Musím se hned na začátku přiznat, na ten seriál jsem se nedíval. Měl jsem jakési instinktivní podezření, že to nebude to pravé ořechové, vždycky, když média unisono nadšeně hýkají nad nějakým „uměleckým kouskem“, rozsvítí se mi v hlavě červená kontrolka, ale kamarádka mi to vychválila, tak jsem včera vydržel celý poslední díl. Kvůli ní.
A musím říct, byl to nářez. Takovou propagandistickou sračku s tak slabým až nulovým dějem člověk jen tak nepotká.
Osmidílný seriál odehrávající se ve stejnojmenném severočeském městě otevřel provokativní formou citlivá témata a zprostředkoval je s drsným humorem, který mezi diváky způsobil nadšený poprask, ale ne každému se samozřejmě líbil. Stejně jako bezmezné přijetí dokázal vyvolat i prudké odmítnutí, píšou na Novinkách.
Nadšený poprask? Opravdu? A kdo nadšeně popraskával?
Pražská kavárna? Romea? LGBT?
Nevím, jak jiné díly, ale v tom posledním se celou dobu řešilo, kdo a jestli vůbec zaplatí pohřeb jakéhosi Čočkina, jak jsem pochopil z narážek bezdomovce a štamgasta v hospodě Severka. Proslýchalo se, že ho ubili cikáni, ale bylo to uvedeno na pravou míru (no proto!), Čočkin umřel na infarkt. Tři kumpáni z téže hospody se dohadovali, jestli tedy pohřeb zaplatit nebo ne, mezitím se místní cikáni rozhodli, že mu ten pohřeb zaplatí. Proboha, proč by to měli cikáni platit? Gádžům se to nelíbilo, jeden z nich se vydal k cikánům, aby jim to sdělil. Cikáni ho nezkopali ve férovce deset na jednoho, jak je jejich národním zvykem, jen se tak zaraženě koukali. To je hezké, když se gádžové přetahují s cikány, kdo zaplatí pohřeb homelessáka. Takové pravdivé, přímo ze života, to se přeci stává dnes a denně. Dva štamgasti následně ukradli z pohřební služby Čočkinův popel a udělali v hospodě parádní rozloučení, ke kterému přišla i horda cikánů s rozladěnými nástroji. Jedno oko nezůstalo suché nad tím soužitím.
Tvůrci zřejmě cítili, že to furt ještě není ono, že se tam musí přidat nějaký další výchovný prvek, anebo – a to je také možné – když scénář procházel schvalovacím procesem u emisarů politické korektnosti, vyhandlovali tvůrci povolení použít slovo cikán za připsání další postavy z komunity LGBT.
A tak se v seriálu objevuje hermafrodit Dáša (nerad používám výraz transgender, myslím že hermafrodit je přesnější). Jde o babochlapa, který tam tak nějak existuje. Mimo prostor a čas. Smysl té postavy jsem z posledního dílu nepochopil, možná to bylo rozebráno v dřívějších dílech, ale nic mě nepřinutí, abych je viděl. V každém případě v posledním dílu působil hermafrodit Dáša jako pěst na oko.
A co k tomu říká představitelka Dáši, Erika Stárková? To také stojí za povšimnutí:
Jak jste se připravovala, znáte osobně někoho takového?
Nejdřív jsem měla trochu strach, aby nevznikla karikatura, abych neurazila nikoho z lidí, kteří tou náročnou transformací prošli. Zavolala jsem kamarádce, která ji absolvovala – a nikdo nepozná, že kdysi byla muž. Naopak se od ní učím, chová se noblesně, jako pravá dáma. Ta pro mě byla klíčem k postavě.
Transgender musí projít dlouhou cestou plnou bolesti. Často si nejdřív myslí, že jsou homosexuálové, a zkoušejí žít s partnerem. Pak si uvědomí zálibu v převlékání do ženských šatů a vystupují v travesti show. Ale obvykle zjistí, že to nestačí, takže se nakonec rozhodnou pro náročnou operaci. Většinou se pak odstěhují do jiného města, aby měli novou identitu. Moje postava to má těžší, protože se vrátila domů, do Mostu. V tom vidím její obrovskou sílu: chce mít právo žít se svou rodinou, stýkat se se stejnými přáteli, pracovat jako ostatní...
Doufám, že díky Dáše seberou diváci v podobné situaci odvahu to také zkusit.
Zkusit CO? Aha, tak jsme doma. Ono je v tom skrytá pobídka. Inspirace. Pro ty, kteří to chtějí „zkusit“.
Abych pořád jen nehaněl, dobré na seriálu je to, že se zabývá sociální tématikou a je o lidech na pokraji společnosti. Mám rád takové filmy. Podobně o takových lidech točí filmy režisér Bohdan Sláma. Viděli jste Bába z ledu nebo Divoké včely? Ale Sláma vás ideologicky nemasíruje, jeho filmy vás rozhodí a chce se vám u nich brečet. Kdežto v seriálu Most! je ta propaganda vnímavému diváku zřejmá.
Média tvrdí, že seriál láme rekordy ve sledovanosti. V hospodě Severka v Mostě, kde se ten škvár natáčel, byla autogramiáda, lidi se tlačili dovnitř, každý chtěl vidět herce seriálů na vlastní oči, udělat si s nimi selfíčko. Psali v Novinkách a na iDnes.
No, ta autogramiáda možná proběhla, jak píšou, blbci se najdou vždycky, ale co se sledovanosti týče, myslím, že média lžou. Že křiví a ohýbají a že přání je zde otcem myšlenky.
Je pravda, že v dnešní době teroru politické korektnosti je i vyslovení slova cikán téměř hrdinstvím a pokud takové označení zazní v oficiálně schváleném a povoleném seriálu veřejnoprávní televize, může to u někoho vzbudit mírný zájem. Pochybuji, že nadšený poprask.
Národ vychovaný na špičkových seriálech Jaroslava Dietla přeci nelze opít takovým humusem. Nevěřím. Dietl se musí v hrobě obracet.
A Česká televize skutečně dodala propagandistický majstrštyk.
Zdroj: zvedavec.org
Stwora Vladimír