Autor poslouchá nenávistný řev aktivistů snažících se zlikvidovat zbytky málo pokrokových a názorově nepohodlných postav showbyznysu a těší jej, že statečných černých ovcí, navzdory bolševickým lynčům, stále přibývá.
Kulturní válku se zpátečníky a reakcionáři, kteří by chtěli rozvracet budování nového tolerantního světa (v tradicích Orwellova 1984), je třeba vést bez milosti. Nové přebarvení starých trockistických tezí, které vedly v minulosti k milionům obětí po celém světě, můžeme dnes sledovat každý den v podání mládežnických úderek ideové policie: Jsi ztracen, pokud nevyznáváš všechny články liberálně-demokratického náboženství.
Pokud soudruzi u někoho vycítí ideovou nepevnost – například v otázkách multikulturalismu a s ním spojené podpory migrace, etnických a takzvaných sexuálních menšin, homosňatků či homoadopcí, v boji proti globálnímu oteplování (navzdory mrazu) či nedostatečné nenávisti vůči Rusku a Putinovi, přijde varování. Pokud si to „renegát“ nerozmyslí, a dál trvá na svých herezích, je proti němu zahájena zničující kampaň. Jde-li navíc o osobu pohybující se ve veřejném prostoru (herec, zpěvák, podnikatel, politik, novinář atd.) je postupně vyzmizíkován z mediálního prostoru, a dostane patřičný cejch (brzy jistě i v podobě čipu).
Úhlavní nepřítel
Před zahájením letošního filmového festivalu v Cannes (72. ročník začíná tento týden) má být cena za celoživotní dílo udělena filmové legendě a idolu žen všech věkových kategorií, francouzskému herci Alanu Delonovi. Ten ovšem odmítl odvolat svoje slova z ledna 2018 v rozhovoru pro týdeník Paris Match, kdy prohlásil, že tento svět opustí bez lítosti:
„Nenávidím tuto dobu. Je mi z ní na zvracení. Vše ovládá lež. Všechno je překroucené.“
Co víc, drze tvrdí, že homosexuální páry by neměly mít právo vychovávat děti a také se přiznal, že pokud je v dynamickém vztahu občasná facka (vzájemná) takový zločin, pak se k ženám choval jako „macho“. Aktivistické úderky na nic nečekaly a vyrazily do útoku. Americká organizace Women and Hollywood se postavila do čela protestů a soudružky iniciovaly petici, kterou už podepsalo více jak 16 000 lidí na protest proti tomu, aby herec dostal 19. května Zlatou palmu za celoživotní dílo (nakonec si cenu převzal, pozn. red.). Filmové aktivistky tvrdí, že třiaosmdesátiletý herec je „rasista, homofob a misogyn”.
V petici je také herci vyčítána jeho podpora Marine Le Penové a jejímu Národnímu sdružení před evropskými volbami. „Vyjadřoval sympatie ke krajně pravicovým hnutím ve Francii a neskrýval zájem zastavit migraci do své vlasti,“ píše se v textu petice. „Na přehlídce v Cannes, není pro rasisty, sexisty a homofoby místo,“ uzavírají soudružky z Hollywoodu.
Černé ovce
Delon se již delší dobu řadí mezi nemnoho postav světa kultury, které hlasitě odmítají revoluční agendu neomarxistické kulturní fronty ovládající veřejný prostor a showbyznys. Plejáda aktivistů a neziskovek vytváří stále další a další seznamy zrádců a odpadlíků, které je třeba veřejně lynčovat. A nejde jen o muže. Například Delon se zařadil ke své filmové kolegyni a slavné hvězdě 60. let Brigitte Bardotové, symbolu francouzské kinematografie v jejích nejslavnějších letech.
Ani ona však nepochopila dobu, která nemá pro nějaké reakcionářské výstřelky pochopení. Za slova o nutnosti hájit Francii před imigranty, nedopustit ničení kostelů a zabránit další výstavbě mešit, stanula dokonce před soudem. Její slova ve stínu vypálené katedrály Notre-Dame a mnoha dalších francouzských kostelů v letošním roce, znějí však téměř prorocky. Tím hůř, samozřejmě.
