OKNO DO SVĚTA Terezy SPENCEROVÉ - Islámský stát se hodí všem. O zvratu v politice USA, ostudě americké armády a pravdě o Venezuele

Islámský stát (Daeš) se jako páka hodí jak Američanům, tak Rusům, uvádí analytička Tereza Spencerová nad aktuálním videem „nemrtvého“ lídra této organizace.

V rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz se věnuje i zvratu v politice USA: Uznání Muslimského bratrstva za teroristickou organizaci, což by výrazně poškodilo vztahy s Tureckem a Katarem. K situaci ve Venezuele Spencerová uvádí, že „Maduro pro mnoho Venezuelanů je možná padouch, ale je jejich padouch. A Guaidó ve službách USA pak logicky není žádným spasitelem, ale zrádcem…

Tak nám obživl lídr Daeše Al-Bagdádí a zase nám vyhrožuje. Někdo ho asi schoval. Může to souviset, jak jste napsala, s tím, že USA zařadí Muslimské bratrstvo, které má oporu v Turecku a Kataru, na seznam teroristů? Mohl by obživlý Daeš sloužit jako „hybridní zbraň“ proti Egyptu?

Ano, na první pohled je to divné: lídr nejpronásledovanější teroristické organizace na světě Abú Bakr Bagdádí, za nímž se honí prý všechny tajné služby světa, se zničehonic objeví na videonahrávce, obtloustlý, spokojený, vymydlený, snad jen ten vous za oněch pět let, co nebyl oficiálně k vidění, trochu zešedivěl. A sedí v jakési čisté místnosti osvětlené očividně elektřinou, vedle sebe klasicky kalašnikov vzor 74, kterému prý džihádisté přezdívají „Usáma“, protože ho měl na záběrech vždy u sebe i bin Ládin. Bagdádí tak symbolicky dává najevo, k jakému vzoru vzhlíží… 

První, co vás napadne, že z něj čiší klid a zdání bezpečí. A když je v bezpečí bez ohledu na to, že ho hledá celý svět, tak se nejspíš dá logicky vyvozovat, že mu tedy někdo pomáhá.

Netroufnu si tipnout kdo, protože adeptů by bylo hodně. Mít po ruce takovou „páku“, jakou je Daeš, který už navíc nebuduje „svůj stát“, ale přechází ke gerilové válce, a může tím pádem vystrčit smrtící „růžky“ kdekoli, musí být terno. Namátkou si vzpomeňte na Donalda Trumpa, který při ohlašování nedávného „konečného vítězství“ nad Daešem v Sýrii a Iráku sliboval, že USA budou vojensky pronásledovat Daeš všude po světě, kde se jen ukáže. Bez Daeše by takové vojenské intervence po celém světě nebyly možné, nebo by se mnohem hůř obhajovaly.

A Rusko pro změnu aktuálně posiluje svůj vliv ve Střední Asii a zvyšuje bojovou pohotovost na svých tamních vojenských základnách, protože prý Daeš proniká z Afghánistánu právě tam, do ruského „měkkého podbřišku“. Viní z toho Američany, kteří prý Daeš do této oblasti převážejí, ale současně platí, že hrozba Daeše svazuje Střední Asii případně ruce tváří v tvář posilování ruských „pák“. A tak by se dalo pokračovat dál, protože opravdu platí, že Daeš je výhodný pro mnohé. Nemusejí to být všechno rovnou jeho spojenci nebo sponzoři, ale využít jeho prosté existence je pro mnohé země a síly fakt výhodné. A k tomu obecně platí, že čím déle budou v různých zemích pokračovat války a chaos, tím více se bude Daeši dařit…

Současně si ale nemyslím, že by to nějak souviselo s tím zařazením Muslimského bratrstva na seznam teroristů. Trump má slabost pro lídry s pevnou rukou; zdá se, že prostě jen plní egyptskému Abdalu-Fattáhu Sísímu, co mu tuhle ve Washingtonu na očích uviděl. Koneckonců, USA se snaží vrátit Egypt do své sféry vlivu v době, kdy se Káhira čím dál víc sbližuje s Čínou a Ruskem.

Fakt, že tak činí za cenu toho, že hrozí totální zpřetrhání vazeb s Tureckem a Katarem, je samozřejmě hodně podivný. Na jednu stranu to možná vypovídá o Trumpově impulzivnosti, na straně druhé o tom, že USA na Blízkém východě obecně ztratily orientaci a už nějaký čas střílejí vesměs jen tak od boku. Uvidíme, kam s tím dojdou. Není divu, už i spousta republikánských politiků vyzývá Trumpa, aby si to ještě rozmyslel. Nicméně, Muslimské bratrstvo na seznamu teroristů, to by byla fakt bomba, která může totálně „přeorat“ blízkovýchodní politickou scénu. Už jen proto, že muslimští bratři jsou řádně zvolenými členy řádně zvolených parlamentů spousty zemí, které jsou americkými vazaly. Fakt na hlavu.

