Zatímco se diplomaté z Ruska a České republiky hádají nad sochou maršála Koněva, kterou se pražské úřady rozhodly odstranit z centrálního náměstí, mezi historiky se znovu rozhořela debata o tom, kdo vlastně vyhnal Němce z Prahy v roce 1945 – Rudá armáda pod velením Koněva nebo povstalci, tzv. vlasovci? Češi nyní chtějí osvoboditelům postavit abstraktní památník, aniž by uvedli, o koho vlastně jde.
Spor mezi vládami Ruska a České republiky v pátek vstoupil do nové fáze. Ministerstvo zahraničí si zavolalo na kobereček ruského velvyslance Alexandra Zmejevského a protestovalo proti „urážlivým poznámkám“ ministra kultury Vladimíra Medinského. Náměstek ministra zahraničí Aleš Chmelař připomněl, že dohoda o přátelství mezi oběma zeměmi znamená vzájemný respekt a rovnost.
Pokud jde o rozhodnutí rady jedné z pražských čtvrtí o přesunu sochy maršála Koněva, jedná se o vnitřní záležitost republiky, řekl Chmelař. Varoval také „před zneužitím historie pro politické účely,“ jak uvedla diplomatická služba.
V reakci na to Zmejevskij odmítl „pretenze českého ministerstva zahraničí“ a připomněl, že ministerstvo „již dříve vycouvalo z urovnání situace kolem Koněvova pomníku“.
Připomeňme, že Medinskij v komentáři k rozhodnutí přemístit pomník připomněl, že při osvobozování Prahy padlo 12 tisíc sovětských vojáků a vděční občané právě za to postavili pomník maršálovi Koněvovi. Ministr označil hlavu 6. pražského obvodu Ondřeje Koláře, který se rozhodl pomník odstranit, „gauleiterem místní úrovně“. (Gauleiter byl vůdce regionální pobočky nacistické strany NSDAP, pozn. překl.)
Den předtím se městská rada Prahy-6 rozhodla přemístit pomník maršálovi Sovětského svazu Ivanu Koněvovi z jednoho z centrálních náměstí na jiné místo. Třicet tři členů Rady hlasovalo pro, jeden proti, šest se zdrželo hlasování. Před zasedáním se konalo shromáždění u administrativní budovy – asi 40 aktivistů vyzývalo k zachování památníku na jeho původním místě.
Místo památníku se nyní plánuje zřídit abstraktnější památník, a sice „Osvobození Prahy“.
Připomeňme, že v českém vědomí nebyla Praha osvobozena Rudou armádou, ale právě „vlasovci“. Tento zakořeněný stereotyp opakoval například také prezident republiky Miloš Zeman, když v prosinci 2015 v rádiu pochválil generála Vlasova, velitele Ruské osvobozenecké armády (ROA). Řekl tehdy: „Je to jako v lidském životě. Děláte špatné věci, což Vlasov určitě dělal, ale na konci svého života uděláte jednu dobrou věc“.
Je třeba zdůraznit, že se zde pan prezident mýlil. I když je hypotéza o klíčové úloze ruských kolaborantů pravdivá, poděkovat by měl nikoliv Vlasovovi, nýbrž jeho podřízenému, veliteli první divize Ruské osvobozenecké armády generálmajoru (sovětskému plukovníku-přeběhlíkovi) Sergeji Buňačenkovi.
Verze, podle níž Prahu neosvobodila sovětská vojska, nýbrž Buňačenkova divize, bývá opakovaně uváděna západními historiky a představiteli protisovětské emigrace. Za pravdivou ji měl také laureát Nobelovy ceny spisovatel Alexandr Solženicyn, jenž psal o „vlasovcích“ jako o „opravdových“ osvoboditelích Prahy v prvním svazku své knihy Souostroví Gulag.
Podle této verze se 5. května 1945 první divize na Buňačenkův příkaz přidala k povstání, které vypuklo v ten den ráno v Praze, protože se Buňačenko rozhodl pomoci „slovanským bratřím“.
