Americký prezident Donald Trump a francouzský prezident Emmanuel Macron se jen několik dní před Trumpovou návštěvou Francie dostali do veřejného diplomatického střetu. Střet začal, když Macron v rozhlasovém rozhovoru prohlásil, že Evropa potřebuje vlastní armádu, aby se mohla chránit před USA. „Musíme se chránit před Čínou, Ruskem a dokonce i před Spojenými státy americkými,“ řekl Macron.
Chránit Francii před Spojenými státy? V projevu proneseném 11. listopadu 2018 při příležitosti výročí konce První světové války Macron při diplomatickém přivítání svého hosta napadl „nacionalismus“. Prezident Trump se o necelé tři týdny dříve hrdě označil za „nacionalistu“.
Zdá se, že Macron použil výročí příměří podepsaného v roce 1918 k tomu, aby se zapomnělo na to, co se děje ve Francii v roce 2018.
Gérard Collomb, bývalý francouzský ministr vnitra a současný starosta města Lyonu, je podle komentářů, které zveřejnil časopis Valeurs Actuelles, ohledně situace ve své zemi očividně pesimistický. „Lidé nechtějí žít společně,“ postěžoval si Collomb, a pokračoval, že odpovědnost za bezpečnost během nedávné migrační vlny byla „obrovská“. Collomb také varoval, že ke zlepšení situace máme jen „málo času“:
„Je těžké to odhadnout, ale řekl bych, že za pět let by se situace mohla stát nezvratnou. Ano, máme pět, šest let, abychom se vyhnuli nejhoršímu,“ dodal.
A nejhorší bude „secese“ (rozpad), nebo jak to francouzský specialista na islám Gilles Kepel nazval: „La fracture“ (zlomenina).
Zdá se však, že Macron varováním Collomba vůbec nenaslouchá. Muž, který údajně křičel „Alláhu Akbar“ tento týden pobodal policistu v Bruselu během státní návštěvy Macrona v tomto belgickém hlavním městě. Jednalo se o první návštěvu francouzského prezidenta od té doby, co Brusel v 80. letech navštívil François Mitterrand. Macron také navštívil bruselskou čtvrť Molenbeek, kterou označil za „území spojené s teroristickým dramatem a také místem iniciativ, sdílení a integrace“. Sdílení a integrace?
V březnu 2018 bylo ve čtvrti Molenbeek při protiteroristické razii zatčeno osm lidí. V loňském roce důvěrná zpráva odhalila, že policie v této bruselské čtvrti odhalila 51 organizací s podezřelými vazbami na džihádisty a teroristy. Mnoho podezřelých, kteří se podíleli na pařížských a bruselských teroristických útocích, buď v Molenbeeku žilo, nebo působilo. Jak o Molenbeeku napsala v deníku The Washington Post Julia Lynch:
„Jedna z 19 čtvrtí bruselského regionu byla domovem jednoho z útočníků pumového útoku v roce 2004 v Madridu a také domovem Francouze, který zastřelil čtyři lidi v Židovském muzeu v Bruselu v srpnu 2014. Marocký střelec, který v roce 2015 zaútočil ve vlaku Thalys z Bruselu do Paříže, bydlel v Molenbeeku se svou sestrou.“
Pokud existuje místo, kde Collombovo pojmenování „secese“ není jen varováním, ale již skutečností, tak je to Molenbeek. Roger Cohen nazval toto místo v deníku The New York Times „Islámským státem Molenbeek“. Takové čtvrtě nejsou pouze belgickým fenoménem. „Dnes víme, že ve Francii existuje 100 čtvrtí, které mají potenciál stát se tím, čím se stal Molenbeek“, řekl v roce 2016 tehdejší ministr mládeže a sportu Patrick Kanner. Jedním z nich je město Trappes , domov mezinárodní fotbalové hvězdy Nicolase Anelky, ale i domov vysokého počtu džihádistů, kteří odtud odešli bojovat do Sýrie nebo do Iráku.
Ve Francii bylo v letošním roce zmařeno šest plánovaných teroristických útoků, uvedl státní tajemník ministerstva vnitra Laurent Nuñez: „Od listopadu 2013 bylo díky činnosti zpravodajských služeb zmařeno 55 plánovaných islamistických útoků, včetně 6 útoků, které byly zmařeny tento rok,“ uvedl Nuñez.
V několika posledních měsících nedominovaly francouzské scéně nové velké teroristické útoky, ale každodenní déšť zastrašování. Šedesátiletý Francouz se minulý týden procházel pařížskou ulicí se zabalenými vánočními dárky, když v tom mu cizinec srazil brýle a udeřil ho. „To je to, co děláme nevěřícím,“ řekl útočník muži. O několik dnů dříve byl na ulici napaden třemi muži francouzský Žid.