Vypadá to, že nás zase na chvíli zabaví Venezuela, kde se hnal „mohutný“ pokus o státní převrat. Byl to jen americký pokus o to, aby „řeč nestála“, nebo takovou silou zasáhl „proradný“ Putin? Popravdě řečeno, není zázrak, že se Maduro stále drží, když peníze prošly takovou inflací, že je lidé hází na ulici?

Nejspíš krátce poté, co budete tento rozhovor publikovat, zažije Venezuela „největší demonstraci v dějinách“, jak slibuje lídr opozice a Západem vyhlášený venezuelský prezident Guaidó. Anebo taky nezažije. Nevím, o jaké „největší demonstraci“ mluví, protože už něco takového sliboval několikrát, a kde nic tu nic, a co víc, dosavadní rekord drží Egypťané – když v roce 2013 svrhávali muslimsko-bratrskou vládu, vyšlo do ulic 14 milionů lidí. Na to Guaidó nemá ani vzdáleně. A co hůř, mám dojem, že se čím dál víc ukazuje, že je mnohem neschopnější a doma mnohem méně oblíbený, než si jeho loutkovodiči ve Washingtonu mysleli. 

A s tím souvisí i ten jeho pokus o vojenský puč z 30. dubna. Měl k ruce asi sedm desítek vojáků, o nichž dokonce agentura Reuters psala jako o „lidech v uniformách“, takže ani není jisté, že to fakt byli vojáci, kteří „přeběhli“ na jeho stranu. V každém případě ničeho moc nedosáhli, armáda zůstala loajální režimu, „puč“ potlačila a zase to všechno zhaslo. Na tom všem mi připadá nejzajímavější skutečnost, že USA vyslaly těch sedm desítek lidí/vojáků, které nejspíš vyzbrojily a vycvičily, do jámy lvové a samy zůstaly vzadu. To je ale přece skoro stejné jako kdysi v kubánské Zátoce sviní, ne? Trumpův ministr zahraničí Pompeo v reakci na nepodařený puč sice hrozí americkým vojenským vpádem do Venezuely, ale Pentagon hlásí, že armáda žádný rozkaz k přípravě na útok nedostala… Podivná křeč.

A k vaší otázce ohledně peněz. Problém není jen v inflaci, ale i v totální zkorumpovanosti Madurova režimu. Přesto je namístě otázka, jestli se všechny postoje nějakého národa dají vysvětlovat jen penězi. Asi ne. Možná je lepší mít na paměti poučku, že je Maduro pro mnoho Venezuelanů možná padouch, ale je jejich padouch. A Guaidó ve službách USA pak logicky není žádným spasitelem, ale zrádcem…     

Česká média žijí tím, že Jarda Jágr jel se Zemanem do Číny, kde prý podpořil diktátorský režim. Jeho dědové, kteří za komunistů trpěli, se prý v hrobě obracejí. Že prý tam mohl propagovat náš hokej sám, bez Zemana atd. Vy ten sport přeci jen sledujete... Bylo to ojedinělé chování západní sportovní ikony? Hlásí západní sportovci už na letišti: „Fuj, vy okupanti Tibetu?“

Ne, neblázněte, řeč je přece jen o malé množině našich samozvaných „stoupenců demokracie“ s nadstandardním přístupem do médií. Žijí podle principu „raději se budu mýlit s USA, než mít pravdu s Putinem“, aniž by bylo jasné, kam až se dá s takovým přístupem dojít. A teď prostě znovu blbnou na kvadrát.

Kdyby jim tak šlo o nezávislý Tibet, měli by úplně stejně bojovat o nezávislou Palestinu, protože princip je přece stejný. Nebo aspoň o odsun těch našich jednotek z Afghánistánu… Kolik z nich to vůbec napadne? A pokud ano, kolik z nich si troufne? Upřímně řečeno, všechna ta kritika Jágra, Nedvěda a dalších spadá do skupiny „názorů“, jimiž se ve společnosti vytvářejí halasné zástupné problémy, aby se neřešily ty důležité. A že se jich tu hromadí tuny. Hodnota podobných názorů se proto ani zdaleka neblíží čemukoli měřitelnému. Je to prostě jen (pokaždé očekávatelný) hluk. A nuda. 

Hádky o to, kdo má mít ukrajinské a ruské občanství, jsou víceméně pěna dní. Co je důležité, došlo už k nějakým náznakům reálného oteplení mezi Ruskem a Ukrajinou? Obchodního, kulturního, diplomatického typu?

Otázka „ruské pasportizace“ Donbasu je nejspíš zajímavá především z hlediska toho, že Kreml nabídkou ruského občanství vybraným „aparátčíkům“ z „lidových republik“ tlačí na budoucího ukrajinského prezidenta Zelenského ještě dřív, než vůbec nastoupil do úřadu. Svým způsobem mu omezuje manévrovací prostor, na což Zelenský, věren své profesi komika, reagoval nabídkou ukrajinského občanství pro všechny Rusy, ale podle mého dost ustřelil… Proboha, jen si zkuste představit, kdyby ho Rusové vzali za slovo a pro ukrajinské občanství vyslali třebas „jen“ 30 nebo 40 milionů lidí… Co by z „naší“ Ukrajiny asi tak zbylo?! Jak bychom poznávali, kdo je „náš“ a kdo „není“? Komu bychom tam vlastně posílali zbraně a miliardy? A komu by tam jezdili naši politici plácat po zádech? A jak bychom poznávali, kdo že to z Ukrajiny vlastně masově míří do Evropy? Prostě, bugr.