Podobné názory prezentoval dlouhodobě i další z nejslavnějších francouzských herců Gérard Depardieu, jenž přijal na protest proti politice Západu ruské občanství a několikrát se vyjádřil v tom smyslu, že většina lidí ve státech Evropské unie by byla šťastná, kdyby měla, na rozdíl od bruselských loutek, v čele tak zásadového prezidenta, jakým je Vladimír Putin.
Za oceánem se podobnými názory nikdy netajil a netají ani „oscarový“ americký režisér Oliver Stone či někdejší idol Hollywoodu Mickey Rourke. Ten vystoupil spolu s dalším „hercem na indexu“ Stevenem Seagalem na koncertě v Sevastopolu na oslavu připojení Krymu k Rusku a na sobě měl tričko s Putinem. Na seznamu putinovských agentů samozřejmě nemůže chybět ani světoznámý srbský režisér Emir Kusturica.
Z podobných důvodů se s ideologickými arbitry rozešel i legendární herec a režisér Mel Gibson, který byl v souvislosti s uvedením svého filmu Umučení Krista obviňován z antisemitismu a před kiny promítajícími jeho film byly organizovány demonstrace. Poté, co se nelichotivě vyjádřil o elitách v Hollywoodu, které obvinil z podpory homosexualismu a pedofilie, byla proti němu vyvolána další masivní mediální kampaň, vrcholící – tak, jako v případě Alana Delona – ještě obviněním z domácího násilí.
Pražská pobočka
K diskreditaci a kampani stačí novodobým kulturním jakobínům opravdu málo. Kupříkladu když se někteří herci odmítli zařadit do fronty podporující prezidentskou kandidaturu Hillary Clintonové, nebo si dokonce dovolili podporovat Donalda Trumpa. Okamžitě byli podrobeni mediálnímu lynči. Své by o tom mohly vyprávět herecké hvězdy Nicole Kidmanová, Clint Eastwood či Chuck Norris. Patří k nim i legendární hudebník ze skupiny Pink Floyd Roger Waters. Nejenže rovněž podpořil „logické“ připojení Krymu k Rusku, ale nedávno uspořádal ve Venezuele koncert na podporu legálně zvoleného prezidenta Nicolase Madura.
Ani úderníci z pražské pobočky „Výboru pro kulturní blaho“ samozřejmě nezůstávají pozadu. Vzpomeňme totální mediální blokádu Ortelu, jedné z nejpopulárnějších skupin u nás, která před dvěma lety vyhrála anketu Zlatý slavík. To vyvolalo takové zděšení, že musely být výsledky „dodatečně upraveny“.
Kampaň proti Jaromíru Nohavicovi, poté co se vyfotografoval s Tomiem Okamurou, následně převzal vyznamenání z rukou Miloše Zemana a rok nato i od Vladimíra Putina, se zato přímo zhroutila. Ikonický básník a písničkář se těší stále větší popularitě, o čemž svědčí i série koncertů ve vyprodané pražské Lucerně letos v únoru.
Nemají to zkrátka dnešní „rudí komisaři“ dbající na ideovou čistotu „kulturní fronty“ chudáci zrovna lehké. Stále přibývá černých ovcí, které odmítají prodat svou populární tvář zběsilým kampaním k budování šťastných zítřků v deviantním světě, v němž vše přirozené je postaveno na hlavu ještě důkladněji než za původních bolševiků. Hvězdičky vděčné za každý reklamní štěk, zaplavující dnešní televizní a filmovou tvorbu, zase na rozdíl od těch skutečných hvězd jako byli Delon či Bardotka, příliš netáhnou.
Navíc u nás si lidé ve většině docela zachovali kritický odstup, protože jsou s námi pořád ještě generace, které bolševika pamatují. Ve Francii nikoli. Bude tedy zajímavé sledovat, zda organizátoři festivalu v Cannes tlaku hysterických „Žen Hollywoodu“ podlehnou či nikoli.
Pokud ne, mohli by si třeba na ceremoniál navléci žluté vesty. Ale vlastně raději ne. To by je mohl „hollywoodský“ prezident Macron docela brutálně rozprášit.
A Delon zůstane velký a nezapomenutelný i bez medaile. Na rozdíl od Macrona a „věčných petentů“ kaváren celého světa.
Zdroj: protiproud.cz
Kopecký Pavel