Před několika dny přijal Posvátný synod Ruské pravoslavné církve (RPC) rozhodnutí o přerušení eucharistického obecenství s Konstantinopolským patriarchátem. Jak se toto rozhodnutí projeví na církevním životě v Rusku a v celém pravoslavném světě?
Toto rozhodnutí prakticky neovlivní každodenní církevní život farníků v Rusku – dále se budou sloužit bohoslužby, lidé se budou zpovídat a přijímat eucharistii, prostě žít normálním církevním životem.
Pokud jde o situaci ve světovém pravoslaví, činy Konstantinopolského patriarchátu, který uznal schizmatiky na Ukrajině, vtrhl na kanonického území někoho jiného a prohlásil, že má právo změnit rozhodnutí jiných církví, zcela změnil vzorec vzájemných vztahů, který se vyvíjel ve 20. století.
Konstantinopolský patriarcha, který se považoval za koordinátora pravoslavného společenství, již zjevně takovým koordinátorem být nemůže. Svou reputaci jako koordinačního centra pro ostatní kanonické církve zničil sám, když se rozhodl upřednostnit schizmatiky a plně se s nimi spojil.
Přemýšlelo se i o jiných variantách reakcí na nekanonické kroky Konstantinopolského patriarchátu?
Rád bych upozornil na skutečnost, že i přes to, že se Konstantinopolský patriarchát po dlouhou dobu orientoval na nepřátelské kroky vůči Moskevskému patriarchátu, na něž jsme museli reagovat, v každé fázi jsme našim partnerům dávali příležitost znovu promýšlet a přehodnocovat jejich rozhodnutí.
Rozhodnutí Synodu Konstantinopolského patriarchátu z 11. října, které „zrušilo“ dohodu přijatou před více než 300 lety o převedení Kyjevské metropolie pod Moskevský patriarchát, však znamenalo deklaraci o připravenosti přijmout schizmatiky a realizovat projekt „ukrajinské autokefality“. Tyto kroky nám bohužel nenechaly žádný prostor k dohodě, vzájemné přerušení styků bylo nevyhnutelné.
Nakolik můžeme nyní hovořit o rozkolu v pravoslavné církvi jako celku?
Neopodstatněné nároky jednoho z patriarchů na nejvyšší úřad v církvi již téměř před tisíci lety vedly k Velkému schizmatu (východní a západní církve v roce 1054, pozn. překl.). Nyní se na tuto nebezpečnou cestu vydal patriarcha konstantinopolský. S hořkostí musíme konstatovat existenci rozdělení, které již nedovoluje hovořit o 300 milionech ortodoxních křesťanů jako o jednom celku. Konstantinopolský patriarchát, uznávající schizmatiky a vstupující do společenství s nimi, sám upadl do rozkolu.
Ohlášené plány „udělení autokefality“ navíc neznamenají nic víc než vytvoření paralelní struktury církve na Ukrajině, a to z řad schizmatiků, kteří obcházejí již existující kanonickou církev. Tuto praxi výslovně zakazují posvátnými kánony – zákony, na nichž je budován církevní život. Toto rozhodnutí, které bylo v rozporu se stanoviskem Moskevského patriarchátu a navíc ignorovalo výzvy ostatních místních církví, aby existující problémy byly vyřešeny společnými silami, bude mít dalekosáhlé negativní důsledky.
Synod RPC vyzval již 15. srpna představitele ostatních církví k odpovídající reakci na nekanonické kroky Konstantinopolského patriarchátu a ke „společnému hledání cest z těžké krize, která roztrhává společné tělo jednotné, svaté, obecné a apoštolské církve“.
Mnoho diskusí vyvolalo rozhodnutí Konstantinopole zrušit rozhodnutí z roku 1686 o převedení Kyjevské metropolie do jurisdikce Moskevského patriarchátu. Nakolik to odpovídá historické realitě?
Představte si, že máte dům, ve kterém vaši předkové žili tři sta let – a žijí tam dodnes. Jedná se o váš rodinný majetek, který před třemi sty lety převedla na vaši rodinu jiná rodina. A nyní vám jeden z těchto potomků říká, že to vlastně nebyl dar, ale že vám byl tento dům pouze pronajímán. Nezáleží na tom, že dům byl třikrát menší, území přilehlého pozemku se od té doby pětkrát rozrostlo, že tam žilo mnoho generací vašich předků a kultivovali ho. Nyní se ohlásil jiný „majitel“, zrušil celá tři staletí a navrhuje vám i vašim dětem, abyste se vystěhovali. Nejedná o bezpráví nebo loupež? Považujete tento druh nároku za legitimní?
