V programu „Církev a svět“ na televizním kanálu „Rossija-24“ vznesl metropolita Ilarion (Alfejev) téma „změny pohlaví“, a to zejména ve vztahu k dětem.
Mimo jiné řekl, že
„církev nikdy nebude souhlasit s uznáním tohoto způsobu života jako normálního, zdravého. Nikdy neuzná zvrácenosti, které dnes existují v mnoha západních zemích, když je například dítěti od dětství, nebo téměř od dětství vštěpováno, že existuje něco jako biologické pohlaví, ale že také údajně existuje to pohlaví, které si může pro sebe vybrat.“
Metropolita dále poznamenal, že takový přístup dospělých vůči dítěti je trestným činem a musí být stíhán.
V některých kruzích to způsobilo předvídatelnou nepřátelskou reakci. Pokud v příštím pořadu metropolita řekne, že 2 x 2 = 4, prohlásí stateční bojovníci proti klerikalismu okamžitě, že ve všech civilizovaných zemích se 2 x2 rovná 5 již několik let, a u Elona Muska to dělá již 6,5… A Rusko tak opět zaostává za celým civilizovaným světem.
Petrohradský zdroj moika78.ru dokonce uvedl, že „Ruská pravoslavná církev odsoudila operaci, během níž chirurgové odstranili mužské pohlavní orgány, které se vyvinuly v osmiměsíční dívce“. Pro některé zdroje je klamání čtenářů běžnou praxí, zejména když říkají něco o církvi.
Metropolita Ilarion totiž o operacích tohoto druhu – ostatně velmi vzácných – nehovořil. Měl na mysli zcela jiný jev, kdy se operace „na změnu pohlaví“ provádí lidem, kteří jsou fyziologicky zcela zdraví muži nebo ženy.
Tyto operace se provádějí v situaci tzv. genderové dysforie. Jedná se o duševní poruchu, ve které se člověk považuje za opačné pohlaví a bolestně prožívá existenci ve „špatném“ těle. Během operace, která by teoreticky měla přinést lidské tělo do souladu s jeho chápáním sebe sama, se chirurgicky odstraní primární sexuální charakteristiky a vytvoří se umělé náhrady druhého pohlaví – například se člověku udělá umělá vagína. V tomto případě, samozřejmě, neprobíhá ani menstruace, a zejména k těhotenství zcela jistě nedojde... Jak řekl jeden z nemocných: „moje tělo vnímá vagínu jako ránu“.
Přinášejí takové operace trvalou úlevu? Podle výsledků lékařského výzkumu, který provedl týdeník The Guardian,
„neexistují žádné přesvědčivé důkazy o tom, že operace změny pohlaví zlepšují životy transgender-osob. Mnoho lidí po operaci stále prožívá hlubokou depresi, ba dokonce mají tendence k sebevraždě. Tyto údaje se týkají roku 2004, nicméně od té doby je další fakta potvrdila.“
Oficiální dokument vládního „Centra pro lékařskou péči“ (The Centers for Medicare & Medicaid Services) pro rok 2016 uvádí, že „na základě důkladného přezkoumání dosud dostupných klinických údajů nemáme dostatečné důvody k určení, zda doporučit operaci změny pohlaví, aby se zlepšil stav pacientů s genderovou dysforií.“
Značně rezervovaný postoj lékařů kontrastuje s ideologickým nadšením, s nímž jsou tyto operace prosazovány jako jediná správná a nezbytná reakce v případech genderové dysforie. Myšlenka, s níž tato ideologie pracuje, spočívá v tom, že někteří lidé se rodí s mozkem patřícím k opačnému pohlaví, a je třeba, aby bylo tělo co nejrychleji uvedeno do souladu s mozkem. Vzniká zde ovšem vážný etický problém – má lékař splnit požadavky pacienta trpícího duševní poruchou a provádět nevratné chirurgické manipulace s jeho tělem přesto, že není prokázáno, zda přinášejí trvalou úlevu? Pacient může poté také všeho litovat.
V této situaci je církev solidární se zástupci lékařské komunity, kteří nepovažují operaci za správné řešení genderové dysforie. Církev tak činí samozřejmě z konkrétních teologických důvodů, ale nejen proto. Z čistě empirického, vědeckého hlediska je nemožné změnit pohlaví – opačné pohlaví můžete pouze napodobit: muž, kterému lékaři odstranili genitálie, zůstává na genetické úrovni pořád mužem.
Zvláště závažný problém však představuje ideologicky motivované mrzačení dětí, které se již v západních zemích rozrostlo do děsivých rozměrů. Dětská dysforie je nestabilní a ve většině případů se vyřeší sama v procesu dospívání. Dítě přitahované k hračkám a oděvům opačného pohlaví má velmi dobré šance na to během přirozeného procesu dospívání zapomenout.
