Spojené státy pocítily ve srovnání s ruskými a čínskými konkurenty vlastní slabost a nyní jsou ve víru dávno zapomenutých idejí. V mezinárodních vztazích opouštějí liberální světový řád a vracejí se k doktríně exkluzivity. Tím, že zpochybňují svoji účast v Radě bezpečnosti, otevírají cestu ke zrušení mezinárodního práva a rozpuštění OSN.
Takový přístup obyvatele západní Evropy překvapuje a bijí na poplach, zatímco Rusko (a Čína) tyto události předvídalo a připravilo se na ně. Spojené státy se 26. března 2019 vzdaly svých povinností vůči OSN a potvrdily svoje právo na „exkluzivitu“ – prohlásily Golanské výšiny za území Izraele.
Bývalý americký zástupce v OSN (během prezidentství Bushe mladšího) a úřadující národní bezpečnostní poradce prezidenta Trumpa John Bolton se tak staví proti zvláštním pravomocem OSN. Nepřipouští, že by někdo mohl donutit jeho zemi, aby převzala jakékoliv povinnosti. To znamená, že pět stálých členů Rady bezpečnosti v New Yorku představuje světový direktorát, který ztělesňuje mezinárodní právo, avšak není ve stavu, kdy by mohl Spojené státy k čemukoliv přinutit.
Taková „exkluzivita“ byla pro Washington vždy charakteristická, ačkoli ne všichni na světě si to chtějí přiznat. V dnešní době se opět projevuje – a to v souvislosti se zvláštním mezinárodním kontextem, který povede ke komplexní změně stávajícího světového řádu.
Co vlastně znamená americká „exkluzivita“?
Americká „exkluzivita“ spočívá v mýtu „otců-zakladatelů“, tedy těch puritánů, kteří byli v Anglii považováni za nebezpečné fanatiky a za to byli pronásledováni a následně našli útočiště nejprve v Nizozemsku a pak v Americe (připluli k jejím břehům na lodi „Májový květ“ v roce 1620). Založili tam nový sociální systém založený na strachu z Boha. Byl to „první demokratický stát“, „Světlo na kopci“, který měl zářit pro celý svět. To znamená, že Spojené státy jsou „příkladem“ pro ostatní a jejich posláním je přestavět svět podle vůle Boží.
Samozřejmě, že se historická skutečnost od této pohádky značně liší. Ale to není podstatné.
Během posledních 200 let se všichni američtí prezidenti odvolávali na tento historický padělek s tím, že jim zaručoval právo:
1) uzavírat, podepisovat a přijímat dohody s podmínkou, že nebudou platné v jejich vlastní zemi;
2) prohlašovat, že jednají ve jménu „Boží vůle“, zatímco jejich nepřátelé jsou její odpůrci, a proto je trestají za tytéž skutky více, než své vlastní lidi (dvojí standardy);
3) neuznávat jakoukoliv mezinárodní pravomoc ve vztahu k vnitřním záležitostem.
Takový postoj je záhadný, a to tím spíše proto, že Evropané – kteří nemají žádné podobné předsudky – nevynakládají žádné úsilí a nepokoušejí se porozumět zvláštnostem myšlení ostatních. Domnívají se například, že odmítnutí Pařížské dohody o klimatu ze strany Spojených států způsobila hloupost prezidenta Trumpa. Jenže ve skutečnosti se jedná o stálou pozici Washingtonu. Pařížské dohodě z roku 2015 předcházel Kjótský protokol z roku 1997, který Washington také neuznal.
Spojené státy odmítly uznat to, co od ostatních požadovaly, protože by to kladlo na jejich spoluobčany jisté závazky. Prezident Clinton se například snažil vyjednat jisté podmínky, ale OSN je odmítla. Tak tedy protokol podepsal a poslal jej do Senátu k ratifikaci. Ten jej jednomyslně odmítl a poskytl tím příležitost k obnovení jednání. Zřeknutí se jakéhokoli mezinárodního právního předpisu, který by ovlivňoval vnitrostátní právo, neznamená, že Spojené státy například odmítají samotnou myšlenku Kjótského protokolu o snižování emisí ovzduší nebo že v tomto směru nečiní žádné úsilí. Oni prostě jen nedovolují zasahování do vlastních právních předpisů.
Exkluzivita znamená, že Amerika představuje „stát, kterému ve světě není rovno.“ Považují se za příklad demokracie a odmítají být rovnocenní s ostatními – což v tomto případě nelze tak jako tak považovat za demokratické. Během studené války se spojenci rozhodli tento kulturní rys ignorovat a protivníci tomu nevěnovali pozornost. Po rozpadu Sovětského svazu – a až do úpadku Západu, kdy se svět stal multipolárním – nebyl tento rys zohledňován. A dnes ničí dosavadní systém kolektivní bezpečnosti.
Dodejme, že existují ještě dva další státy, které mají podobnou ideologii – Saúdská Arábie a Izrael.
Podívejme se v tomto kontextu na situaci kolem Golanských výšin, která hrozí výbuchem.
Spojené státy a Golanské výšiny
Během Šestidenní války (1967) Izrael obsadil Golanské výšiny patřící Sýrii. Rezoluce č. 242 Rady bezpečnosti, zdůrazňující „nepřípustnost anexe území válečnými kroky“ nařídila „stažení izraelských ozbrojených sil z území obsazených v důsledku nedávného konfliktu“.
