Pro ty, kdo ještě nezanevřeli na mainstreamová média a sledují kupříkladu Lidové noviny, muselo být zajímavé sledovat polemiku, která se rozhořela po vydání zamyšlení Václava Hořejšího „Přestaňme strašit říší zla“ (LN, 10. dubna). Pokusil se v ní o „zakázané“ – podívat se na minulé a současné konflikty mezi Západem a Ruskem střízlivýma, objektivníma očima. A to se nepromíjí…
Asi právě proto se téměř každý den poté v novinách v oddílu „Názory“ objevovaly odmítavé reakce – redaktor Petr Zídek napsal článek „Rusko je pro Česko hrozbou“ (11. dubna), reportér Tomáš Vlach článek nazvaný „Scénář pro neposlušné“ (12. dubna) a Jakub Kalenský z think-tanku Atlantic Council článek „Nepapouškujme už ruskou propagandu“ (12. dubna). Připojili se i další v ohlasech a komentářích.
Ve včerejším vydání se V. Hořejší, profesí molekulární imunolog, nicméně se širším zájmem o věci veřejné, ohradil proti výtkám svých oponentů a shrnul podstatu diskuse. Dodejme, že z jeho slov nebyla cítit ona bojovná válečnická rétorika, jako z textů jeho oponentů.
Výtky a fauly
Oponenti Hořejšího názorů – ostatně dosti odvážných v dnešní době – se samozřejmě drželi klasické současné mainstreamové narace: jeho text je prý plný „nepravdivých předpokladů“ a „argumentačních faulů“.
Jenže tyto praktiky užívali spíše jeho oponenti, když ho označovali za „prokremelského agenta“ atd.:
„V první řadě musím kategoricky oponovat obvinění, že hájím ruské zájmy. Nikoliv, já se pouze snažím hodnotit situaci objektivně a nepředpojatě. Jsem si vědom mnoha negativních stránek nynějšího ruského režimu. Domnívám se, že naopak hájím naše, české a evropské zájmy, nikoliv zájmy nějakého amerického (evropského, ruského) vojensko-průmyslového komplexu“, napsal.
Kritika jeho oponentů samozřejmě směřovala k údajně „historicky zakořeněné“ ruské rozpínavosti, která se podle nich projevuje v moderní době v událostech spojených s Gruzií a Ukrajinou:
„K té neustálé ruské rozpínavosti: srovnejme si prosím rozlohu ruského impéria (resp. jeho sovětského ekvivalentu) v roce 1914, 1936 a 2018 (ano, po roce 1945 se to zvětšilo oproti roku 1936, ale nikoliv oproti roku 1914). Pokud jde o tu skutečnou expanzi v 17. – 19. století, velmi mi připomíná například expanzi USA ve stejné době. Rusko před 30 lety ztratilo (bez jakéhokoliv odporu) kompletně své bývalé komunistické satelity a posléze i skoro 25 procent sovětského území.“
V současném politicko-společenském českém diskurzu opravdu odvážná slova! Autor však pokračuje ještě otevřeněji:
„Nezapomeňme také, že Rusko bylo v minulých dvou stoletích třikrát drtivě napadeno ze západu, nikoliv naopak“.
Uvádí i další analogie:
„Nevšiml jsem si, že by kdokoliv v posledních desetiletích Rusko vznášelo nějaké územní požadavky (pokud pomineme specifický případ Krymu, který je možno co do motivací srovnávat třeba s izraelskou anexí Golanských výšin). Rusko dokonce ani diplomaticky neuznalo ty donbaské lidové republiky. Jsem přesvědčen, že by tam Rusko uvítalo nějaké rozumné mírové řešení – například federalizaci“.
Kdo koho vlastně opravdu ohrožuje?
Svoboda myšlení, nezávislá od konkrétní dobové módy či neodvislá od finančních toků současných mediálních magnátů, je dnes vzácností. Hořejší však dokazuje, že pořád ještě existuje.
