Autor vidí souvislosti v řadě událostí velikonočního týdne s tím, co má v nejbližší době následovat.
Krvavé Velikonoce na Srí Lance a ostudný pád Porošenkův na Ukrajině jako by symbolicky uzavřely podivné události a jevy letošního svatého týdne. Absurdní požár Notre Dame jako předznamenání, ale třeba i uzavřené vyšetřování Čapího hnízda a možný pokus obžalovat Andreje Babiše – vše se nyní míchá do jediného koktejlu, jehož propagandistické mediální interpretace jsou snad ještě brutálnější než události samy.
Jde pouze o shodu okolností, nebo mají naopak tyto různé jednotlivosti na různých místech světa nějakou společnou základnu (arabsky Al-Kaidá), kterou nevnímáme? Nikoli na Srí Lance, ale V Praze na Václavském náměstí postavili policisté zábrany, jak by každou chvíli očekávali teroristický útok. Současně nás ubezpečují, že nejde o nic mimořádného. Nic prý nehrozí – doufejme, že se to týká i shromáždění, které má na tomto místě proběhnout ve čtvrtek. A rovněž doufejme, že kdyby „čučkaři“ o něčem věděli, předali by informace vládě i prezidentovi. Nikoli jako na Srí Lance…
Znaky
K ouvertuře – požáru Notre Dame – nemá skoro smysl se vracet. Z oficiálních zdrojů o něm bylo řečeno skoro všechno – což znamená nic. Za zmínku stojí snad jen vyjádření Benjamina Moutona, který v televizi již 15. dubna večer řekl:
„Vůbec tomu nerozumím. Šíření ohně je hodně zvláštní. U tak starého dubového materiálu, který je mimořádně tvrdý, byste potřebovali velké množství menších kousků dřeva, abyste docílili dostatečně vysoké teploty, která by rozpálila dubové trámy. V roce 2010 jsme vyměnili veškeré elektrické kabely, takže není možné, aby oheň vznikl zkratem. Nové vedení bylo nataženo v souladu s moderními standardy. A co víc, instalovali jsme v katedrále špičkový systém detekce a protipožární ochrany. V kteroukoliv chvíli jsou v katedrále vždy dva lidé v pohotovosti, ve dne v noci, aby v případě spuštění hlásiče požáru mohli identifikovat místo a pokud by bylo nutné, tak zavolat hasiče.“
Kupodivu však navzdory tomu vláda okamžitě věděla, že šlo o „nešťastnou náhodu“ pravděpodobně způsobenou poruchou elektroinstalace. Teroristický útok či záměrné založení ohně ihned vyloučila. V objektu katedrály prý v okamžiku vzniku požáru nikdo nebyl. Bez ohledu na to, že videa, která se okamžitě rozšířila po internetu ukazují pravý opak. A nedlouho předtím (titíž?) útočníci zapálili jiný významný kostel.
A přesto Macronova vláda ví, že za tím nestojí islamisté či radikální ateisté. Ti i oni přitom v nedávné době zaútočili na více než tisíc (z celkového počtu asi 4000) významných křesťanských objektů v zemi. Jde o naprosto typické znaky: vraždění, znásilňování, napadání a výhrůžky muslimů jsou obvykle dílem „vyšinutého jednotlivce“ – a kdo se pokusí přinést veřejnosti důkazy o opaku, stane se v mnoha zemích sám předmětem policejní represe.
Výsměch?
Také reakce na velikonoční vraždění na Srí Lance zpočátku vykazovaly podobné znaky. Řada našich „expertů“ při loajálním následování těch ze zahraničí si usilovně v televizích a na mainstreamových webech lámala hlavu, kdože by za tím mohl být. Zdejší budhisté jsou přece tak mírumilovní (což předváděli v nekonečné občanské válce, která skončila před deseti roky) a islamisté tam snad ani nejsou.
Pouze kvůli tomu, že tamní prezident a premiér se zrovna nemusejí, vystřelila náhle do veřejného prostoru informace, že místní „čučkaři“ o chystaných atentátech již dost dlouho věděli. Ale protože prezident nemá premiéra rád (chtěl ho nedávno odvolat), prostě se to k vládě nedoneslo. A tak už víme, že za útoky stojí muslimové ze jakési skupiny National Thowheeth Jama’ath (NTJ), jimž ovšem vydatně pomáhali radikálové ze zahraničí. „Bez mezinárodní sítě by tyto útoky nebyly úspěšné,“ tvrdí vládní mluvčí.
V tom mu jistě lze věřit. Také západní tajné služby prý intenzivně sledují „radikální islamisty“. Čímž to ovšem hasne. Dokonce vládě blízká Nadace Konrada Adenauera přišla nedávno s řadou zajímavých zjištění. Například, že dvě tisícovky (!) německých mešit navštívila v poslední době nejméně tisícovka nejradikálnějších imámů. Kdeže se tam vzali? No přece přijeli jako turisté na normální vízum. Takže policie o nich ví, ale vízum dostanou. Že by to neřekli čučkaři vládě? Proč asi?
