Základní politickou strategií Západu je politická rusofobie směřující k zatlačení Ruska, omezení jeho vlivu a vyvolání konfliktů.
Hrozba Ruskem až hystericky ovládá zahraniční politiku USA a v té či oné míře všech zemí Západu. Někde, jako v Polsku, to má charakter celonárodní psychické poruchy, jinde se to projevuje v omezenější míře. Ale směr je jasný: NATO a Evropská unie jako celek vidí svůj smysl v likvidaci Ruska.
To neznamená, že jsou i výjimky. Například Itálie jako celek chce s Ruskem spolupracovat a opakovaně volá po zrušení sankcí, dobré až vynikající vztahy má i například Maďarsko, Slovinsko, dnes už i Bulharsko a kupodivu stále vyváženější vztahy něco plus, něco minus má i Německo i Francie.
Ta příčina nenávisti je zřejmá. Poté, co Západ podnikl frontální útok na Rusko cestou proxykonfliktu na Ukrajině, kdy Obama, Merkelová i další očekávali, že Putin ustoupí, řekl si Putin „dost“ a tažení proti Rusku a absolutně nepříčetné protiruské tahy Petra Porošenka a jeho administrativy skončily krachem. Referendum o nezávislosti, kterým jasně dali obyvatelé Krymu najevo svůj vztah k Rusku, rozvrátilo západní strategii a porážka Ruska se nekonala.
Říká se: „Historia magistra vitae“. No jo, ale to by měl mít Západ ochotu se poučit…
Napoleon, Hitler, Obama i Merkelová chtěli Rusko porazit, byť každý jiným způsobem, ovšem výsledkem vždy bylo jejich fiasko. Je to komické: Rusko vydává na náklady pro armádu mnohem méně než USA či Čína a je ve stejném pásmu jako Německo, Francie, Saudská Arábie, Indie.
Ale liší se v tom podstatném.
Kyjevským pučem zaměřeným k porážce Ruska došla Putinovi trpělivost a od toho okamžiku se jako jediná země postavilo Západu a šlo do každého geopolitického střetu s tím, že nesmí být poraženo.
A od té doby nebylo jako jediná země světa.
Putinovým triumfem je Sýrie, protože poprvé od tzv. vítězství Západu nad Východem (Ruskem) v roce 1990 a dál, zabránil pádu toho, koho Západ určil k likvidaci.
To má závažné důsledky. Západ si může solit sankce, jak chce, ale dnes už by nemohlo nastat humanitární bombardování Srbska, válka v Iráku či útok na Libyi.
Díky Rusku Západ ztratil v geopolitickém vojenském smyslu svou dominanci.
Ne, nepřeháním.
Víme, jaký puč zorganizoval Trump ve Venezuele. Západ dělal vše proto, aby Venezuelu ještě více rozbořil, ale v posledních dnech už jakokdyž utne skončila velkohubá prohlášení Guidóa a jeho stoupenců o porážce Madura za jakoukoliv cenu…A výsledek je, že se najednou uskutečnilo jednání mezi ruským náměstkem zahraničních věcí a americkým zmocněncem „pro konečné řešení“ Venezuely. Zkrátka něco, co by před pěti lety bylo nemyslitelné. A Rusko řeklo: vojenská intervence neexistuje.
Je to hra nervů, poker, ale odráží to zásadně změněné imperiální postavení Západu, které zde trvalo téměř po třicet let: afgánský Taliban odmítá jednat s afgánskou vládou, ale pokládá za užitečné sem tam zajet do Moskvy ke konzultacím, v Libyi, kterou západní útok přeměnil ve zhroucený stát, posiluje proruský vojenský velitel Háftar, střet o snížení či nesnížení těžby vyhrál Putin nad Trumpem, když se před očima vzteklého Trumpa dohodl na posledním G20 spolu se saúdským korunním princem.
Česká politická rusofobie je velmi silná. Vede ji ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, jejími fanatickými stoupenci jsou Piráti, ODS, TOP 09, KDU-ČSL či STAN.
Na sociálních sítích Putin nedopadá zle, ale v mainstreamu je zásada jasná: Za všechno může Putin. Je to zločinec.
Může nebo nemůže? Jak se to vezme.
Putin desítkám, možná stovkám miliónů západních stoupenců tzv. liberální demokracie bere spánek.
To Rusko, nepříliš bohaté, s relativně skromnými vojenskými náklady vítězí tam, kde má klečet a plazit se.
A do těchto nálad spadají oba odbojníci: prezident Václav Klaus a jeho syn poslanec Václav Klaus. Nic jim není svaté, otec se účastní Valdajských fór a od počátku tvrdí, že Západ vyvolal puč v Kyjevě, syn se nebojí přiznat Rusku význam pro naše osvobození a naprosto drze si jel se školským výborem do Ruska… Mimochodem, to neudělal ještě žádný předseda výboru před ním.
Proti absurditě protiruského tažení se vyslovuje leckdo z nás. Já jsem například založil skupinu Přátel Ruska v České republice, která čítá kolem 10 000 členů. Ale oba Klausové jsou jednoznačnými protestními superrebely… Když řeknou něco politicky nekorektního, kavárna politická i mediální dostává amok.
Petr Fiala odstartoval vznik nového subjektu – vytvoření českého Salviniho. Salviniho popularita vzrostla od voleb, v nichž byl druhý, o 20 %.
Česká politika je nesmírně chudá a v zahraničních otázkách už i nudná. Není možné donekonečna opakovat třicet let staré fráze, jak to dělali komunisté. A bohudík to právě oba Klausové neumějí. Proto je logicky po nich prostě poptávka.
Určitě nemusí mít vždy pravdu. Ale je nesmírně zapotřebí, aby stojaté vody rozvířili.
A to oni udělají s gustem.
Zdroj: vasevec.cz
Vyvadil Jiří