No, a teď vážně. Ne, žádné oteplení nenastalo, jen si Zelenský s Putinem na dálku vyměnili pár „nápadů“. Putin to korunoval tezí o „výhodném“ společném občanství Rusů a Ukrajinců, což je ale přece cosi, co už měli za Sovětského svazu. Hrozí pohlcením celé Ukrajiny, nebo chce být taky jen za komika? Zelenský kontroval pustými frázemi o Ukrajině coby celosvětovém vzoru demokracie, v níž se všichni mají rádi a všem je náramně dobře… Taky bizár, mimochodem. 

Důležité ale zůstává: Rusko zjednodušuje občanství (zatím) pro vybrané stovky tisíc lidí, ale současně už „nenápadně“ zveřejňuje „průzkumy“, podle nichž prý o ruské občanství stojí přes 80 procent z 2,3 milionu obyvatel Donbasu. Znamená to, že Kyjev o celý ten region, nebo přinejmenším o většinu lidí v něm, přijde? A znamená to, že na ukrajinském území se zničehonic vyloupnou miliony „nových“ ruských občanů? Nebo se Zelenský rozhoupe a raději začne s Ruskem jednat? Rusko mu tlačí nůž na krk ještě dřív, než vůbec nastoupil do prezidentského úřadu. Jako by tím říkalo, že už dál nehodlá marnit s Ukrajinou čas hraním si na kočku a na myš…   

Tak „slavná“ Syrská observatoř pro lidská práva hlásí, že Rusové a Asad už skutečně likvidují odpor v provinciích Idlíb a Hamá. Zajímá to vlastně ještě Američany? A co se stane, až Asad a spojenci narazí na Turky? Zamávají jim a zastaví se?

To je téma tak na tisíc stran, ale v kostce platí, že ruské letectvo bombarduje okrajové oblasti Idlíbu a přilehlé regiony vcelku pravidelně, syrská armáda prý dostala zelenou k ofenzivě, která by měla prý být zahájena někdy v létě, a americká strana neoficiálně přiznává, že ano, Idlíb je baštou všech možných odnoží Al-Káidy, ale oficiálně jejich zničení odmítá, protože by to prý destabilizovalo celý region. Jako že by tam s Al-Káidou všem lidem bylo líp, nebo tak něco. 

Upřímně, odsud z Prahy nemám ani páru o tom, jak vážné jsou přípravy na ofenzivu proti Idlíbu, tím spíš, že se podobné „zaručené zprávy“ objevují poslední rok pravidelně, v intervalech vždy několika měsíců. Na druhou stranu je očividné, že ponechávat si Al-Káidu na svém území Damašek nemůže do nekonečna, a pokud USA, jak už jsme o tom mluvili, opravdu zařadí Muslimské bratry na seznam teroristů, a ještě navíc uvalí na Turecko sankce kvůli ruským S400, tak se zdá být vcelku logickým, že „povolí“ i turecká snaha bránit v Sýrii přinejmenším některé americké zájmy. Al-Káida k nim přitom patří stejně jako třebas syrští Kurdové. Ale je to všechno mnohem složitější a propletenější. Přesto, nedá se vyloučit, že se v dohledné době už opravdu „něco stane“. Ale nepředbíhejme.      

New York Times pobavily titulkem, že americká armáda přestala odhadovat, kolik procent území Afghánistánu kontroluje Tálibán. Jeden generál se pohoršoval, že je to jako vypnout výsledkovou tabuli uprostřed zápasu. Co k tomu Američany vedlo? Není to tak trochu blamáž?

Vy byste nevypnul výsledkovou tabuli, když prohráváte vysoko na body a ta čísla se neustále zhoršují? Koneckonců, Pentagon už dávno přestal oficiálně počítat i oběti svých válek, útoků a náletů ve světě, protože mu to silně zhoršuje humanitární image. A když už nějaká čísla vydají, obvykle se pohybují kolem desetiny skutečného počtu obětí. A k tomu ještě aby oficiálně přiznával, jak jeho panování na Afghánistánem krachuje? Jak nejmodernější, nejsilnější a nejdražší armáda na světě prohrává s otrhanými vousáči v keckách a s kalašnikovem? Toho bohdá nebude! Ale mýlíte se. To není blamáž. To je realita.    

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Spějeme k volbám do Evropského parlamentu. Nejde ani tak o to, kolik odpůrců EU se tam dostane, protože parlament je nastaven tak, aby nemohl nic moc ovlivnit, ale poznáme alespoň přibližnou míru nespokojenosti občanů EU s EU…

Zdroj: parlamentnilisty.cz

Spencerová Tereza