Když jsem před téměř třiceti lety nastoupil na tehdejší Federální ministerstvo vnitra jako ředitel odboru, jehož primárním cílem byl boj proti mezinárodnímu terorismu, velice rychle jsem v teorii a praxi pochopil, že v kontrarozvědné práci existuje cosi jako Svatý grál.
V tehdejší zaběhané hantýrce tomu říkali „Zprocesnění zpravodajských poznatků“, což znamenalo, že od určitého okamžiku shromažďované informace přestávaly být informacemi, ale stávaly se důkazy, které se daly použít u soudu. Zpravodajci museli výsledky své práce předat orgánům činným v trestní řízení a další zjišťování pak probíhalo dle ustanovení trestního řádu.
Proto jsem očekával, že poznatky, které získali britští zpravodajci v kauze otrávení Skripalových a které vedly britskou premiérku Theresu Mayovou a ministra zahraničí Borise Johnsona k prohlášením, jež málem spustily aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy, budou mít tento nezpochybnitelný charakter. Bohužel, zatím to tak nevypadá, přestože britské tajné služby část svých zjištění předaly spojencům. Z toho, co o nich uniklo do médií, si můžeme udělat následující obrázek: Ve městě Šichany u Saratova (dle ruských novin v Jaseněvu u Moskvy) existovala utajená laboratoř, v níž se nervově-paralytické látky známé pod souhrnným názvem Novičok měly zkoumat jako odstrašující prostředek pro vraždy zrádců a přeběhlíků. Tento program prosadil ruský prezident Vladimír Putin, který také vydával příkazy k vraždám.
Britské tajné služby od svých informátorů dostaly varování, že k prvnímu takovému útoku dojde ve Velké Británii někdy na počátku března letošního roku. To se také stalo v Salisbury.
Zaujalo mě, že přibližně ve stejnou dobu (tedy na přelomu února a března) stejně naléhavé varování před provokací s použitím chemických zbraní ve Východní Ghútě v Sýrii získaly ruské tajné služby. Jejich verze předpokládala, že organizace Bílé přilby zorganizuje falešný chemický útok s množstvím obětí, který bude okamžitě přenášen satelitním vysíláním do celého světa. Jako odvetu Spojené státy zasáhnou vládní čtvrť v Damašku raketami. Nejprve ruský velvyslanec v USA a posléze (13. 3.) náčelník ruského Generálního štábu Valerij Gerasimov varovali Spojené státy před tímto postupem, který by vedl k vojenské konfrontaci obou velmocí. Syrský scénář se naštěstí nenaplnil.
Z psychologického hlediska jsou zajímavé dvě věci – zakladatelem organizace Bílé přilby je bývalý britský důstojník James Le Mesurier a Gerasimovo ostré varování časově koreluje s protiruským projevem britské premiérky Therese Mayové.
Aféra s Novičokem v Británii a předem odhalená chemická protisyrská a protiruská past ve Východní Ghútě nejspíše mají společné rysy. V Salisbury údajně nejjedovatější látka na světě nedokázala zabít ani kočku a dvě morčata (to museli udělat až zvěrolékaři). V Ghútě se žádný chemický útok nestal. V obou případech nejspíše šlo o provokaci, která mohla skončit válkou mezi Západem a Ruskou federací.
Nemohu se ubránit myšlence, že kdyby se britští a ruští zpravodajci sešli a udělali nepředstavitelné, a prozradili si navzájem své zdroje tak závažných informací, možná by zjistili, že obě strany spolupracují se stejnými lidmi nebo institucemi. Ostatně, v dějinách špionáže podobných epizod najdeme dost. Někdy se za tím skrývá pomsta, jindy jen touha prodávat zbraně oběma válčícím stranám.
Zdroj: prvnizpravy.cz
Bašta Jaroslav