Den po podpisu protokolu pro vstup do NATO se Severní Makedonií, coby 30. členem, Ukrajina udělala skutečně něco bezprecedentního: zahrnula do své ústavy závazek, že současně vstoupí oficiálně do NATO a Evropské unie.
7. února na návrh prezidenta Petra Porošenka – oligarchy, který zbohatl tím, že vydrancoval veřejný majetek, a opět kandiduje na prezidenta – ukrajinský parlament schválil tyto dodatky k ústavě počtem 34 hlasů z 35, a 16 členů se zdrželo hlasování.
V úvodu se hovoří o „nevratném posunu Ukrajiny směrem k euroatlantické integraci“; články 85 a 116 uvádějí, že je základní povinností parlamentu a vlády „získat plné členství Ukrajiny v NATO a EU“; článek 102 stanovuje, že „prezident Ukrajiny je garantem strategických rozhodnutí státu, zaměřených na získání plného členství v NATO a EU“.
Začlenění závazku o oficiálním vstupu do NATO do ukrajinské ústavy nese s sebou velmi vážné důsledky.
Na domácí půdě tato volba odtrhává budoucnost Ukrajiny tím, že vylučuje jakoukoli alternativu, a staví mimo zákon de facto jakoukoli stranu nebo osobu, která by odporovala „strategickému rozhodnutí státu“. Ústřední volební komise například již zakázala Petro Symoněnkovi, šéfovi Komunistické strany Ukrajiny, aby se zúčastnil prezidentských voleb, které se budou konat v březnu.
Zásluhy na tom, že do ukrajinské ústavy byl zaveden závazek oficiálně vstoupit do NATO, má především předseda parlamentu Andrij Parubij, který byl v roce 1991 spoluzakladatelem ukrajinské Národně socialistické strany, vytvořené podle modelu Národně socialistické strany Adolfa Hitlera.
Parubij je lídrem neonacistických polovojenských skupin, které byly v roce 2014 použity během puče na náměstí Majdan pod velením USA/NATO a při masakru v Oděse; je také šéfem ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany, která společně s batalionem Azov (oddělení Ukrajinské národní gardy, dříve policejní pluk Ministerstva vnitra, pozn. překl.) a dalšími neonacistickými jednotkami zaútočila na ukrajinské civilisty ruské národnosti ve východní části země, a použila své eskadry ke krutému zacházení, znásilňování, rabování a k vykonávání dalších autodafé (tj. vyhlášení inkvizičních rozsudků, pozn. překl.) ve skutečně nacistickém stylu.
Na mezinárodní úrovni bychom měli mít na paměti, že Ukrajina je již spojena s aliancí NATO, neboť je jejím partnerem: například batalion Azov, jehož nacistický charakter je prezentován emblémem, podobajícím se znaku nacistické divize SS, byl přeměněn na pluk speciálních operací, a byl vybaven obrněnými vozidly. Na výcviku se podíleli američtí instruktoři ze 173. výsadkové divize, kteří byli přesunuti na Ukrajinu z Vicence, a jež podporovali další členové NATO.
Vzhledem k tomu, že Rusko bylo aliancí NATO obviněno z nezákonného připojení Krymu a zahájení vojenské operace proti Kyjevu, by měla Ukrajina oficiálně vstoupit do NATO a připojit se k 30 členům aliance na základě článku 5, a zavázat se k tomu, že „pomůže napadené straně či stranám okamžitým přijetím – individuálně a po dohodě s ostatními stranami – jakéhokoliv opatření, které by bylo považováno za nezbytné, včetně použití vojenské síly“.
Jinými slovy, museli by jít do války s Ruskem.
Tyto nebezpečné důsledky modifikace ukrajinské ústavy – za kterými je zajisté strategie USA a NATO – neměly žádnou odezvu u politiků, ani v médiích. A to včetně italského parlamentu, který v roce 2017 uzavřel dohodu s ukrajinským parlamentem, kterou podpořili Laura Boldriniová a Andrij Parubij. Tím byla posílena spolupráce mezi Italskou republikou, která se zrodila z odporu proti fašismu a nacismu, a režimem, který na Ukrajině vytvořil situaci podobnou té, která vyvolala ve 20. letech nástup fašismu a ve 30. letech nástup nacismu.
Originál: Ukraine: NATO in the Constitution vyšel 13. února 2019 na Global Research.
Zdroj: zvedavec.org
Dinucci Manlio