V roce 1981 se Knesset jednostranně rozhodl toto usnesení porušit a Golanské výšiny anektovat. Rada bezpečnosti odpověděla rezolucí 497, která uvádí, že je izraelský zákon „neplatný a nemá žádný mezinárodní právní účinek“.
Za celých 38 let se OSN nepodařilo dodržení těchto rezolucí prosadit. Přesto zůstávaly platné a Spojené státy je vždy podporovaly.
Nicméně 26. března t.r. Spojené státy uznaly Golanské výšiny za izraelské území. To znamená, že uznaly anexi území v důsledku války. Tímto krokem se vzdaly svých hlasování v Radě bezpečnosti – pokud jde o Golany – za všech těch 52 let, a také zásad stanovených v Chartě OSN. Je to historicky poprvé, co se Spojené státy zřekly svého hlasování v Radě bezpečnosti.
Své rozhodnutí Washington obhajuje tím, že prostě vzal na vědomí skutečný stav věcí. Golanské výšiny Izrael obsadil v roce 1967 a od roku 1981 je ovládal jako své vlastní území. To znamená, že díky americké „exkluzivitě“ skutečný stav věcí u amerického spojence, který se také bojí Boha, zvítězil nad mezinárodním právem, které obhajují pochybní partneři.
A pak Washington dodává, že by bylo špatným signálem vrátit Golany Sýrii, která v jeho očích nepředstavuje nic jiného než zločineckou organizaci… a velmi ochotně je předá nejdražšímu izraelskému spojenci. Podle doktríny exkluzivity mají Spojené státy, tento „stát, jemuž není na světě rovno“, na takové jednání právo, protože se jedná o jejich poslání.
Poté, co Spojené státy vládly celému světu, došlo k jejich oslabení. A nyní opouštějí také OSN. Aby si udrželi své dominantní postavení, soustředí se na tu část světa, kterou stále ještě ovládají. Rusko a Čína na Státy podle obrazného vyjádření Sergeje Lavrova doposud pohlíželi jako na obrovské a strašidelné zvíře, která musí být laskavě doprovozeno do hrobu, aby nezpůsobilo žádnou katastrofu. USA nicméně zvládly zpomalit svou recesi tím, že si zvolily Donalda Trumpa za prezidenta. Jenže ten ztratil většinu v Senátu a zjevně udělal dohodu s „deep state“ (jako důkaz může posloužit jmenováním Elliotta Abramse a stažení obvinění ze spolupráce s nepřítelem, které přednesl prokurátor Robert Muller). To vše, aby mohl zůstat u moci.
Ve skutečnosti samozřejmě nevznikne třetí mezinárodní organizace (po Společnosti národů a OSN). Svět se rozdělí do dvou oblastí organizovaných podle různých právních modelů: prvního, v němž budou USA a země jim podléhajících, a druhého, kam budou zahrnuty suverénní státy propojené kolem „Velkého euroasijského partnerství“. Na rozdíl od období studené války, kdy bylo téměř nemožné přestěhovat se z Východu na Západ a zpět a oba bloky uznávaly jednotný právní systém OSN, by měl nový systém zajistit volný obchod jedné oblasti s druhou, které ovšem budou organizovány podle různých právních modelů.
Právě o tomto post-západním světě promlouval z pódia Valného shromáždění OSN dne 28. září 2018 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Ještě poznámka: pokud by Izrael prohlásil uznání své suverenity nad Golanskými výšinami za své vítězství, Saúdská Arábie by to po jistém zaváhání odsoudila. Tato pozice sice neodpovídá saúdské doktríně, nicméně kvůli jednomyslnému odmítnutí tohoto územního dobytí arabským světem by se v tomto případě Rijád raději přiklonil k názoru ulice. Ze stejného důvodu bude také nucen odmítnou „dohodu století“ o Palestině.
Změnily se Spojené státy?
Na rozdíl od nás se média sama připravila o právo předvídat rozpuštění OSN a rozdělení světa na dvou právně odlišných zón. Nerozumějí tomu, co se vlastně děje, proto jen opakují jako nějakou mantru: populista Donald Trump přebudovává Spojené státy a ničí světový liberální řád.
Dějiny je potřeba znát. Americký prezident Woodrow Wilson byl na konci první světové války bezpochyby architektem Společnosti národů. Tato organizace však byla založena na rovnosti států, a to na základě myšlenek Aristida Brianda a Leona Bourgeoise. A proto se dostala do konfliktu s americkou exkluzivitou.
A Organizace spojených národů, jejímž jedním z architektů byl prezident Roosevelt, sjednotila demokratické shromáždění a světový direktorát, tj. Radu bezpečnosti, inspirovanou systémem řízení podle Vídeňského kongresu (1815). To umožnilo Spojeným státům účastnit se činnosti této organizace, což také činily.
Dnes již Spojené státy nejsou schopny rozšířit svou moc na Rusko ani na Čínu a proto pro ně nemá smysl uzavírat dohody s těmito mocnostmi. Proto opouštějí systém OSN.
Je směšné vidět, jak západní země, které tento systém široce používají 74 let, nyní křičí a roní hořké slzy. Bylo by však lepší se ptát, proč se tyto dva systémy staly tak vratkými: Liga národů byla založena na rovnosti států, ovšem nikoliv na rovnosti národů, a OSN se snažila prosazovat univerzální morálku, která však ignorovala národnostní rozdíly.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: Thierry Meyssan - The UNO destroyed by US «exceptionalism» vyšel 2. dubna 2019 na voltairenet.org.
Zdroj: voltairenet.org
Meyssan Thierry