Panely Organizace Spojených Národů se vždy rády chovají pokrytecky. V roce 2016 se diskuse v OSN točily kolem Výboru pro postavení žen (Commission on the Status of Women - CSW), který obvinil Izrael z palestinského domácího násilí. A letošní debaty se, co do jejich nesmyslnosti, nijak nelišily. Výkonný ředitel UN Watch, Hillel Neuer oslovil na zasedání 12. června paní Dubravku Simonovic, zvláštní zpravodajku OSN pro násilí na ženách: „Paní Simonovic, to co jste prohlásila, jinými slovy znamená: Pokud Palestinci bijí své manželky, je to vina Izraele.“
Na první pohled to vypadá jako černý humor, ale bohužel není. Ne jedna, ale dokonce dvě zprávy, které před UNHRC přednesla paní Simonovic obviňují Izrael za palestinské násilí na ženách, protože „přece existuje jasná souvislost mezi prodlužovanou okupací a násilím“.
„Odkud berete takové informace“, ptal se Neuer paní Simonovic? Určité informace existují, ale ne toho druhu, které by preferovala paní Simonovic.
Podle Globálního genderového indexu Světového ekonomického fóra se žádná převážně muslimská země neumístila mezi 50 nejlepšími zeměmi. Naopak, poslední (nejhorší) umístění, od 128. do 144. místa, patří bez výjimky zemím s převážně muslimským obyvatelstvem, včetně Turecka na 130. místě. Turecký případ je zvláště nutné zmínit, protože zvyšující se nadvláda islámské politiky v denním životě země posiluje patriarchální chování a zhoršuje genderovou rovnost už od roku 2002, kdy získal moc prezident (tehdy premiér) Recep Tayyip Erdogan. Jinými slovy, Turecko, 17. největší ekonomika světa je 15. nejhorší zemí, co se týká genderové rovnosti.
Populační fond Spojených Národů si ve své zprávě chmurně všímá:
„...ženy a dívky jsou stále předmětem násilí, zneužívání a obchodování s lidmi. Jejich přístup ke vzdělání a účast v politice je odmítána a čelí mnoha dalším porušováním lidských práv... Existence násilí na ženách se objevila jako důsledek genderové nerovnosti, jež je v Turecku značně rozšířena“.
Podle průzkumu Hurriyet Daily News, z roku 2013 bylo zjištěno, že 34 % tureckých mužů považuje násilí na ženách za „občas nezbytné“, zatímco dalších 28 % říká, že násilí je možno použít k ukázňování žen; spolu tedy 62% připouští násilí na ženách.
V roce 2014 oznámil ministr pro rodinnou a sociální politiku, že horká linka pro domácí násilí obdržela více než 100 000 hovorů a odhadl, že počet neoznámených případů by mohl být tři až pětkrát větší.
Studie téhož ministerstva z roku 2016 odhaluje, že ne méně než 86 % tureckých žen trpělo fyzickým, nebo psychologickým násilím od svých partnerů, nebo rodiny. Podle ministerského zjištění je fyzické násilí nejčastější formou zneužívání, protože až 70 % žen udává, že byly fyzicky napadány.
Násilí na ženách je běžnou kulturní praxí a kultura zde je směskou odvozenou jak z náboženství, tak i z politiky. Francouzi, například, si nevytvořili zvyk mlátit své ženy v důsledku německé okupace. Ani Kypřané ne, po obsazení třetiny svého ostrova Turky.
Násilí nachází zvláště úrodnou půdu ve společnostech, kde se „dominantní“ kultura odvozuje z islámského konzervatizmu. Např. turecký profesor teologie Cevat Aksit prohlásil na začátku svatého měsíce Ramadán v televizi že: „Ženy, které se kvůli své menstruaci nepostí a jí na ulici během Ramadánu lze bít“.
Jak na to reaguje Erdoganova vláda? Nikoli zákonnými prostředky, ale pomocí segregace podle pohlaví. V Burse, v jednom z největších tureckých měst, vznikl nedávno projekt označovat separátní vagony pro ženy v městské dopravě, aby se ženy cítily během svých cest pohodlněji.
To vše je zcela normální v zemi, kde nejpopulárnější politická figura Erdogan kdysi prohlásil že: „ženy by měly znát své místo“ a že „genderová rovnost je proti lidské přirozenosti“ a jeho místopředseda vlády vyzval ženy, aby se nesmály na veřejnosti.
Takže nám řekněte paní Simonovic: Opravdu turečtí muži bijí a někdy i zabíjí své ženy kvůli izraelské okupaci? Opravdu je zde nějaká „jasná souvislost“ mezi zvyšujícím se počtem zaznamenaných násilností na ženách v Turecku a „Izraelskou prodlužovanou okupací?“
Zdroj: cs.gatestoneinstitute.org
Bekdil Burak