Kánony pravoslavné církve nepřipouštějí možnost již schválených a po 300 let nikým nezpochybňovaných církevních hranic. Opakuji: v synodní dohodě z roku 1686 ani v žádných jiných dokumentech se nehovoří o dočasnosti předání Kyjevské metropolie pod jurisdikci Moskvy.
Jak se chystá RPC řešit problém s duchovním vedením našich spoluobčanů v zahraničí, a to v místech, kde se nachází jurisdikce Konstantinopolského patriarchátu?
Naši věřící žijící mimo kanonické území Ruské pravoslavné církve navštěvují farnosti Konstantinopolského patriarchátu téměř po celém světě. Ve většině zemí však existují chrámy i dalších místních církví, takže mají jinou alternativu. Složitější situace pro naše krajany nastává v Turecku a na Rhodu, na Krétě a na dalších řeckých Dodekaneských ostrovech v Egejském moři, které patří pod Konstantinopol. Poté, co se Konstantinopolský patriarchát identifikoval se schizmatiky, a tak se ocitl v rozštěpení, zůstali bez pastorální péče. Tato otázka je dnes na programu jednání. Již dostáváme dopisy od věřících, kteří se ptají: co máme dělat? Budeme přemýšlet, jak tento problém vyřešit.
Dá se očekávat, že také ostatní místní pravoslavné církve podpoří pozici RPC a přeruší eucharistické obecenství s Konstantinopolským patriarchátem?
Nemyslím si, že by bylo správné předvídat rozhodnutí místních ortodoxních církví. Budeme je informovat o našem rozhodnutí a důvodech, které nás k němu donutily.
Dodnes jsme nezaznamenaly žádné prohlášení na podporu protiprávních kroků Konstantinopolského patriarchátu od jiných místních církví. Na druhé straně srbský patriarcha nedávno v rozhovoru pro sdělovací prostředky uvedl, že patriarcha Bartoloměj učinil rozhodnutí, na které nemá nárok, a to by mohlo mít katastrofální důsledky.
Prezident Ukrajiny Petr Porošenko komentoval rozhodnutí synodu s tím, že se Ruská pravoslavná církev dostane do izolace. Nakolik tato slova odpovídají realitě?
Jedná se o halasné prohlášení, ale podívejme se, jestli adekvátně odráží situaci. Svými činy se Konstantinopol sám ocitl mimo kanonický prostor, což bylo s politováním vyjádřeno v rozhodnutí Posvátného synodu Ruské pravoslavné církve z 15. října.
Konstantinopolský patriarcha se často nazývá duchovním vůdcem 300 milionů ortodoxních věřících po celém světě. Jenže dnes již nejméně polovina z tohoto počtu – věřící Moskevského patriarchátu – s ním nesetrvává v eucharistickém společenství. O jakém duchovním vůdci pak můžeme hovořit? Co se týče ostatních místních ortodoxních církví, tak, jak jsem již řekl, dosud žádná z místních církví otevřeně činy Konstantinopole nepodpořila.
Pokud jde o krizi meziortodoxních vztahů vyvolanou Konstantinopolem, chtěl bych samozřejmě doufat, že rozum zvítězí a Konstantinopolský patriarchát odmítne další kroky na cestě k zamýšlenému osudovému rozdělení. Nemyslím si, že je správné odhadovat, jak se to může stát a v jakém časovém rámci. Nedávné události ovšem bohužel naznačují opačný trend. Opakovaně jsme od představitelů Konstantinopole slýchávali: „Nebudeme léčit rozdělení církve na Ukrajině tím, že vytvoříme nový rozkol.“ Jenže přesně to se dnes děje.
(překlad vlastní, upraveno)
Originál: „Митрополит Волоколамский Иларион: Константинополь больше не является лидером мирового Православия“. Беседовали Екатерина Ефимова и Андрей Ермилов vyšel 22. října 2018 na mospat.ru.
Zdroj: mospat.ru
-mp-