Nedávno se autor těchto řádků zúčastnil mezinárodní konference, kde skupina ruských odborníků a úředníků diskutovala o relevantních mezinárodních otázkách s kolegy z jiných zemí. Není na tom nic tajného, ale úmyslně jsem nespecifikoval místo konání a složení účastníků – problém, o kterém chci hovořit, je obecné povahy.
Rusko si časem vyvinulo určitý typ popisu světové a zahraniční politiky. Jeho východiskem se staly události, k nimž došlo před třiceti lety, a které byly spojené s radikálními sociálně-politickými změnami v Evropě a Eurasii. Nebudeme se znovu vracet k diskusím o jejich podstatě, tj. kdo je čím vinen, co bylo správné a co ne atd. Důležitá je struktura diskurzu.
To, co bylo...
V centru ležely vztahy mezi Ruskem a Západem, především Spojenými státy. Leitmotiv představuje to, že arogantní politika Západu (především Spojených států) zničila šance na utvoření nového světového řádu – tato možnost se nabízela po konci studené války. Proto se stalo deklarovaným cílem zajištění toho, aby se narušený světový pořádek vrátil k nějaké správné a spravedlivé (proporcionální) normě.
Opakuji: nejde o to, zda je tento pohled správný. Otázka spočívá v tom, zda má ještě smysl.
Před dvěma a půl lety, když se Donald Trump stal prezidentem, jsem již na stránkách tohoto listu napsal, že jeho příchod s největší pravděpodobností radikálně změní systém našich představ o geopolitice. Zejména šlo o ruské výčitky, jak nespravedlivě s Ruskem Západ po skončení studené války zacházel – ty tvořily značnou část naší komunikace se Spojenými státy za Clintona, Bushe a Obamy.
Jenže s příchodem Trumpa zcela ztratily na významu. Pohled na světové otázky tohoto developerského magnáta je jednoduchý a komplexní: co vlastně chcete? Prohráli jste? Prohráli. Tak si nestěžujte! Vítěz bere, poražený dává. To je způsob podnikání a fungování světa jako celku.
Trump zavedl do oblasti mezinárodních vztahů mimořádně utilitární, obchodní až byznysový přístup. Úkol zní jasně: učinit svět výhodnějším pro Spojené státy. A to výhodnějším v přímém, tedy hmotném smyslu slova. Nezajímají ho, Bůh mi odpusť, hodnoty, globální politická architektura, spojenecký systém, ba dokonce ani akty násilí jako prostředek prosazování prvenství a vlastních zájmů.
To, co bude...
Trump jedná jako by hrál šachy na více stolech, cílem je obchodní válka, metodou sedět za jednacím stolem jeden proti druhému, stejně jako v byznysu, když se uzavírají obtížné dohody (jinými slovy vítězí bilaterální přístup nad multilaterálním). V každém případě Trumpa prakticky nezajímá to, co předcházelo jeho prezidentství – všechny předchozí „špatné obchody“ musí být prostě zrušeny a zapomenuty.
Takové chování vzbuzuje negaci a odpor po celém světě. Zdá se, že ruský postoj, tedy ostrá kritika Ameriky, by měl nyní najít kladné hlasy. Děje se však něco jiného. Obecná hodnocení Ameriky Moskvou sice sdílí mnoho dalších, nicméně ke společnému konání dochází jen sporadicky.
Přední země světa – bez ohledu na to, co si myslí o Trumpově chování – tento nový model vztahů přijaly. Prezident Spojených států nabízí všem stejný přístup, a sice „každý sám za sebe“. A věří, že v bilaterálním formátu má Washington téměř nade všemi výhodu (Čína a Rusko představují jen pár výjimek). Bylo by příliš zjednodušující domnívat se, že jsou Spojené státy odhodlány pouze brát. Trump je zkušený podnikatel, který chápe, že pro udržitelné řešení musí partner, bez ohledu na to, jak těžké jednání by mohlo být, také něco získat.
Proto USA, které od svých partnerů vyžadují výhodné podmínky, nabízejí kromě biče také cukr – přístup na obrovský trh nebo bezpečnostní služby. O poslední je více zájmu v Asii než v Evropě, protože sousedé Číny jsou znepokojeni jejím růstem podstatně více než sousedé Ruska „ruskou hrozbou“.
V důsledku toho se mnozí domnívají, že lze s Trumpem vyjít, pouze se musí správně zvolit strategie ve vyjednávání. Zaměřuje se koneckonců na konkrétní výsledek, který potřebuje, nikoli na abstraktní hegemonii či ideologickou dominanci. A pokud vše správně zvážíte, použijete mezery v americké pozici nebo přesnou analýzu amerických zájmů, můžete vyjednávat ve prospěch svých vlastních. Nemluvě o skutečnosti, že již existuje dosti příkladů zemí, které Čínu považují za větší problém než Spojené státy. Z objektivních důvodů. Téměř nikdo nechce učinit neodvolatelnou volbu ve prospěch nějakého pevného spojenectví.
Naopak, nyní je v kurzu flexibilita.
Závěr
Trump překonfiguroval mezinárodní politiku do podoby byznysové morálky. Sentimenty či výčitky spojené s minulostí nefungují. Multipolární svět má obecně sklon k pragmatičnosti a realizaci vlastních zájmů, nikoli k lyrickým výlevům a hodnotově-ideologickému partnerství.
Stížnosti na nespravedlnost či na nerovnost (jestli kdy jaká rovnost v mezinárodních záležitostech vůbec panovala) pak vypadají prapodivně. Můžeš dosáhnout svého cíle, tak tak učiň. Nemůžeš? Neurážej se a hledej jiné způsoby, jak je zrealizovat.
Ruská posedlost naracemi počátku 21. století je zarážející. Je nepříjemné slyšet od kolegy z asijské země hodnocení projevu našeho vysoce postaveného zástupce na konferenci: „Rusko trošku zaspalo…“ To jen tak, bez emocí, pouhé konstatování.
Ale zamrzí.
(překlad vlastní)
Originál: Фёдор Лукьянов - Забыть эмоции vyšel 12. března 2019 na rg.ru.
Zdroj: rg.ru
Lukjanov Fjodor