Jeden by si mohl myslet, že je to prostě čistý sarkastický výsměch všem tisícům znásilněných, zraněných či stovkám zavražděných – ale ono je to horší. Do Evropy dál proudí tisíce a tisíce imigrantů z Asie, Blízkého východu a Afriky. Jen se o nich v ČT nemluví, takže „migrační téma“ před blížícími se volbami do europarlamentu jako by zázrakem zmizelo i z většiny ostatních hlavních médií. A tím to hasne. Nebylo to v televizi – tak to není. Projekt rozředění národů a destrukce národních států samozřejmě pokračuje o to intenzivněji. Ani ty zábrany na Václaváku opravdu nejsou pronic zanic.
Systém
To, čeho jsme svědky, je pouze pokus o „pootočení“ metody. Systém zůstává stejný. Mutti Merkelová si jen již nedělá selfíčka s invazními jednotkami, které na nádražích vítají němečtí pionýři ze Sorosových neziskovek. Média se starají o úplně jiná „nebezpečí“: především o „nástup extrémistických, populistických a fašistických“ politických stran a hnutí. O „boj proti dezinformacím“, neboť kromě jiného dokazují, že o žádné extrémisty, populisty a fašisty nejede.
Nyní k tomu přibyla nutnost vyměnit ty úplně nejprovařenější politiky za neznámé mladé tváře, které se jakoby vynořují odnikud. Případ Čaputová na slovenském prezidentském křesle zdaleka není ojedinělý. Lze k němu přiřadit i Volodymyra Zelenského, který ve včerejších volbách drtivě odstranil politickou zrůdu zvanou Porošenko? Ano i ne. Povšimněme si, jak rychle mizejí zprávy o ukrajinských prezidentských volbách z mainstreamových médií – ač po týdny patřily k jejich hlavnímu „žrádélku“. Svým způsobem je zajímavá i reakce ruského premiéra Medveděva:
„Nemám žádné pochybnosti: co se týče Ruska, bude se nová hlava ukrajinského státu držet své rétoriky z volební kampaně. Nedělám si o tom žádné iluze. Zároveň ale stále existují šance na zlepšení spolupráce s naší zemí. Nová vláda by měla pochopit hlubokou hodnotu vztahů Ruska a Ukrajiny.
Fakt, že Rusko výsledky voleb uznalo (ač mu tam Porošenko nedovolil poslat pozorovatele), má rovněž jistou vypovídací hodnotu. O žádný obrat určitě nepůjde, systém zůstává zachován, ale „metoda pootočení“ je zjevně použita i zde.
Neusnout
Smysl je jednoduchý a průhledný: opět uspat probouzející se unijní veřejnost. ONI už vědí, že přímým atakem to nepůjde. Proto na jedné straně mediální mlčení o fatálních problémech bruselského imperiálního molocha, na straně druhé „ofenziva“. K ní patří třeba i projekt našich vysokých škol, které „paže vedle paží“ s agenturami typu Člověk v plísni vyrazí vykládat lidu o skvělých výhodách Evropské unie.
A současně také „infiltrace“ protestních stran a hnutí (a médií): některá se sice náhle tváří ještě radikálněji než doposud – ale jen proto, aby z této pozice zaútočila na jediné současné relevantní politické subjekty na parlamentní úrovni. Konkrétně třeba na Okamurovu SPD, kterou nařknou ze „zrady ideálů“ – právě tak, jako stranu Marine Le Penové. Jen „shodou okolností“ budou oba ve čtvrtek na Václavském náměstí v Praze přesvědčovat českou veřejnost o opaku. Stojí za to na tuhle akci do Prahy přijet.
Masakr na Srí Lance do taktiky opětovného ukolébání evropské veřejnosti před květnovými volbami samozřejmě nezapadá. Zvláště když selhala oblíbená metoda „neznámého teroristy“ (možná bude mít jednou svůj pomník – ale to už se nebude nazývat teroristou), který s muslimskou invazí do západního světa samozřejmě nemá vůbec co do činění.
O to víc se nyní budou hrát „domácí problémy“. U nás samozřejmě nejvíce možné obvinění Andreje Babiše, že dostal na Čapí hnízdo příspěvek (který ostatně už firma preventivně vrátila) z tiskáren nekrytých bruselských peněz. ONI jsou opravdu přesně takhle hloupí. Ale podcenit JE by bylo fatální. Zatím mají obrovskou moc, nekonečné finanční zdroje a instituce obsazené svými rentiéry.
A krvavý plán, proti němuž je velikonoční vraždění „kdesi v Indii“ jen drobná nehoda.
Opravdu: všechno souvisí se vším.
Zdroj: protiproud.cz
Hájek Petr