Petr HAMPL - Po eurovolbách

Brexit Party – strana pro jednu zemi s jediným bodem programu – má více europoslanců než celá ČR. Tím je dáno, jaký význam volby v ČR měly z hlediska směřování Evropy. Americký parlament má druhou komoru (Senát), kde mají určitou váhu i malé státy. Ale v EU se hlas středně velkých států nepočítá. Vůbec.

K Evropské unii jako celku. I tentokrát platilo jako vždy v poslední době, že voliči vybírají pouze mezi dvěma možnostmi. Zachování současného kurzu nebo revoluční změna. V Itálii, Francii, Velké Británii a několika dalších zemích hlasovali pro revoluci, v Německu, Nizozemí a dalších pro zachování dosavadního kurzu. V počítání podle europravidel to znamená jednoznačné potvrzení dosavadního stavu. I když vlastenecké strany posílily, nedosáhly ani třetiny křesel v europarlamentu. Zklamání.

Znamená to, mimo jiné, že EU nadále bude:

• podporovat neomezenou migraci z islámských zemí a Afriky,
• likvidovat hospodářství evropských zemí, ať už na základě zjevení Grety nebo jiného média,
• převádět miliony lidí z chudoby do bídy,
• drsně potlačovat občanské svobody,
• zvyšovat míru brutality používanou pro likvidaci občanského odporu,
• zavádět nové instituce a metody k dohledu nad soukromím obyvatel,
• usilovat o úplné odzbrojení všech nemuslimských obyvatel,
• pokračovat v zavádění islámského práva šaríja
• likvidovat kulturu a vzdělanost,

…a páchat tisíce dalších ničemností.

Na rozdíl od dvou předchozích totalitních režimů, Brusel nesměřuje k nějakému cíli či stavu, kde by se mohla situace stabilizovat. Realizuje něco na způsob permanentní revoluce – tak, aby každý rok bylo ve všech oblastech hůře než před tím. Nekonečné zhoršování bez hranic až do úplného zhroucení všech oblastí života.

Všimněte si, ostatně, že ani příznivci EU neznají žádný pozitivní scénář. Pouze vyhrožují a straší. Dokonce ani k tomu slavnému Gretinu globálnímu oteplování nemají žádnou pozitivní vizi! Prosazují kroky zničující pro většinu obyvatel a ani nepředstírají, že by jejich zavedení v čemkoliv pomohlo.

Ale o tom už bylo napsáno dost. Podívejme se raději, co eurovolby ukázaly o české politické scéně. Některé momenty jsou totiž shodné s loňskými obecními a senátními volbami.  

• Nestačí, že lidé s nějakou politickou stranou sympatizují (a ve výzkumech uvádějí, že ji budou volit). Mnohem těžší je přimět je, aby se opravdu zvedli k volbám.
• Roste význam tzv. ground game, tedy místních vztahových sítí, které na lidi působí a které je často aktivují v posledních hodinách před volbami.
• To dává podstatný náskok těm stranám, které kolem sebe vybudovaly ekosféru podnikatelů a spolků závislých na dotacích a dalších výhodách přihrávaných politiky té které strany. Plus jejich známí a příbuzní. Ve volbách s nízkou účastí to stačí k získání kritické masy hlasů. To se týká ODS, TOP09, STAN a především Lidovců. Proto tyto strany dosahují výsledků lepších, než jim přisuzují průzkumy. U ostatních je tomu naopak.
• I proto je ODS bez Klause silnější než předtím. Kdyby šlo o myšlenky a schopnost oslovit voliče, ztratila by. Když jde jen o udržení korupčního okruhu přátel, je výrazná osobnost spíše znejisťujícím prvkem.         
• V ČSSD už dosáhla míra vnitřního rozpadu takového stupně, že i místní mafie přestaly fungovat. Do značné míry je za tím vedení, které doslova vyzařuje neschopnost. Nikdo nevěří, že by Hamáčkovi lidé stranu dokázali stranu stabilizovat. Proč do takového projektu ještě investovat energii?
• SPD z principu nemůže stavět na korupci. Mohla by ale kolem sebe zorganizovat podpůrnou síť různých vlasteneckých spolků a skupin, pomáhat jim a využívat jejich pomoci. Jenže to se podařilo jen v několika málo případech (např. Akce D.O.S.T., Sdružení bílých heterosexuálních mužů, Hej Občané) a rozhodně nelze mluvit o systematickém úsilí v této oblasti. A co hůře, z tohoto světa malých vlasteneckých skupin dokonce vyšla řada konkurenčních kandidátek, které nejenže odsály část hlasů, ale pomohly vytvořit atmosféru nejistota a nedůvěry. Nikdo dnes nedokáže spočítat, o kolik hlasů to SPD připravilo, ale zcela jistě jich nebylo málo.
• K tomu připočtěme, že kampani SPD chyběla burcující koncovka. Viděli jsme spíš takovou utrápenou snahu dožít se voleb. To vyvrcholilo „kauzou Vašíček,“ kdy SPD nebyla schopna ani vysvětlit kompromitující video, ani odvolat zpochybněného kandidáta. Zkrátka, strana typu SPD mohla dosáhnout 4-5 mandátů, a místo toho je v situaci, kdy i dva jsou úspěchem.
• Z toho všeho vychází, že něco přes půl milionu hlasů, které SPD získala v parlamentních volbách 2017, je také jejím maximem. Zůstává sympatickou stranou s velice silným volebním programem, ale nemá potřebnou sílu k jejímu prosazení. Nemám žádné důvěrné informace, ale při pohledu zvenčí to působí dojmem, že atmosféra je příliš křečovitě sevřená, než, aby bylo možné prosadit reformu fungování a personální změny potřebné ke změně ve stranu schopnou rovnocenně soutěžit s ANO.

A to všechno pár dnů před oznámením politického projektu, který má úplně nově rozdat karty. Jestli to tak opravdu bude, to ukáže teprve budoucnost.

Zdroj: petrhampl.com

Hampl Petr