí, začnou poukazovat na to, že nemoc vyžadující soucit a kompetentnost vyžadující znalosti jsou úplně odlišné a dokonce nesouvislé věci, mince se obrátí. Druhá strana nás okamžitě informuje, že je Greta dostatečně dospělá, rozumná a uvážlivá dívka, plná rozumu a ctností, a že by měla být brána s důvěrou jako vážený specialista.
Když oponenti začnou ostře zpochybňovat jak Gretu, tak celý příběh kolem ní, Greta se opět promění na nemocné dítě, na které mohou útočit pouze zlý lidé.
Realita?
Faktická stránka věci, tedy že „existuje globální oteplování způsobené lidskou činností, které bude mít katastrofální následky“ je od samého začátku prohlašována za „krystalicky jasnou“ pravdu. A ti, kteří mají pochybnosti, pouze vzdorují pravdě... ne, nikoliv, Pravdě s velkým písmenem, a to z těch nejubožejších pohnutek. Svědomí jim říká, že se mýlí, nicméně potlačí ho a tvrdohlavě zůstávají v táboře popíračů spolu s těmi, kdo popírají AIDS, a drží se všech druhů směšných a nelidských předsudků.
Tuto rétorickou taktiku, tj. obviňovat oponenta z toho, že je špatný člověk, místo toho, aby našel argumenty pro svou pozici, lze pozorovat i v jiných případech. Vlastně je na ní postavena veškerá progresivní rétorika.
Progresivní pohledy na homosexualitu nebo transgenderismus nejsou vědecky zdůvodněné – věda jim spíše protirečí – jenže jsou jednoduše prohlášeny za jasně danou a nezpochybnitelnou pravdu. A té se může člověk bránit pouze z nějakých nízkých a nedůvěryhodných pohnutek: slepé nenávisti, potlačené touhy, neurotické fobie atd. Vyjádřením nesouhlasu – nebo pouze pochybností – se člověk nedostane do postavení čestného oponenta, který má být přesvědčen progresivními argumenty, nýbrž v postavení „homo“, „trans“ nebo nějakého jiného „foba“, jehož argumenty se vůbec nezohledňují. Má totiž ruce až po loket v krvi zavražděných – nebo donucených k sebevraždám – homosexuálům a transgender osob.
S tímto fašistickým plazem se přeci nemluví! Totalitní ideologie nemají vlastně nikdy skutečné odpůrce: pravda, kterou hlásají, je křišťálově čistá, a protivit se jí lze pouze z pozic extrémní morální zkaženosti.
Hrozící klimatickou katastrofu také dopředu prohlašují za „křišťálově čistou pravdu“, kterou neuznávají pouze špatní lidé, které k tomu vede jejich chamtivost, hloupost a loajalita k reakčním politickým ideologiím. Jenže v tomto případě ti, kdo nesouhlasí, ničí celou planetu.
Samozřejmě, že přesto, že se názory na katastrofické globální oteplování způsobené lidmi prosazují s pomocí charakteristicky totalitních rétorických postupů, neznamená to, že se jedná o nepravdu.
Nic s jistotou nevíme
Svědčí to pouze o tom, že to dosud nebylo prokázáno. Považovat to za „křišťálově čistou pravdu“ jenom proto, že o tom vykřikuje šestnáctiletý nezletilec, je předčasné. Odborníci nesouhlasí – někteří říkají, že se klima mění neustále, bez ohledu na lidskou činnost, ba dokonce že si lidé v Evropě dosud pamatují mnohem teplejší časy.
Pocit jakési neautentičnosti způsobuje také situace, kdy teenager náhle z tribuny OSN odsuzuje světové vůdce. Šestnáctileté dívky obvykle nechodí do OSN s tím, že navíc „kopnou do dveří“. Názor, že toho Greta dosáhla díky svému přesvědčení a vytrvalosti, vypadá naprosto nepřesvědčivě.
K dosažení takového úspěchu je zapotřebí společného úsilí dospělých a vlivných lidí a také značných investic. Ne všichni jsme schopni projíždět se oceánem na jachtě. Existence něčích politických a ekonomických zájmů není sama o sobě dobrá ani špatná. Lidé tak prosazují své zájmy, to je politika.
Je však velmi alarmující, když se prosazování zájmů dospělých (ba dokonce velmi starých) bohatých a mocných lidí vydává za hnutí mysli nedospělého prosťáčka.
Co je to za lidi, to není žádné tajemství. Environmentální organizace stojící za Gretou financuje známý miliardář George Soros. Soros je spolu s řadou dalších nejbohatších lidí na světě součástí takzvaného „Klubu dobra“, jehož cíl spočívá v boji proti přelidnění a globálnímu oteplování, které jdou ruku v ruce.
Být ve střehu
Když vám ohlašují hrozící globální katastrofu a říkají, že je třeba přijmout neodkladná opatření, zejména pokud jste emocionálně pod tlakem, donutí vás o tom přemýšlet. Lidé, kteří vám slibují, že vás zachrání před hrozným neštěstím, tak nevyhnutelně vyžadují moc nad lidmi. Vyděsit a poté přislíbit vysvobození, to je obvyklý, osvědčený způsob, jak získat a udržet si moc. A opět: nutně to neznamená, že hrozba, o které tito lidé hovoří a nabízí záchranu, neexistuje.
Znamená to však, že bychom měli vnímat oznámení o blížícím se konci světa, k jehož odvrácení jsou údajně zapotřebí jisté kroky, s rozvahou.
Možná „Klub dobra“ opravdu chce zachránit lidstvo – a přitom nad ním získat moc, protože je to nezbytné pro jeho spasení.
Je ovšem také možné, že se lidstvu povede daleko lépe bez takové pomoci.
(překlad vlastní)
Originál: СЕРГЕЙ ЛЬВОВИЧ ХУДИЕВ Ощущение обмана vyšel 1. 10. 2019 na radonezh.ru.
Zdroj: radonezh.ru
Chudijev Sergej