„Je očividné, že v posledních 30 letech Západ, resp. NATO (hlavně USA) podniklo několik vojenských akcí na podporu svých zájmů a že tyto akce měly velmi vážné důsledky – viz hlavně onen tragický rozvrat v oblasti Blízkého východu a okolí. Faktem také je, že USA mají po světě mnohem více vojenských základen než Rusko a že poblíž amerických hranic nejsou ruské základny žádné.“
Hořejší v rámci objektivity samozřejmě uznává, že Rusko podporuje několik separastických republik včetně Jižní Osetie, Abcházie či Podněstří. Jenže jejich vznik podle něj velmi připomíná odštěpení Kosova nebo vznik tzv. Severokyperské turecké republiky.
Co říkají kritici?
Podle Hořejšího se kritici jeho článku nesoustředí na podstatné myšlenky v textu zmíněné a opakují pouze obvyklé fráze:
„Zídek tvrdí, že Rusko ,ostentativně odmítá západní hodnoty‘. Jsem přesvědčen, že ruská kultura jasné vychází z evropských tradic (a velmi podstatně k nim přispěla) a že Rusové vyznávají v zásadě stejné základní životní hodnoty jako my“, píše.
Napsat tato slova jistě od autora vyžadovalo značnou odvahu. Dnes se tyto zjevné axiomy neodváží vyřknout ani odborníci, kteří se Ruskem zabývají desítky let.
Důvodem je strach.
Kdyby tak učinili, dříve nebo později by byli ostrakizováni, vytěsněni – neměli by přístup do médií, nedostávali by státní granty, byli by propuštěni ze zaměstnání atd. Podivná situace: molekulární imunolog se těší větší svobodě ve svém vyjadřování než odborníci na danou oblast…
Podle Zídka také Rusko „neuznává žádná pravidla a pomocí hybridní strategie se snaží rozložit NATO i EU“. Hořejší se nad těmito slovy podivuje:
„Opravdu myslí, že Rusko je zodpovědné za brexit? Nebo za výsledky voleb v různých zemích? A že je hlavním viníkem rozvratu zásad mezinárodního práva?“
Odpovězme autorovi: ano, zjevně si to opravdu myslí!
V případě výtek Kalenského Hořejší především polemizuje s jeho názory na současný vývoj situace na Ukrajině. „Majdan“ Kalenský nazývá – zcela v rámci narativního postoje současné ukrajinské vlády – „revolucí důstojnosti“. S tím Hořejší přirozeně nesouhlasí a uvádí zcela správně, že předtím v Kyjevě vládla legitimní vláda vzešlá z demokratických voleb. „Ta rozhodně nebyla odstraněna standardním demokratickým procesem“, dodává.
Závěrem
Také v závěru své repliky Václav Hořejší osvědčuje podstatně větší nadhled než jeho kritici. Zajímá ho budoucnost, nikoliv schematismy a ideologiemi zatížená současnost:
„Upozorňuji, že mé názory na škodlivost ignorování ruských zájmů a uplatňování silových přístupů k Rusku nejsou jen nějakým výplodem pošetilého molekulárního imunologa, ale již dávno zaznívaly od prominentních diplomatů a politologů. Já jsem zásadním eurofederalistou a nemám naprosto žádné důvody hájit zájmy Ruska. Jsem hluboce přesvědčen, že by bylo v zájmu Česka, EU a celého světa, kdyby co nejdříve skončila ta nynější druhá studená válka, problémy se opět začaly řešit diplomaticky a ty šílené částky na zbrojení se použily na řešení stále palčivějších globálních problémů.“
Ve své odvážné filipice proti hlouposti a slepotě Západu Hořejší vyzývá, aby se právě on ujal jako „jednoznačně silnější strana v tomto nešťastném konfliktu“ iniciativy a „seriózní a velkorysé snahy o nápravu by proto měly vzejít od něj“.
Zdroj: Lidové noviny
-mp-