Na ideologické frontě „Macron pokračuje ve stopách prezidentů, kteří se snažili, a neuspěli, vytvořit francouzský islám,“ uvedl server Politico. Podle deníku Wall Street Journal:
„Aby se vyhnula náboženskému spojení arabštiny s islámem, tak vláda prezidenta Emmanuela Macrona nyní uvažuje o tom, že umožní rodičům volit pro své děti sekulární alternativu, která bude spočívat v tom, že francouzské státní školy budou donuceny poskytnout dětem hodiny arabštiny bez náboženského obsahu dokonce už od 6 let věku...“
Robert Ménard, starosta jihofrancouzského města Béziers, prohlásil, že „výuka arabštiny vytvoří více ghett“. Zdá se, že francouzské orgány ignorují fakt, že drtivá většina francouzských teroristů byla francouzskými občany, kteří mluvili perfektně francouzsky a na rozdíl od svých rodičů se narodili ve Francii. Byli dokonale „integrovaní“. Ale odmítli jimi být.
Potvrzení islámské vlny přišlo v září 2018 v šokující zprávě Institutu Montaigne nazvané „The Islamist Factory“ (Islámská továrna). Tato zpráva podrobně popisuje extrémní úroveň radikalizace francouzské muslimské společnosti. Podle ředitele Institutu Montaigne Hakima El Kharouniho extremističtí muslimové ve Francii „vytvářejí alternativní, paralelní a oddělenou společnost. S klíčovým konceptem: „halal“. Macron neudělal téměř nic, aby tuto expanzi zastavil.
„Za 18 měsíců byly uzavřeny dvě nebo tři salafistické mešity, [ale] zahraniční financování mešit nebylo zakázáno,“ uvedla nedávno předsedkyně Národního shromáždění Marine Le Pen. Cíl zahraničního financování podrobně popsal bývalý předseda Křesťanské demokratické strany Jean-Frédéric Poisson ve své nové knize Islam, Conquering the West (Islám, dobytí Západu):
„Rozšíření islámu na Západě je součástí strategického plánu vymyšleného Organizací islámské spolupráce, tvořenou 57 státy – jakousi muslimskou Organizaci spojených národů – která teoreticky naplánovala šíření práva šaría v Evropě“, řekl v rozhovoru Poisson. „Oni otevřeně deklarovali ambici, že na Západě vytvoří paralelní civilizaci.“
Je zde nicméně i jiná než kulturní rovina. Philippe De Villiers, politik a esejista blízký Macronovi, nedávno zopakoval varování, které vyslovil jeho bratr generál Pierre de Villiers, bývalý náčelník generálního štábu francouzské armády. Generál de Villiers varoval Macrona před možnými vnitřními nepokoji v nestabilních pařížských předměstích – na „temnější straně města světla“. Podle Philippa De Villierse by jeho bratr Macronovi řekl: „Kdyby se předměstí vzbouřila, nedokázali bychom se s tím vyrovnat, nemůžeme si to dovolit, nemáme dostatek mužů.“
Dva novináři z mainstreamového deníku Le Monde, Gérard Davet a Fabrice Lhomme, nedávno vydali knihu s názvem Inch'allah: l'islamisation à visage découvert („Je-li to vůle Alláhova: Odhalená tvář islamizace“), investigativní reportáž o „islamizaci“ velkého pařížského předměstí Seine-Saint-Denis. V tomto i v mnoha dalších předměstích vzrůstá antisemitismus. Podle francouzského premiéra Eduarda Philippeho byl v prvních devíti měsících roku 2018 zaznamenán nárůst protižidovských trestných činů o 69 %. Francis Kalifat, prezident Rady židovských institucí ve Francii, která zastupuje francouzské židovské komunity, označil antisemitismus za „rakovinu“.
V reportáži z Paříže z tohoto léta se deník New York Times podrobně zabýval židovským exodem z multikulturních předměstí: „Od roku 2000 se do Izraele přestěhovalo více než 50 000 francouzských Židů, ve srovnání s asi 25 000 francouzskými Židy, kteří do Izraele odešli mezi lety 1982 a 2000.“ Probíhá zde také vnitrostátní exodus:
„V Aulnay-sous-Bois počet židovských rodin klesl z 600 v roce 2000 na 100 v roce 2015, v Le Blanc-Mesnil z 300 na 100 rodin, v Clichy-sous-Bois je nyní 80 židovských rodin z původních 400, a v La Courneuve je 80 rodin z původních 300.“
„Možná prožíváme konec naší civilizace,“ říká Philippe de Villiers, francouzský politik a spisovatel.
„Úpadek Římské říše a náš vlastní úpadek mají něco společného: Římskou senátorskou šlechtu, která myslí pouze na to, že přidá do své lázně další vrstvu porfyru, a už nepovažuje za důležité chránit hranici své říše.“
Zdá se, že Macron byl zaneprázdněn pouze přidáváním další vrstvy porfyru na „majestátnost“ Francie.
V loňském roce se Macron prezentoval jako kandidát, který se „rozešel se systémem“. Jeho prezidentský mandát skončí za pět let. Podle jeho bývalého ministra vnitra Gérarda Collomba to budou pravděpodobně poslední roky, než se skutečný „rozpad“ stane nezvratným. Nejen pro Francii, ale také pro Evropu.
(překlad původního textu: The Fracturing of France Mikuláš Hrubiško)
Zdroj: cs.gatestoneinstitute.org
Meotti Giulio