Buňačenko tak neuposlechl svého nadřízeného generála Vlasova, který zůstal věrný německému velení. Bojovníci divize významně přispěli k osvobození města. Kvůli neshodám s českými komunisty, kteří se také zúčastnili povstání, však museli „vlasovci“ opustit Prahu ještě před příchodem sovětských jednotek.
„Hlavní přínos bojovníků první divize spočíval v tom, že nedovolili Němcům rozdrtit povstání hned v zárodku,“ řekl Sergej Drobjazko, zastánce této teorie, vojenský historik a odborník na dějiny ROA pro noviny Vzgljad: „Kvůli politickým neshodám se však stáhli a Prahu pak osvobodili vojáci Rudé armády“.
Drobjazko však také připomíná, že již tehdy bylo mnoho německých jednotek demoralizováno: „V době, kdy sovětské tanky vstoupily do města, bylo již dosaženo dohody mezi Němci a povstalými Čechy, podle nichž mohly německé síly opustit Prahu.“
Spolupracovník Ústavu vojenské historie Alexej Isajev má ovšem za to, že teze o kolaborantech a roli Sergeje Buňačenka je výhradně politické povahy:
„Ve skutečnosti v květnu 1945 prošla Prahou obrovská skupina německých vojsk – zbytky armádní divize „Centrum“, takže účast kolaborantů, obecně dosti zbabělých, jak se ukázalo během různých předchozích vojenských operacích „vlasovců“, se zdá nemožná. Pouze bojeschopné jednotky prvního ukrajinského frontu pod velením maršála Koněva dokázaly porazit německé oddíly v Praze“.
Pokud jde o rozhodnutí městských úřadníků přemístit Koněvův památník, považuje jej Isajev za „válku s historií“. Nesouhlasí také s myšlenkou postavit pomník jakýmsi abstraktním „osvoboditelům Prahy“, o čemž pražští úředníci diskutují.
„V případě, že památník zpodobňuje konkrétní osobu s konkrétním příjmením jako maršál Koněv, může každý hned pochopit, jak přesně je spojen s dějinami Prahy,“ uzavřel historik. Konečné rozhodnutí v této záležitosti však musí podle Drobjazka učinit samotní Češi.
Připomeňme, že Koněv byl slavný sovětský velitel, který obdržel mnoho medailí a vyznamenání, včetně „Za dobytí Berlína“ a „Za osvobození Prahy“. V posledních letech se jeho památník ale stal opakovaně cílem vandalských útoků. V roce 2017 nařídil starosta této městské části Ondřej Kolář na památníku instalaci pamětních desek v českém, ruském a anglickém jazyce. Píše se na nich, že maršál sice osvobodil Prahu v roce 1945, ale později se také podílel na potlačení maďarského povstání v roce 1956 a „řídil zpravodajskou činnost“ sovětských vojsk vstupujících do Československa v roce 1968.
Mezitím již pražští úředníci začali hledat místo, kam nyní přemístí maršálovu sochu. Předpokládá se, že půjde o muzeum nebo jinou instituci, která se specializuje na ochranu historických památek.
Ruské ministerstvo zahraničí dříve prohlásilo, že je cynickým rozhodnutím radních Prahy-6 pobouřeno. Prezident Miloš Zeman požaduje, aby pomník zůstal na svém místě. Situaci označil za „hanbu pro Českou republiku“, protože pomník podle něj zůstává symbolem památky na všechny vojáky Rudé armády, kteří padli za osvobození Československa.
Proti přemístění sochy kupodivu nevznesla námitek dcera sovětského velitele Natalja Koněvová. Pro noviny Politika segodnja řekla, že respektuje rozhodnutí české strany, protože občané republiky mají na takové rozhodnutí právo. Koněvová dále dodala, že považuje za důležité, ve kterém muzeu bude památník umístěn: „Půjde-li o muzeum druhé světové války, to lez respektovat. Pokud by šlo o muzeum totalitarity, pak jsem kategoricky proti.“ Zdůraznila, že se její otec proslavil především jako vojenský velitel.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: Дарья Рыночнова - Война с памятниками в Праге заставила вспомнить о «власовцах» vyšel 14. září 2019 na vz.ru.
Zdroj: vz.ru
Rynočnová Darja