Petr HAMPL - 40 procent aneb 600 nebezpečných slov o příčinách vztahu české mládeže k Evropské unii

Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s bezpečnostní politikou EU

Tak se nám „kavárnou“ šíří panika, že jen 40% mladých občanů České republiky by v případě referenda hlasovalo pro setrvání v EU. Roky intenzivního vymývání mozků v médiích a ve školách a utracené miliardy nepomáhají. Přitom je oněch 40% docela logické číslo. Počítejte se mnou.

Jsou tu budoucí elity. Mladí lidé, kteří studují v zahraničí (nebo se k tomu chystají), jsou zapojeni do nadnárodních neziskových projektů a mají slušnou šanci, že jednou dostanou teplá místečka ve vedení korporací, ministerstev či velkých neziskovek s perspektivou blahobytného života zcela odstíněného od starostí běžných lidí. U této skupiny můžeme předpokládat, že europropaganda bude nadšeně přijímána. Jenže ti nepředstavují více než desetinu populace, spíš méně.
Pak tu jsou ti, budou elitě poskytovat služby, vdávat se za ně nebo ze situace jinak těžit. I tady můžeme čekat velmi vstřícné přijímání europropagandy. Pro zjednodušení počítejme dalších 10%.
Potom existuje velká sociální vrstva těch, kdo se mezi elity nikdy nedostanou ani nebudou těžit z jejich bohatství, ale ještě o tom nevědí. Znovu a znovu jsou jim předkládány skvělé vize o tom, že právě oni se dostanou nahoru. A je tak snadné tomu uvěřit! Jsou ve velmi podobné situaci jako ona naivní dívka, které zkušený producent namluví, že právě ona se stane filmovou hvězdou nebo topmodelkou. Stačí přetrpět nechtěnou sexuální pozornost, případně utratit úspory rodičů za kurz modelingu. Ta úžasná perspektiva je tak blízko! Ti s nezávislejším myšlením si dokážou spočítat, že když nepochází z extrémně vlivné rodiny, neumí víc než dva cizí jazyky a nejsou v 18 letech ve vedení mezinárodní organizace, jejich šance dostat se mezi ty nahoře je velice nízká. Ale pro další je velmi těžké přiznat si, jaká je realita. Dá se tedy očekávat, že mezi nimi nebude europropaganda fungovat na 100%, ale bude mít slušný ohlas.
A potom jsou ti, kdo už ví, že se nahoru nedostanou. Ti nemají žádný důvod se přetvařovat a být nadšení z evropských hodnot. To neznamená, že by představovali nějakou cílevědomou opozici. Nevěří nikomu – ani eurohujerům, ani těm, kdo by chtěli z EU vystupovat. Vlastně jen chtějí, aby jim všichni dali pokoj. Cítí se zrazení, podvedení a rezignovaní. Někteří si dokážou najít či vytvořit vlastní soukromý svět, kde se dá jakž takž přežít, jiní ani to ne. Odolnost vůči europropagadě je velmi vysoká, nicméně není absolutní. I zde se eurohujeři najdou, ale rozhodně nejsou ve většině.

Celé dohromady to dává obraz, ze kterého vyplývá, že oněch 40% mladých euronadšenců je vrchol, ze kterého už není kam stoupat. Dojde spíš k tomu, že někteří příslušníci elit odejdou do ciziny a někteří aspiranti po čase zjistí, že se nechali napálit. Podobně jako naivní dívka, které se blíží třicítka, pochopí, že vynakládat další peníze na kurzy modelingu a být po vůli dalším producentům není k ničemu.

Eurohujerská vrstva se tedy bude zmenšovat. Zvětšovat se naopak bude „zbytek“ fungující jako záložní armáda nacionalismu a euroskepticismu. Budou nadále čekat na toho, kdo je dokáže oslovit a dát jim naději, že systém může být poražen a vyměněn.

Nakonec odpověď na dvě logické otázky.

Za prvé. Proč jsou mladí Poláci a Maďaři vstřícnější vůči EU? No přece proto, že tam mají vlastenecké vlády, které eurobyrokratům nic nedarují a naopak z unie vyždímají maximum výhod. A které dokážou říct jasné „ne“, pokaždé, když Brusel přijde s další ničemností. Proto je EU zdaleka tolik neohrožuje.

Za druhé. Jaký dopad by mělo zvýšení vzdělanosti obyvatelstva? Vůbec žádný! Absolventi a studenti nejsou eurooptimističí proto, že by měli lepší úsudek, nýbrž proto, že mají vyšší šanci dostat se mezi euroelitu. A co se týče vize komentátorů Hospodářských novin, že když se budou všichni dobře učit, zmizí práce a veškerá populace se bude živit přidělováním eurodotací, tomu snad nemůže věřit ani Michal Kocáb.

Zdroj: petrhampl.cz

Hampl Petr