Pokud se samozřejmě chudák dítě nedostane do rukou ideologických liberálů. V tomto případě budou pečlivě vyhledávány jakékoli známky, které mohou být vykládány jako ty, které odpovídají opačnému pohlaví. Dále se dítě prohlásí za „transgender“ a dospělí začnou s nešťastným procesem předělávání na osobu opačného pohlaví.
Chlapce například začnou oblékat jako dívku, dají mu ženské jméno, učí ho hrát si s dívčími hračkami… A pak mu začnou dávat takzvané blokátory puberty, tedy hormonální drogy, které blokují proces normální puberty a připravují dítě na operaci, během které bude nezvratně zbaven svého primárního pohlaví a sexuálních znaků.
Čtenář může být ohromen a zeptá se: ale jak mohou vědět, že má konkrétní dítě skutečně „ženský mozek v mužském těle“? Odpověď zní: nemohou. Neexistují žádné objektivní metody, které by to dokázaly. Analýzy, rentgenové paprsky, ani tomografie, ani jiné objektivní výzkumné metody nemohou „transgender“ odhalit.
Nemůže však v tomto případě být genderová dysforie u dítěte výplodem manipulace a nucení ze strany dospělých? Mnohé údaje – jak jednotlivé případy, tak statistiky – přesně toto naznačují. Jak si jinak vysvětlit, že v rodinách „transgender“ lidí a horlivých stoupenců této ideologie vyrůstají děti také jako „transgender“? Nebo jak objasnit obecný nárůst počtu mladých lidí, kteří se identifikují jako transsexuálové? Genetickou anomálií? Nebo přeci jen ideologickými vlivy?
Jak se ale v takových případech chová společnost a stát, který by měl zasáhnout ve prospěch dětí, aby jim nebylo způsobeno takové zjevné fyzické poškození? Obvykle se staví na stranu přívrženců transgenderové ideologie.
Proč tomu tak je? Protože každý politik, novinář nebo byznysmen, který se odváží otevřeně oponovat, bude mít vážné problémy. Bude okamžitě označen za fašistu, rasistu, misogyna, homofoba, fanatika a bude vystaven sociálnímu ostrakismu a jeho kariéra bude v troskách.
Tak funguje LGBT ideologie! Snaží se prezentovat všechny své oponenty jako „nenávistníky“, kteří kvůli kulturní zaostalosti, iracionálnímu nepřátelství nebo osobním psychologickým komplexům vystupují proti chudým, nešťastným a zranitelným lidem, tj. „gayům“, „lesbám“, „transsexuálům“ a dalším lidem s odlišnými sexuálními charakteristikami.
Jakýkoliv pokus o pochopení názorů této ideologie, jakékoliv otázky či pokusy o objasnění, jakákoliv nahlas vyjádřená pochybnost skončí okamžitě obviněním z „nenávisti“. Ihned bude jedinec obviněn, že se podílí na sebevraždách, na vytváření atmosféry, která podporuje zločiny proti „zástupcům sexuálních menšin“ atd. Veškeré dotazy po racionalitě, jakákoliv žádost o poskytnutí relevantních dat, jakákoliv snaha o logické uvažování – to vše je odmítnuto proudem slzavého vzteku. Tento vztek ovšem často nevychází z prostředí transsexuálů nebo gayů jako takových, ale od lidí, kteří těmito sexuálními poruchami netrpí, jen jednoduše slouží této ideologii – jako komsomolci nebo Rudá stráž.
V anglojazyčném internetu je velmi snadné narazit na zprávy, v nichž každý, kdo má námitky proti tomu, aby biologičtí muži s mužskými těly chodili do sprch nebo šaten společně se ženami, bývá označen za strašlivého transhomofoba. A hned se ocitne v galerii ďáblů a darebáků, tedy tam, kde se dnes nacházejí otrokáři z amerického Jihu a němečtí národní socialisté.
Tato ideologie se samozřejmě absolutně neslučuje s učením církve a je proti ní nepřátelská. Co se týče totalitních ideologií, pro ně je každý nesouhlas zločinem.
V tomto případě je jenom dobře, když co nejdříve jasně vyjádříme svou pozici: ne, my tyto vaše hry nehrajeme, nenecháme se zmanipulovat.
(překlad vlastní)
Originál: Сергей Львович Худиев - Древнее здравомыслие и модное сумасшествие vyšel 27. března 2019 na radonezh.ru.
Zdroj: radonezh.ru
Chudijev Sergej