Švédská televize tvrdí, že se oděvy spalují již po dobu pěti let jako „tajné odpady“. Ve firmě H&M se zmiňují pouze o tom zboží, které se poškodilo cestou, tedy od plísně nebo vody či kvůli vysokému obsahu chemikálií.Švédská firma vyrábějící a prodávající oděvy H&M každý rok spaluje v městských kotelnách několik tun nových oděvů, sděluje švédská televize SVT.
Podle údajů z roku 2016 tato společnost spálila 19 tun oděvů. Je to dvakrát více, než v sousedním Dánsku, kde podobný výzkum provedla dánská televize TV2. V dánském oddělení řetězec zlikvidoval 9,6 tun nových oděvů.
Švédská televize tvrdí, že se oděvy spalují již po dobu pěti let jako „tajné odpady“. Ve firmě H&M se zmiňují pouze o tom zboží, které se poškodilo cestou, tedy od plísně nebo vody či kvůli vysokému obsahu chemikálií.
„Naší zodpovědností vůči zákazníkům a zákonem stanovenou povinností není prodávat škodlivé produkty v obchodech. Z hlediska životního prostředí samozřejmě chceme, aby naše výrobky sloužily co nejdéle,“ uvedla šéfka životního prostředí H&M Cecilia Stromblad-Brennstenová.
Dále poznamenala, že to řetězec považuje za velký problém, který určitě chce řešit.
Kanál také připomněl, že švédský gigant předtím uvedl, že za dva roky, tedy od roku 2020, přestane používat nebezpečné chemikálie.
„První otázka, která mě napadá, je důvod, proč se při výrobě užívá tak vysokých úrovní chemické látky, které pak znemožňují zboží prodat,“ řekla ministryně životního prostředí Švédska SVT Caroline Skoogová.
Televize dále konstatovala, že se oblečení H&M spaluje nejen ve Švédsku, ale i v dalších zemích, kde má firma zastoupení. Podle výzkumů autorů je obtížné sledovat logiku společnosti, a to vzhledem k tomu, že výroba jednoho páru jeansů ve vzduchu dostane více než devět kilogramů oxidu uhličitého a spotřebuje se přibližně 20 000 litrů vody… Výsledný odpad může kontaminovat dalších 700 tisíc litrů vody a vést ke smrti mnoha druhů živých organismů.
Poznámka redakce:
Za minulého režimu nám vyprávěli – někteří si možná vzpomenou na hodiny dějepisu a Velkou hospodářskou krizi v 30. letech minulého století, jak vlivem nadprodukce v USA likvidovali potraviny – spalovali je, zaorávali do země, házeli do moře, jen aby kapitalisté nesnižovali ceny. Totéž se dělo i z ostatním zbožím… Tato šílená politika přivedla k velké bídě a utrpení obyčejných lidí, kteří tehdy ztratili práci.
Bude se tato situace opakovat?
Ne, nebude – již se opakuje, a to po celé Evropě i západním světě, a to každý den!
Uveďme si ještě pasáž z knihy J. Steinbecka Hrozny hněvu, v níž se hovoří právě o tomto počínání:
Ten malý sad bude napřesrok částí velké plantáže, neboť dluh udusí majitele.
A ta vinice bude patřit jednou bance. Jenom velkostatkáři to mohou přetrvat, neboť jenom velkostatkáři mají také továrny na konservy. A čtyři hrušky, oloupané a rozříznuté napůl, vařené a konservované, se ještě pořád prodávají za patnáct centů. A konservované hrušky se nekazí. Ty vám vydrží léta.
Hniloba se rozlézá po celém kalifornském státě, sladký puch je velkou žalostí země. Muži, kteří dovedou roubovat stromy, kteří dovedou učinit sémě plodným, nedovedou vynajít nějaký způsob, jak by mohli hladovějící lidé sníst svou vlastní sklizeň. Lidé, kteří vytvořili nové plody, neumějí vytvořit takový pořádek, aby bylo možno tyto plody sníst. A nad kalifornským státem visí jako velká starost úpadek.
Výsledek práce vinné révy, výsledek práce ovocných stromů musí být zničen, aby bylo možno udržet cenu to je z toho ze všeho nejsmutnější, nejtrpčí. Plné vozy pomerančů se vyhazují na smetiště. Lidé přijíždějí z daleka, aby si nějaký vzali, ale to ovšem nesmí být. Cožpak by kupovali pomeranče tucet za dvacet centů, kdyby si je mohli nasbírat na smetišti! A muži s hadicemi polévají pomeranče petrolejem, zlobí se pro tento zločin, zlobí se na lidi, kteří si přišli vzít z hromady pomeranč. Milion hladových by potřeboval ovoce a hory zlatých plodů jsou polity petrolejem.
A puch hniloby plní zemi.
Palte kávu v lodních topeništích! Palte kukuřici, aby vám bylo teplo kukuřice hoří dobře a má horký plamen. Házejte brambory do řeky a rozestavte na březích stráže, aby je hladoví lidé nemohli vylovit. Porážejte vepře a zakopávejte je ať hniloba prosákne hluboko do země.
V tom je zločin, pro který nestačí žádný pranýř. V tom je žal, který nemůže být vyjádřen žádným pláčem. V tom je úpadek, který kácí všechny naše úspěchy. Plodná půda rovné řady stromů, statné kmeny, zralé ovoce. A děti nemocné pelagrou musejí umírat, protože pomeranč nedává zisk. A ohledávači mrtvol vyplňují blanket; zemřelo z podvýživy, protože potrava musí shnít, musí být donucena, aby shnila.
Lidé přicházejí k řece se sítěmi, aby lovili brambory, a stráže jim v tom zbraňují. Lidé přijíždějí ve starých rachotách, aby si vzali něco z pohozených pomerančů, ale pomeranče jsou již polity petrolejem. A lidé stojí na břehu a dívají se, jak plavou brambory po vodě; poslouchají, jak kvičí vepři, které muži zapichují v příkopu a pak polévají nehašeným vápnem; dívají se, jak se hory pomerančů rozbředají v hnilobný sliz a v očích hladovějících roste hněv. Hrozny hněvu se nalévají v duších lidu a těžknou, těžknou k vinobraní…
Zdroj: internetové servery
-mp-